Proto vzniká společenství PRAK. Po starém vzoru z časů totality bude sledovat případy osob, které jsou persekvovány, trestně stíhány nebo dokonce vězněny za svobodné projevy svého přesvědčení, a nabídne jim právní i finanční podporu.

Na mediální frontě přituhuje. Jedině správné názory jsou v úzkých, a tak se snaží potlačovat konkurenci silou. Náhubek se sice sesmekl třeba z Prvních zpráv, které už lze číst přímo, a možná i z některých dalších dlouho umlčených webů, ale cenzuru má co nejdříve vystřídat strach z neuváženého užití ústavně zaručené svobody projevu. Bude se trestat. Jak se říkávalo dříve: Nemysli! Když myslíš, nepiš! Když píšeš, nepodepisuj! Když podepíšeš, tak se nediv ...

Objevují se pokusy o individuální obranu před nasazováním náhubku. Poškozený plukovník ve výslužbě ing. Jiří Wagner podal trestní oznámení „o (důvodném podezření ze) spáchání několika trestných činů, a to způsobem organizovaného spolčení nejméně dvou státních subjektů a nejméně jednoho soukromého subjektu s cílem zablokovat a odstranit odborné analytické stránky Exanpro.cz“.

Vzniká však i nástroj širší občanské obrany. V pondělí se představí na první tiskovce v Praze, v 10:00 na Novotného lávce 5, sdružení proti represi a kriminalizaci PRAK. Patří ke smutným signálům naší současnosti, že se v jeho řadách aktivizují i dva bývalí chartisté Lenka Procházková a Jan Schneider. PRAK prohlášením, které bude novinářům rozdávat, připomíná někdejší Výbor na obranu nespravedlivě stíhaných. Dostal jsem to prohlášení v předstihu, a tak jsem jej trochu neautorizované editoval, což znamená nepatrná krácení a drobné stylistické zásahy. Doufám, že jsem mu pomohl. A teď už co chtějí říci oni:

PRAK proti represím a kriminalizaci

Konec studené války na zlomu 80. a 90. let přinesl naději na uskutečnění přání mnoha tehdejších protagonistů, že se otevře prostor svobody, který – na rozdíl od předchozích dob – rozkvete tisíci květy různých názorů. Ty pak vytvoří příležitost směřovat vývoj světa k jeho spravedlivějšímu uspořádání, kdy spory budou řešeny nikoliv silou, ale jednáním, a nebude rozhodovat ten silnější, ale soudy, ustanovené podle starobylé civilizační zásady právě k tomuto účelu.

Mezilidská i mezinárodní jednání by měla směřovat ke snižování napětí. Konflikty by měly být ukončeny tak, aby nezavdávaly příčinu ke konfliktům budoucím. Mezinárodní vztahy by měly být založeny na dalším pravidle, jímž se vyznačuje civilizace, totiž nečiň druhému to, co bys sám nestrpěl. Tím by byly oslabeny snahy o monopolní ovládání světa. Vojenské pakty by pak mohly být pro zbytečnost zrušeny.

Byť se světové společenství sebevíce snažilo, můžeme jen smutně konstatovat, že dopadlo to jako vždycky. Převahu opět nabývá podezíravost, pomluvy, nedůvěra, zneužití podané ruky jako slabosti, chamtivost, netolerance, sobectví a fanatismus. To všechno rozbíhá další studenou válku.

Znovu se také omezuje svobodné vyjadřování. Mediální prostor ovládají ekonomicky silné kartely dusící výměnu názorů v mnoha oborech, od politických, přes ekonomické, až po vzdělávací, kulturní, vědecké a v neposlední řadě zdravotnické. Oponentní, kontroverzní, nebo dokonce pouze jiné názory, než ty mocensky prosazované, začaly být z masových sdělovacích prostředků vytlačovány, a jejich nositelé také. Namísto názorové plurality a diskuse začala být vnucována jediné správná (ba dokonce „jediné možná“) hypotéza či vyšetřovací verze, jediný správný názor. Tyto autoritářské tendence začaly být uplatňovány v médiích, ve školních osnovách, ve vědeckém výzkumu, a prostřednictvím „cancel culture“ („politické korektnosti“) i ve společenském projevu. To považujeme za vyloženě anticivilizační.

Nakonec se přidaly pokusy tuto názorovou hegemonii uzákonit a „protivné“ názory a postoje dokonce zneužitím či pokroucením zákonů kriminalizovat. Úplný extrém představují vládní prohlášení, že ústavně zaručené svobody vyhledávat a šířit informace se netýkají tzv. lží. Přičemž o tom, co je lež, rozhodne výlučně exekutiva. Završuje to výzva k oznamování nevyhovujících názorů, samozřejmě i s jejich nositeli, kde prý nejde o udávání, ale občanskou ctnost…

V takové situaci si musí občanská společnost vzpomenout na podobné situace v minulosti a poučit se z nich. Nejsilnějším a nejosvědčenějším nástrojem společenského odporu proti autoritářským úletům je solidarita, slovy klasika „moc bezmocných“. Občané sami se musí zapojit do kontroly veřejné moci, aby se dala zaručit jak svoboda projevu, tak svoboda po projevu.

Dneškem proto oznamujeme založení společenství PRAK (Proti Represím A Kriminalizaci). Cílem tohoto společenství bude právní pomoc proti politické perzekuci. Budeme sledovat případy osob, které jsou persekvovány, trestně stíhány nebo dokonce vězněny za svobodné projevy svého přesvědčení. Budeme s těmito případy seznamovat veřejnost i úřady a podle svých možností pomáhat postiženým osobám. Chceme přitom spolupracovat s každým, kdo projeví o spolupráci seriózní zájem. Věříme, že najdeme i kvalifikovanou právní pomoc svobodomyslných advokátů a dalších erudovaných právníků.

VYMEZENÍ ČINNOSTI

Nikoliv každý, kdo se cítí být nespravedlivě stíhán, je také politicky persekvován. Máme za to, že Česká republika stále ještě patří k právním státům. Naše činnost bude zaměřena pouze na ty případy, u nichž je třeba vyvrátit nebo potvrdit podezření z kontaminace politickými zájmy.

Prohlašujeme, že nechceme zasahovat do řádné činnosti orgánů činných v trestním řízení. V nutných případech však využijeme veškerých dostupných prostředků, které nám právní řád umožňuje včetně případného podání ústavní stížnosti proti pravomocnému rozhodnutí a jinému zásahu orgánu veřejné moci do ústavně zaručených práv a svobod.

O tom, kterou kauzou se budeme zabývat, rozhodne grémium složené ze zakládajících členů PRAKu a právních poradců. Odmítnuté případy nebudeme žadatelům zdůvodňovat a ani je medializovat.

Pokud grémium PRAKu rozhodne, že se některé kauze hodlá věnovat, oznámí to žadateli a v případě potřeby mu navrhne kvalitní právní zastoupení (z okruhu spolupracovníků a poradců). V této souvislosti se bude grémium PRAKu zabývat i případnou finanční podporou na právní zastoupení sponzoringem podporovatelů.

Ze zkušeností víme, jak důležité je informovat veřejnost o případech nespravedlivě stíhaných osob. Jenom člověk pravdivě informovaný o věcech, které se jej zatím osobně netýkají, může být připraven na situaci, kdy se on, či někdo jemu blízký, stane předmětem politické perzekuce. Medializace tak přispívá k občanské solidaritě a prohlubuje právní vědomí společnosti.

Každý, jehož případu se PRAK ujme, bude požádán o výslovný souhlas s průběžnou medializací, a to jak na webových stránkách PRAKu, tak ve všech médiích, která projeví zájem publikovat stanovisko PRAKu v nezkreslené podobě. K zvlášť zásadním kauzám může PRAK svolat tiskovou konferenci. Budeme tam zvát i mainstreamová média. Mnozí novináři tzv. středního proudu (z mladší generace) mají zúžený pohled na svět, a tak pokládáme za svou povinnost pokusit se jim pohled rozšířit nad konkrétním sledovaným případem.

Zveřejníme kontaktní mailovou adresu a založíme webovou stránku, na které budeme zveřejňovat informace o tom, které případy jsme přijali k monitorování a poskytnutí právní pomoci žadatelům, a další zprávy o činnosti PRAKu. Zakládajícími členy PRAKu jsou Jan Schneider, Lenka Procházková, Radim Valenčík, Jaroslav Šulc, Jan Šolta, Josef Skála, Stanislav Novotný, Pavel Kalenda, Tomáš Fürst a Jindřich Rajchl.