Větší dávku neplodného tlachání politiků a projevů moderátorovy „skvělosti“ prostě nesnesu. Abych byl spravedlivý, musím přiznat, že moderátorův způsob chování k hostům se přece jen časem zlepšil, takže jsem upustil od označování pořadu „Otázky Vymývače mozků“. 

Nemění to nic na tom, že je nemístné označovat Otázky za pořad, jímž se otvírá společenská diskuse k otázkám, o nichž se dříve nemluvilo. Kdysi Moravcovo sebevědomí oprávněně pobuřovalo Václava Klause a od jeho kritického vyjádření se dosud nic nezměnilo, což je důkaz nebetyčné arogance. Pouze nevím, zda je to projev České televize jako instituce nebo moderátorovy osobnosti. 

Platí to i pro vydání z 23.března 2025, jehož první část jsem sledoval. Václav Moravec si pozval vskutku hodnotné hosty, čímž zajistil vysokou úroveň diskuse. Vedle bývalé ministryně spravedlnosti, poslankyně prof. Heleny Válkové (ANO) to byl staronový ministr spravedlnosti Pavel Blažek (ODS), vedle něhož seděl  Jakub Michálek, předseda poslaneckého klubu Pirátů. Všichni tři myšlenkami přímo sršeli. 

Nevím, zda jeho hosté věděli předem, co po nich bude Václav Moravec chtít. Mne překvapilo otevření diskuse požadavkem, aby se vymezili vůči prezidentovu názoru, že za jistých okolností by  byla na místě účast naší armády na mírové misi na Ukrajině. Osobně s prezidentovým názorem souhlasím,  ale jsem si vědom, že  za zahraniční politiku odpovídá vláda, která se takto jasně k této otázce nevyjádřila. Překvapilo mě proto, že diskutující nenamítli předčasnost prezidentova výroku a vážně se jím zabývali. Svá stanoviska zabalili do mlhy hlubokomyslných úvah, jež ministr Blažek zpestřil odkazy na historii (historickou vzdělaností pak perlil i jinde), ale v podstatě Petra Pavla podpořili, zvlášť výrazně Jakub Michálek. Dali v té souvislosti najevo, že nekolísají v názoru na Rusko jako agresora a Putina jako diktátora a nebezpečného politika. Z jejich debaty vyplývá naděje, že středeční mimořádné zasedání Poslanecké sněmovny nebude ztraceným časem. 

Díky živému temperamentu obou pánů, kteří se chvílemi hádali tu s moderátorem, tu mezi sebou, místy bylo dost obtížné pořad sledovat. Ocenil jsem vystoupení poslankyně prof. Heleny Válkové, která se vehementně postavila na obranu svobody slova senátorky (rovněž bývalé ministryně spravedlnosti) Daniely Kovářové, čelící  v Senátu nevoli kvůli výroku, že se nebojí Putina, jenž není dost silný na to, aby snadno a rychle porazil Ukrajinu. 

Zcela nepřehledná byla debata o průtazích v přípravě zákonů. Poslankyně prof. Helena Válková do ní vnesla nespokojenost s víceletým zpožděním zásadní novelizace trestního řádu. 

Téma boje proti korupci zpestřil poslanec Jakub Michálek, který vytkl ministrovi spravedlnosti, že přestal svolávat Radu vlády pro koordinaci boje s korupcí, která dříve pracovala pravidelně. Na jiném místě mu se značnou dávkou ironie připomněl, že se mu ve Sněmovně „válí“ jedenáct zákonů, které dosud neprošly ani prvním čtení. Pavel Blažek si ovšem postěžoval, kam všude musí chodit a čemu se musí věnovat, takže pak nestíhá plnit všechny požadavky, kladené na jeho čas. Pokud sledoval Otázky jeden z mých čtenářů, který si už velmi dlouho stěžuje, že nemůže dosáhnout rozhovoru se „svým“ poslancem Pavlem Blažkem, jehož kdysi volil, jistě se dobře bavil. 

Díky zvědavosti moderátora se Pavel Blažek vyjádřil, že patrně vyhoví návrhu nejvyššího zástupce Igora Stříže na jmenování Zdeňka Štěpánka vrchním státním zástupcem v Praze. Nebyla to ovšem tak úplná novinka. 

V souvislosti s vývojem kauzy Dozimetr se pozornost obrátila k častým stížnostem na neúnosně dlouhé trvání soudních procesů. V tomto konkrétním případě pan ministr vysvětlil, že skutečně nemá prostředky, jimiž by zabránil protahování procesu soudci, a asi má pravdu. Souhlasím, že nemá možnost vyvolat kárné řízení. Problém neúnosně dlouhého trvání soudních procesů je ovšem obecnější. Dle mého laického názoru ve většině případů jej nelze omluvit objektivními překážkami a často se za ním skrývá neodpovědnost soudců, někdy i tvrdošíjnost neúspěšných žalobců. Jistě by bylo možné dosáhnout zlepšení, kdyby kární žalobci vyvíjeli větší tlak na jejich služební kázeň. Je to zřejmé z dostupných příkladů. Zmiňovaná kauza Dozimetr je jistě velmi složitá a možná omluvitelné záminky k odkládání hlavního líčení se mohou najít, ale naproti tomu 27. února 2025 jsem se konečně dočkal ukončení velmi jednoduchého řízení, jež bylo zahájeno 29. června 2023. Dle mého laického odhadu mohl soud dospět k rozhodnutí (s nímž jsem spokojen) o osm měsíců dříve. Zde by to bylo s omluvitelností průtahů horší, ale v průběhu řízení daný stav nikoho z mocných neznepokojoval. 

Diváci se mohli také seznámit se složitostí problému vyvlastnění zmrazených ruských finančních prostředků, s hrozbou stíháním pro neoprávněnou činnost ve prospěch cizí mocnosti a ledačíms dalším. Došlo i na korupční případy ve zdravotnictví. V souvislosti s nimi vyslovila poslankyně prof. Helena Válková pochybnost o důslednosti Národního bezpečnostního úřadu, jenž poskytl prověrku některým obviněným v korupční kauze motolské nemocnice. Označila jej za nového aktéra vyvolaných problémů. 

Tematické rozpětí pořadu bylo skutečně mimořádné stejně jako jeho zajímavost. Kdo pořad nesledoval a přehraje si jej z archivu České televize, nebude litovat času. 

Nicméně jako laik mám pochybnost o účelnosti vysílání takových diskusí. Nejméně část obsahu tvoří informace, které mohou sice být zajímavé, ale pro běžné diváky nepotřebné, popř. i nesrozumitelné. Hlavně si nemyslím, že cokoli, co zde zaznělo, bude mít praktický odraz v řešení nastíněných problémů. Je to skvělá intelektuální zábava, ale je pořad díky tomu skutečně potřebný?