Americká vláda se řítí do největší finanční krize ve své historii. Docházejí jí peníze ze schváleného rozpočtu, a tak během několika příštích dnů bude muset začít vyškrabovat, aby byla schopna obsluhovat federální dluh. Ten je velký, ale nikoliv nezvládnutelný, představuje 107,6 procenta HDP. Česko je na tom zhruba třikrát lépe. Nicméně kdyby americkým splátkám něco stálo v cestě, bude to řacha, jakou jsme ještě nezažili. Nic podobného se v minulosti nestalo. Prezident Joe Biden říklá, že „na USA se řítí kometa“. Ministryně financí Janet Yellenová varuje před recesí a finanční krizí, která by brzy přestala být jen v USA.
Američané přitom mají výhodu, že nejsou odkázáni na finanční podmínky někoho v zahraničí. Jejich domácí měna slouží jako rezervní měna pro zbytek světa, jak to bylo zavedeno hned na konci druhé světové války v dohodách z Brettonwoodu. Jaké číslo si vyklepnou do počítačů Federálních rezerv a federálního ministerstva financí, takové tam bude.
Tak to ostatně potvrdil roku 2014 tehdejší předseda Fedu Allan Greenspan při kongresovém slyšení. Tehdejší republikánský předseda sněmovny Paul Ryan žádal od Greenspana potvrzení, že federální penzijní systém Social Security může být ohrožen, pokud nepřejde na individuální spořící účty. Uvedený systém je průběžný jako český důchodový systém, platí z toho, co zrovna vybere na pojištění a je jištěn státním rozpočtem (u nás je jeho součástí). Greenspan byl pod přísahou, a tak řekl pravdu:
„Nemyslím si, že výplaty z průběžného systému mohou být ohroženy, protože nic nemůže zabránit federální vládě vytvořit tolik peněz, kolik požaduje a hodlá někomu vyplatit.“ (Stephanie Kelton: The Deficit Myth. Modern Monetary Theory and How to Build a Better Economy (s. 174). John Murray Press. Kindle Edition.) K tomu stačí souhlas federálního Kongresu, což by pro Bidenovu administrativu neměl být problém, má přece těsnou většinu ve Sněmovně reprezentantů i Senátu USA.
Jenže situaci, která je v zásadě finančně komfortní, komplikují politické okolnosti. Velká část republikánské opozice se nesmířila s loňskou volební porážkou, a tak Republikáni v Kongresu hlasují přísně po stranické linii. To se nakonec podařilo prolomit u infrastrukturního zákona (Build Back Better) poté, co zkrouhnul své ambice skoro na polovinu. Dál se však dvoustranická spolupráce nedostala. Rozpočtu došly v pandemii peníze skoro o tři měsíce dřív, a vyhlídky jsou zatím černé jak slepecké brýle. Jednání o dluhu, který je omezen rozpočtem, a k tomu ještě dluhovou brzdou, jsou zablokovaná.
Hlavním nástrojem opozice je senátní pravidlo, podle kterého návrh, který vyvolá námitku, vyžaduje souhlas 60 senátorů ze 100. Těsná polovina nestačí. A Biden v tuto chvíli nemá ani tu těsnou polovinu, protože v jeho vlastním táboře dělají potíže dva senátoři, přesněji senátor Joe Manchin ze Západní Virginie a senátorka Kyrsten Sinemová z Arizony. Přitom jde o všechno.
Kdyby se uvedený dodatek, který dosud nikdo nepoužil, očesal o historický rámec, mohl by obhájit snahu Bidenovy administrativy zabránit zpochybnění dluhu Spojených států tím, že vláda by neměla prostředky na jeho obsluhu. Lstivá argumentace by poukázala na to, že pravomoci Kongresu samozřejmě nejsou zpochybněny, jen jsme v situaci, kdy Kongres nabádá vládu k protiústavnímu chování, aby její nečinnost vedla ke zpochybnění federálního dluhu...
Druhá atomovka má nemenší razanci. Ta zase vychází z obvyklého měnového uspořádání, jaké asi mají všude, že papírová platidla a nehmotnou měnu má v kompetenci centrální banka, ale mince jsou svěřeny státní mincovně pod kontrolou ministerstva financí. Třeba i proto, že výroba může stát víc, než kolik ten pětník nakonec platí. V případě USA však toto pravidlo nijak nevymezuje jmenovitou hodnotu mincí. Objevil se tedy návrh, že vláda vydá minci o jmenovité hodnotě jeden bilion dolarů, uloží ji na ministerstvu financí, a to ji bude používat jako zástavu pro další financování USA.
Pecky jsou to pěkné, ale právníci jsou rozděleni a politici také. Sama Yellenová byla ochotna o první variantě uvažovat, ale o druhé už ne. Je tu však ještě verze další, byť není doložená. Demokraté by mohli zrušit senátní obstrukční pravidlo (filibuster) o potřebě 60 hlasů ze stočlenného sboru. Prý se o tom v úterý v demokratickém klubu diskutovalo, ale žádný návrh zatím předložen nebyl. Biden se nechal slyšet, že jde o „reálnou možnost“. Podstatné je, že ve zmíněných debatách prý ani Manchin, ani Sinemová proti této možnosti nevystoupili. Ale nevystoupili ani na její podporu.
Kdyby tahle atomovka spustila, nejde už jenom o rozpočet, o dluh nebo obrovský balík návrhů pro obnovu sociálního státu, který má Biden před sebou. V Kongresu je také návrh federálního zákona, který má zvrátit rozhodnutí řady států unie pod republikánskou kontrolou, kterými se značně ztěžuje volební účast pro marginalizované obyvatelstvo, tedy Afroameričany a Hispánce, kteří pomohli Demokratům k vítězství. Jejich neúčast ve volbách 2022 by znamenala prohru Demokratů a ztrátu strategické iniciativy. Také tento zákon zastavil filibuster. Kdyby byl filibuster prolomen, mění se celková politická situace.
Neústupnost Republikánů tak vyhnala situaci na ostří nože, kde to může být pro kteroukoliv ze stran zničující. Teoreticky hůře jsou na tom Republikáni. Možná zapomněli, že politika jsou šachy, kdy vláda hraje vždy bílými. Má výhodu prvního tahu, a tak každý soupeřův dobrý nápad může přijít pozdě, protože na tahu byl ten druhý a figurky jsou už jinde. Možná také neuvážili, že situace na hraně umožňuje extrémní silové zásahy. Zdá se, že Republikáni si koledují. Ale ústavně zpochybnitelný postup může být pro původce taky zničující.
Skoro se zdá, že se hraje nějaká koncovka.