Nemám trpělivost s cynismem, přehnanou kritikou a požadavky vně kontextu a prostředí, ve kterém žiji. Ztratil jsem vůli usmívat se po druhé na ty, kteří se nechtějí usmívat na mě a snažím se nevěnovat ani minutu těm, kteří lžou, chtějí manipulovat nebo jsou zrádci.

Výjimky, ke kterým patří příběh s digitalizací stavebního řízení (DSŘ) jako část veřejné správy, úroveň, obsah a směřování komentářů, analýz, diskutovaná řešení pomocí expertů a odvolávání ministrů spojených s určitou politickou stranou, potvrzují pravidlo, připomínají mi historii vraždy Julia Césara (15. března 44) a dílo Francise Bacona, anglického filozofa, státníka, vědce, právníka a autora (1561–1626), z něhož cituji:

Člověk totiž věří tomu, co chce považovat za pravdivé. Protože nemá dost trpělivosti k objevování, zavrhuje věci nesnadné, dále věci střízlivé, jež jdou do větší hloubky, neboť je pověrčivý. Zamítá rovněž světlo zkušenosti, protože je pyšný a nadutý, aby se nezdálo, že v mysli prodlévá u věcí nepotřebných a pomíjejících, dále odmítá věci paradoxní, poněvadž podléhá běžnému mínění. 

Příběh ukázal, že etika a slušné jednání není ani v případě pohodlné vládní většiny v parlamentu, senátu a podpory na hradě samozřejmostí v nejvyšších patrech české politiky. Příběh představuje primitivismus, hloupost a varování pro občany, i ty, kterým se podařilo zachovat si selský rozum. Proč příběh představuje varování? Protože představil, jak vrcholní politici jednají nejen s veřejností, ale i mezi sebou. Dokázal mimo jiné, že ani dva politici nejsou schopni interpretovat jednu schůzku a jeden telefonát stejně. Dokázal, že se nejedná o problém lingvistický a politický, ale o problém pokrytectví, mocensko-systematický a charakterový se symptomy patologie, která vyžaduje péči a odstranění od mocenského rozhodování.

V takovém stavu s patologií kritizovat prezidenty a politiku Číny a Ruska, ignorovat potřebu veřejné diskuze o následcích státního terorismu ve spojení s Nordstream, přípravy na válku na Blízkém východě, nevyhnutelné vojenské porážky Ukrajiny a modifikované doktríny týkající se použití jaderných zbraní (i v případě roje dronů), abych jmenoval některé, je nejenom nezodpovědné ze strany politiků, ale i občanů zhýčkaných leností, zábavou a konzumem, a ve výsledku lhostejných k dokumentům týkající se domoviny a její veřejné správy. 

Víte, lidé mají tu trpělivost hledat v písku diamanty nebo perly v moři; ale aby hledali v lidech vzácné a podivné dary od pánaboha, aby nepřišly nazmar, to je ani nenapadne. A to je veliká chyba, napsal svého času Karel Čapek (1890–1938). Nevím, kdo z členů vlády četl Čapka. Podle premiéra jeho zástupce a ministr (Bartoš) nezvládl digitalizaci stavebního řízení a neuvědomuje si, v jak špatném stavu je. Řešení digitalizace nepočká ani hodinu, doplnil premiér. Ano, digitalizace nepočká ani hodinu, ale bude čekat roky a bude předmětem průzkumů! Dovoluji si tvrdit, že konečné řešení nebude optimální, nebude ani o korunu levnější než reklamované, nebude rychlejší a pohodlnější pro stát a občana, nesníží korupci a nezvýší důvěru ve veřejnou správu. Proč?

Na základě znalosti kvality a stavu veřejné správy ČR z několika dvouletých průzkumových zpráv OSN (https://publicadministration.un.org/egovkb/en-us/Overview), první zprávy OECD z roku 2023 (https://www.oecd.org/cs/publications/prehled-o-stavu-verejne-spravy-ceska-republika_2651546f-cs.html), EK (mimo jiné https://digital-strategy.ec.europa.eu/en/news/eu-egovernment-report-2016, poslední úprava 9.března 2021) a některých dokumentů vlády ČR, které jsem prostudoval v rámci oponentury jedné kvalitní diplomové práce, dovoluji si tvrdit, aniž bych měl záměr nebo ambici míchat se do vnitřních záležitostí a politiky ČR, že zpackaná digitalizace jako taková a stavebního řízení specificky má svou dlouhou historii. Příběh proto nemůže být hodnocen jako překvapení nebo neočekávaný. A nejde nejenom za Fialou a dnes již bývalým ministrem Bartošem. Ale i za klíčovým ministrem, panem Rakušanem. Ten byl, a to ne náhodou, informován jako třetí (po ministrovi a prezidentovi). Jak je možné, že se ministr Rakušan ztratil z veřejné debaty a lze o něm číst veřejně až 27. září? 

V kapitole zvané Podpora participace občanů a stakeholderů v České republice na veřejném dění, se píše: …jsme dospěli k závěru, že napříč českou veřejnou správou již existují ostrůvky dobré praxe, jako jsou poradní orgány, které zahrnují různé typy stakeholderů mimo veřejnou správu, ale jsme nuceni konstatovat, že stávající procesy často nemají dostatečný dopad a že v současné době neexistuje žádná zastřešující národní vize participace. 

Připomínám, že pro pochopení participace vytvořil Arnstein osmistupňovou škálu, tzv. participační žebřík, od manipulace po veřejnou kontrolu. Spektrum participace veřejnosti měří participaci ve vztahu k jejímu vlivu na rozhodování pomocí pěti stupňů a rozlišuje tři stupně participace občanů a stakeholderů, které se liší podle míry zapojení a dopadu, jež jsou s nimi spojeny: Informování, konzultace a zapojení. 

Připomínám, že digitalizaci ohrožují zásadní významná, středně vážná a nízká rizika. Ministerstvo vnitra jich identifikovalo celkem 36! Patří mezi ně politická rizika, vyjednávání mezi vládou a parlamentem a setrvačnost státní správy. Znajíc něco málo o české společnosti, dovoluji si doplit seznam rizik o vnější a vnitřní sabotáže. Ty jsou pro dnešní společnost typické a vždy spojeny s toky peněz pramenících ze státního rozpočtu a žab sedících na jejich pramenu.

Pro doplnění připomínám také, že ve většině zemí OECD je většina primárních zákonů iniciována výkonnou mocí, s výjimkou Kolumbie, Kostariky, České republiky, Koreje, Mexika a Portugalska, kde je vyšší podíl primárních zákonů iniciován zákonodárcem.

OECD Přehled o stavu veřejné správy v ČR – v časti nazvané Shrnutí konstatuje: Důvěra občanů v instituce veřejné správy a státní správu je výrazně pod průměrem OECD a spokojenost s veřejnými službami je nerovnoměrná. K obnovení důvěry, překonání dopadů krizí z poslední doby a řešení budoucích výzev by měly přispět i reformy veřejné správy, a to zejména reformy zaměřené na zdokonalení mechanismů vládnutí nutných k adekvátní reakci nejen na průřezové výzvy a dopady krize, jako je změna klimatu a digitalizace, ale i na zvýšení efektivity, pružnosti a schopnosti veřejné správy reagovat jak na centrální, tak i místní úrovni. 

Proto hlavním úkolem pro veřejnou správu v ČR by mělo být posílení důvěry občanů, protože důvěra je významně pod průměrem zemí OECD. Kromě toho celosvětový průzkum Gallup World Poll dokazuje, že vládě důvěřují jen čtyři občané z deseti a ve státní správu věří třetina ve srovnání s průměrně padesáti procentní důvěrou v tyto instituce v zemích OECD. Důvěra v parlament je ještě slabší, důvěřuje mu pouhých 14 % občanů. 

Je skutečností, že důvěra ve vládu klesla v průběhu pandemie onemocnění covid-19 a nadále klesá. Podle dat Eurofondu se nedostavil efekt semknutí se na podporu státu v obtížné chvíli (tzv. rallying round the flag, Eurofound, 2020). V indexu OECD, který sleduje otevřenost, užitečnost a opakovatelnou použitelnost dat (OURdata) ČR dosahuje vyššího skóre u dostupnosti dat, než u jejich přístupnosti a podpory opakovaného použití. Tato skutečnost představuje velký potenciál k zamyšlení a nápravě.

Podle průzkumu MV ČR „Spokojenost se stavem vybraných oblastí veřejného života“ bylo méně než 25 % občanů spokojeno s tím, jaké jsou jejich možnosti účasti při rozhodování. Není proto divu, že ČR se umístila na 65. místě indexu e-participace Organizace spojených národů. Přestože je zapojování zainteresovaných stran a občanů do tvorby legislativy důležité, v ČR je účast na přípravě primárních zákonů nízká.

Z analýzy zprávy OECD kapitoly Důvěra, ČR postrádá – cituji: … celkovou vizi a rámec pro zapojování občanů a nemá ani standardní a systematizované postupy pro konzultace, které by občanům umožňovaly účast na formulování zásad politik a legislativy a na veřejném životě. Data v tabulce OECD indikují, že důvěra občanů v instituce veřejné správy a státní správu je výrazně pod průměrem OECD a spokojenost s veřejnými službami je nerovnoměrná.

S předem zmíněnou důvěrou je přímo spojena integrita. I o ní se také zmiňuje OECD. Cituji: Česká republika se pohybuje v mediánu indexu vnímání korupce Transparency International, ale vykazuje klesající tendenci – z 59/100 bodů v roce 2018 klesla v letech 2020 a 2021 na 54/100 bodů. Celosvětově se řadí na 49. místo vedle Polska a Slovenska…Průzkum mezi českými občany poukazuje na znepokojující situaci, neboť pouze 8 % z nich uvedlo, že jsou spokojeni s úrovní korupce v zemi. 

Zpráva World Justice Project z roku 2021 uvádí: Tato čísla odrážejí nízkou spokojenost českých občanů s některými službami včetně služeb poskytovaných územními samosprávami a dopad vysokého počtu korupčních kauz vysoce postavených úředníků, které přispěly k celkově nízkému vnímání integrity zákonodárné a výkonné moci. 

Podle GRECO, cituji: v ČR nadále přetrvávají důležité faktické i právní problémy týkající se členů parlamentu, výkonné moci, předcházení střetu zájmů a transparentnosti lobbingu. V ČR neexistuje kategorie veřejných činitelů, kteří by museli zveřejňovat své kontakty s lobbisty. V polovině zemí OECD jsou již léta vedeny veřejné databáze, ve kterých lobbisté a veřejní činitelé zveřejňují informace o svých stycích. Otázka: Proč se vláda neujme řešení tohoto problému?

Zohlednit historii veřejné správy v České republice není snadné. Na základě zkušenosti se jeví, že zmíněná správa představuje rozsáhlý, složitý, ne snadno uchopitelný jev, vyžadující znalost historie, schopnosti srovnání a hledání kontextuálních řešení s ohledem na vývoj společnosti a technologií. Proto se krátce zmíním o historii veřejné správy, která by měla být jedním z předmětů vstupní zkoušky před nástupem do funkce ve veřejné správě.

Česká republika má dlouhou tradici samosprávy, která sahá až ke starému feudálnímu správnímu systému. Složitost vymezení pojmu a funkce veřejné správy dokazuje absence přesné definice pojmu v právních předpisech, což odlišuje ČR od mnoha jiných států. Existují případy, že samotný pojem je obsažen přímo v názvu, ale jasná definice chybí. Příkladem je zákon o informačních systémech veřejné správy. 

Veřejnou správu je také možné vymezit negativním způsobem. To proto, že se jedná o výkon veřejné moci, který není zákonodárstvím, soudnictvím a ani vládnutím, nýbrž a pouze výkonem. Analýza přenesené působnosti dokazuje, že složitý systém způsobuje překrývání odpovědností, vyžaduje intenzivní koordinaci mezi jednotlivými úrovněmi veřejné správy a klade vysoké nároky na elektronickou veřejnou správu, tj. eGovernment. Proto na aspekt sdílené povinností obcí upozorňuje OECD v kapitole zvané Přehled. Cituji... je nezbytné vytvořit vertikální mechanismy pro koordinaci společných povinností.  

Vysoký počet obecních samospráv v ČR a vertikální koordinace představují výzvu pro všechny účastníky veřejného života. Dokazuje to politická a operativní praxe. Proto ústřední orgány státní správy při organizaci a kontrole výkonu přenesené působnosti spolupracují raději s obcemi nejvyššího typu (typ III, 205 obcí).

Pro politickou práci uvádím, že v roce 2020 měla ČR nejmenší průměrnou velikost obce mezi zeměmi OECD: 1 710 obyvatel na obec. Průměr v OECD je 10 250 obyvatel, a průměr EU je 5 960 obyvatel. Medián velikosti českých obcí je 442 obyvatel, 95,7 % obcí mělo v roce 2021 méně než 5 000 obyvatel a 88,6 % méně než 2 000 obyvatel. Průměrná rozloha obcí je také nejnižší v OECD. České obce mají v průměru rozlohu 13 km2. Průměr celé OECD je 234 km2. 

Proto pro ekologický, efektivní a ekonomický rozvoj nejenom eGovernmentu v ČR vyplývá urychlená potřeba zastavit rozdrobenost a přejít ke slučování obcí, podobné tomu, které proběhlo a stalo se pravidlem v mnoha zemích OECD v 90. l. 20. století. Ať mi někdo ze žijících politiků srozumitelně a jednoduše vysvětlí existující paradox, který podporuje mimo jiné korupci, nekompetentnost a nehospodárnost veřejné správy: V době slučování v mnoha zemích OECD se rozdrobenost obcí v ČR zvýšila: ze 4 100 v roce 1990 na 6 230 v roce 1994!

Je nabíledni, že hlavní důvod rozdrobenosti představuje nepochopení předem zmíněné historie veřejné správy. Tento proces se snažil ukončit v roce 2000 zákon o obcích. Zákon stanovuje, že nová obec musí mít alespoň 1 000 obyvatel, aby mohla získat status obce. Tímto způsobem zákon dává obcím možnost dobrovolného slučování bez jakékoliv konkrétní motivace. Tato skutečnost je typická pro českou legislativu: nízká explicita jazyka. Ta umožňuje vysokou míru interpretace a neposloupnosti a je jednou z hlavních příčin pomalého a neefektivního fungování a rozvoje vládnutí a správy. V OECD zprávě stojí: Územně správní roztříštěnost ve svém důsledku téměř znemožňuje zajistit nákladově efektivní poskytování veřejných služeb.  

Připomínám, že dřívější studie OECD naznačují, že existuje mezi náklady na poskytování služeb a velikostí obcí vztah. Pro srovnání a jako důkaz nabízím: OECD. Online. Dostupné z: https://www.oecd.org/gov/gov-at-a-glance-2021-czech-republic.pdf. [cit. 2024-09-26].

Protože přichází dlouhá a bolestivá doba lámaní chleba pro všechny zmiňuji, že Česká státní správa (ústřední úroveň) má cca 62 000 zaměstnanců. Přibližně 14 % jsou představení, z nichž ženy ve vyšším managementu představují cca jednu třetinu. Státní zaměstnanci se obecně dělí do dvou kategorií. Na ústřední úrovni se na naprostou většinu z nich vztahuje zákon č. 234/2014 Sb., o státní službě s plnou účinností od 1. ledna 2015, jejž má v gesci Ministerstvo vnitra. 

Zákon o státní službě se vztahuje na ty, kteří pracují v centru vládnutí, tj. orgánech státní správy typu ministerstev nebo Úřadu vlády. Patří sem Úřad vlády, 14 ministerstev, 204 podřízených služebních úřadů a 16 ústředních orgánů statní správy (např. Český statistický úřad, Český úřad zeměměřický a katastrální apod.). Zákon byl několikrát novelizován (naposledy v listopadu 2022). Novelu, která vstoupila v platnost 1. ledna 2023, charakterizuje vysoká roztříštěnost územní samosprávy.

Není pochyb, že menší obce doplácejí na nedostatečný počet kvalifikovaných lidí na vedoucích postech, odborných technických pozicích a mají nedostatek poskytovatelů služeb. Proto veřejná správa čelí dvojí výzvě. Zaprvé: bude muset do svých řad přilákat stále specializovanější zaměstnance. Za druhé: nejenom OECD hlásí potíže při přijímání odborníků na zpracování a analýzu dat, specialistů na informační a komunikační technologie (ICT), odborníků na přírodní vědy, technologie, inženýrství a matematiku. Ve všech těchto oblastech roste na trhu práce konkurence ze strany jiných zaměstnavatelů.  Současně ve sféře výchovy a vzdělání vládne chaos, sabotáž a vše se podobá jízdě na černé sjezdovce bez zkušenosti a helmy. 

Jestli například v informačních a komunikačních technologiích může být pro veřejnou správu obtížné nabídnout profesionálům konkurenceschopný plat, to například v oblasti práce s daty, dochází k rapidnímu technickému vývoji, rozvíjejí se možnosti strojového učení, využití umělé inteligence i tzv. big data, a to i ve veřejné správě. To vše klade nároky na náborový proces. A ten představuje podle osobní zkušenosti nejenom v ČR kámen úrazu. Na něm si zlomí vaz i EK.

Digitální stavební řízení je jeden ze tří nejsložitějších digitalizačních projektů v Česku. Druhým projektem je systém sociálních dávek. Na projektu se pracuje již tři roky s koncem v nedohlednu. Třetí projekt, daňový systém, měl být dávno hotový. Práce na něm ještě ani nezačaly. Co z těchto faktů a zmíněném v příspěvku vyplývá, nechť si každý čtenář sám vyvodí.

Premiér Fiala svým pokusem napnout neexistující svaly odhalil, že je nejslabším článkem ve vládnoucím řetězu a umožnil každému občanu se selským rozumem nahlédnout do mistrovské třídy, ve které se učí, jak ignorovat rady a jak počeštit všechny myslitelné aspekty metod řízení.

Ex-ministr Bartoš musel s problémy, o kterých jsem se zmínil v článku, i s odvoláním počítat, jestliže chtěl zkusit se dotknout penězovodů, které neměl ve své gesci a pod kontrolou.

Ministr Rakušan dostal nastavené zrcadlo s varováním. V něm vidí, jak vedl boj proti Babišovi, nalákal Piráty, aby je kroužkováním podvedl, a ukázal, zda ví, že i jeho hodina se blíží, nehledě na unikátní mocenskou pozici jím vedeného ministerstva, která nemá obdoby snad i ve světě. 

Forma odvolání ministra premiérem, neschopnost Pirátů mlčet v době ponížení a rádoby překvapený ministr Rakušana snažící se lovit v kalných vodách, umožnily bývalým prezidentům Klausovi a Zemanovi sjednotit se v názoru a dokázat unikátní stupeň neschopnosti pětikolky a dnes již čtyřkolky vládnout demokraticky státu, který se stal nehybným terčem v antropologické válce, v níž s pravděpodobností hraničící jistotou bude na straně poražených.

Prezident – generál ve výslužbě by měl požadovat vyjádření o důvěře vládě a případně přinutit premiéra vyhlásit předčasné volby. Ty jako Damoklův meč by mohly tuto tragikomedii ukončit.

Politikům všem úrovní se zájmem o domovinu se nabízí pohádka z pera Alexandra Sergejeviče Puškina, O rybářovi a rybce z roku 1833. A kdo nemá rád Puškina, může si přečíst a poslechnout Jana Wericha na stejné téma, které se svého času zalíbilo i německým bratřím Grimmům. 

Ti, kteří nečtou nebo nemají rádi pohádky a preferují fakta, doporučuji seznámit se přístupem k průzkumu OSN s pomocí metod komplexních systémů, které jsou předmětem studií v mnoha oblastech přírodních věd, matematiky a sociálních věd. Oblasti, které se specializují na interdisciplinární studia komplexních systémů, zahrnují teorii systémů, teorii komplexity, systémovou ekologii, logistiku a kybernetiku. Připomínám, že komplexní systém nemá žádnou formální definici, žádné přesné vymezení, má plynulý přechod, závislost na úhlu pohledu, na míře abstrakce a představení přes příklady, včetně výčtu charakteristik.

Kdo preferuje data a inovace ve státní správě může se poučit na příkladech Švýcarska, Velké Británii, co se týče inovací, nebo Dánska.

Tam jsou osobní údaje uchovávány v registrech pod osobními identifikačními čísly. Statistický úřad (Statistics Denmark) zprostředkovává využití těchto databází spravovaných na mikroúrovni pro výzkumné účely. Přístup k nim mají schválení analytici, univerzity, výzkumné organizace a ministerstva. Statistics Denmark má k dispozici údaje z více než 250 tematických oblastí od dat týkajících se trhu práce, spotřeby a demografických údajů po data k dopravě, zemědělství a životnímu prostředí. Data, která připravuje oddělení výzkumných služeb, jsou přístupná na dálku prostřednictvím speciálních zabezpečených serverů. Analytici mají pro tyto oblasti přístup k datům shromažďovaným již od sedmdesátých let 20. století. 

Jestliže Shakespeare napsal, že Ještě nikdo nebyl takový filozof, aby trpělivě snášel bolení zubů, a Kafka chápal, že Život je neobratně sestavená hostina, při níž se netrpělivě čeká na předkrm, zatímco kolem přešla v tichu hlavní pečeně, to v úvodu zmíněný římský senátor věděl, že Je snazší najít muže, kteří dobrovolně zemřou než najít ty, kteří jsou ochotni bolest trpělivě snášet. Souhlasu netřeba.