Není pochyb o tom, že vyvážená strava, včetně přiměřeného množství cukru, je nezbytným předpokladem zdravého fungování lidského organizmu. Dnes už nemůžeme ale pochybovat ani o tom, že konzumace nadměrného množství cukru, hlavně toho rafinovaného, má na svědomí celou řadu vážných zdravotních komplikací. Vedle rozvoje zubního kazu, nadváhy, obezity, je také velmi častou příčinou cukrovky, osteoporózy či kardiovaskulárních komplikací atd. Bez cukru nemůžeme existovat, je pro nás sice lehce stravitelným a největším zdrojem energie, jeho trávení ale vyčerpává tělesné zásoby nezbytných minerálů a vitamínů. Maximální doporučená denní dávka cukru pro dospělého člověka je 50 g a pro dítě 20 g. Kolik z nás ale toto doporučení akceptuje?  

Dejme tomu, že dospělý člověk je, nebo by měl být, odpovědný za svoje zdraví, a proto je více méně na něm, jak si složí svůj jídelníček. Ale co děti? Ty si nemohou uvědomovat, že jim cukr může výrazně poškodit zdraví, prostě jim chutná, a proto ho v rozličných formách vyhledávají a vyžadují.  

Sladké nebezpečí pro děti je komerčně velmi sofistikovaně ukryto zejména ve slazených a ochucovaných nápojích a také v nepřeberné řadě rozličných lákavých cukrovinek. Podle studií Světové zdravotnické organizace (WHO) je dětská obezita převážně spojena právě s pitím sladkých nápojů, což dohromady může vést i k mnoha zdravotním problémům v dospělosti, včetně kardiovaskulárních nemocí a rakoviny.
 
Jeden z průkopníků naší celostní medicíny a autor několika bestselerů o zdraví MUDr. Josef Jonáš varuje: „Nadbytek rafinovaného cukru poškozuje funkci neuronů a tím narušuje paměť i proces učení. Obzvlášť děti ve věku 0-6 let jsou citlivé na příjem rafinovaného cukru nebo nevhodných forem cukru. V tomto období se děti rychle vyvíjejí a škody, které cukr způsobuje, jsou nezvratitelné. Cukr zpomaluje a omezuje vývoj neuronů, a tak celkově zpomaluje vývoj dětí. Protože chuť na sladké máme zakódovanou, je důležité, aby rodiče důsledně regulovali stravu svých dětí.“

Přemíra cukru v naší stravě je sice závažným a do celé společnosti se promítajícím problémem, ale jelikož lidstvo fakta o škodlivosti cukru zná již několik desetiletí, byla vymyšlena a často někde i praktikována celá řada řešení. Pojďme se o některých stručně zmínit.

Ano, samozřejmě, největší vliv na děti mají jejich rodiče, kteří nesou hlavní odpovědnost za zdravý vývoj svých potomků. Nejlogičtější cestou k omezení nadměrné konzumaci cukru je proto vůle nás dospělých a zásadová výchova dětí. Kdybychom se všichni chovali odpovědně a také tak vedli naše děti, bylo by po problému. Všichni ale víme, že tak to prostě bohužel nefunguje. Proto musí přijít na řadu několik dalších řešení či ještě lépe jejich kombinace.

V mnoha zemích (např. USA, Austrálie, Spojené království) byla již přijata opatření k omezení prodeje sladkých nápojů a cukru ve školách a dalších veřejných místech, jako jsou parky a sportovní hřiště. Například v USA bylo zjištěno, že děti, které měly omezený přístup ke sladkým nápojům ve škole, měly nižší spotřebu těchto nápojů i mimo školu.  

Nepostradatelnou zbraní v boji proti nemocem, které může cukr způsobovat, je vzdělávání a osvěta, v mnoha zemích již kampaně v tomto duchu probíhají (např. kanadská kampaň Dopřejte dětem zdraví, zaměřená na snížení spotřeby sladkých nápojů u dětí).
.
Dalším řešením je vyšší zdanění potravin s vysokým obsahem cukru, což většinou skutečně vede k omezení jejich konzumace. V Mexiku, Dánsku, Portugalsku, Norsku, Rakousku, Francii a v mnoha dalších zemích jsou již vyšší daně na nezdravé potraviny úspěšnou samozřejmostí. Např. v Mexiku se hned po roce od zvýšení daní snížila spotřeba sladkých nápojů o 12 %.

Samozřejmostí by mělo být přehledné a čitelné označování složení potravin, aby bylo pro spotřebitele jednoduché se „sladce nebezpečným“ potravinám vyhnout.

Také v České republice jsou již zavedena některá opatření v této oblasti. V roce 2017 byl přijat zákon, který zakázal prodej sladkých nápojů a energetických nápojů ve školách, v roce 2020 byla kodifikována novela zákona o potravinách, která zavedla nutriční profily pro potraviny. Od roku 2016 je u nás zavedeno povinné označování množství cukru na obalech potravin a nápojů.  

V oblasti osvěty a vzdělávání již také vyletěly první vlaštovky, např. Ministerstvo zdravotnictví spustilo v roce 2019 kampaň "Zdravě na tělo", která se zaměřovala na podporu zdravého stravování a snížení spotřeby sladkých nápojů. Ukazuje se však, že uvedená opatření nejsou dostatečná.

Zkušenosti ze světa ale jasně prokazují, že nejúčinnějším způsobem, jak snížit nadměrnou spotřebu potravin s vysokým obsahem cukru, je jejich větší zdanění a následné využití takto navíc získaných finančních prostředků pro prevenci, osvětu, cílené zdravotní programy a také na podporu pohybu. Proč také pohybu? Přiměřené pohybové aktivity jsou nezbytnou součástí zdravého životního stylu, přispívají k optimálnímu fungování lidského organizmu, tedy i k rychlejšímu zpracování pro tělo škodlivých látek včetně cukrů. Děti, které se hýbou, jsou prokazatelně zdravější, odolnější, dobrá fyzická kondice je základním předpokladem dobrého zdraví. Benefitů, které do našeho života přináší pohyb, je mnoho a nelze nahradit jiným způsobem!  

Smutnou a varující skutečností je ale fakt, že naše mladá generace se věnuje pohybu čím dál tím méně. WHO doporučuje, aby mladí lidé ve věku 5 až 17 let provozovali mírnou fyzickou aktivitu alespoň 60 minut denně. Za mírnou aktivitu je pokládána rychlejší chůze (např. cesta do školy), výstup do schodů nebo i domácí práce, při kterých se nesedí a neleží. Připadá vám, že tento požadavek je směšně malý, a předpokládáte, že ho naše děti bohatě naplňují? Pak se, bohužel, mýlíte! Validní průzkumy, na které jsem již mnohokrát upozorňoval, ukazují, že téměř 60 % dětí neprovozuje mírnou fyzickou aktivitu ani 30 minut denně.

Podíváme-li se ale na skupinu dětí s diabetem, zjistíme, že z nich se půl hodiny denně mírně pohybuje „jen“ 12 %, zatímco téměř 60 % takto nemocných dětí se mírným fyzickým aktivitám věnuje více než 60 minut denně.

Proč jsou rodiče nemocných dětí odpovědnější než rodiče těch (zatím) zdravých? Proč řešíme negativní věci, až když nastanou a jsou nezvratitelné, proč se nesnažíme jim předcházet?

Pohyb se ne zvolna, ale rychle vytrácí z náplně volného času našich dětí, a to nelze brát na lehkou váhu. Snaha malého počtu odpovědných rodičů viditelně nestačí, proto by měl začít urychleně konat stát. Jasně, předpokladem účinného koncepčního řešení je spolupráce s odborníky napříč různými oblastmi a zejména následná shoda politiků, které jsme přece volili, aby konali v zájmu nás všech.

S vaším tichým souhlasem si dovolím tvrdit, že zdraví našich dětí důležité pro celou společnost je a stát by proto před problémy v této oblasti neměl zavírat oči!