Ze zahraničních tiskovin mně zajímají maximálně tři. Tak získaný čas věnuji snaze pochopit lépe budoucnost v kategoriích konstelace, klíčových událostí a dekád, a lekcím uzavřenému kruhu. Kruhu těch, kteří si uvědomují, nebo již uvědomili, že globalizace není neutrální proces, ale normativní koncept, že současné individuum působí v protikladných dimenzích, a proto nás čeká ještě štědřejší rok, než ten, co právě končí. Člověk, jako konzument je globálně orientovaný. Jako investor také, ale se snahou získat co největší renditu. Jako zaměstnanec, myslí lokálně, je doprovázen strachem z konkurence, a ztráty zaměstnání. Jako občan, myslí lokálně a egoisticky. To dokazují výsledky voleb, růst dezinformací a snaha najít řešení v respektované autoritě a obnoveném národním státu. Respektovaná autorita je v nedostatku, národní stát se neobnoví. Jak dále?

Několik dní před Silvestrem jsem proto splnil slib a dal lekci skupině několika desítek čínských studentů. Téma bylo volné. Vybral jsem si 16+1. Tento sub-projekt historického, aktuálního politicko – hospodářského projektu Jeden pás-Jedna stezka (OBOR) se nachází pod úrovní vztahu USA – ČLR a Ruská federace. Tento vztah bude určovat dění v nastupujícím kalendářním roce 2018. Téma, a překvapivě aktivní studenti mi nabídli kvalitní možnost si prověřit v reálném životě kvantový model chování, interpretaci vědomí a další, co se popisuje v kvantové informační fyzice jako hypotetické částice. Ty se skládají pouze z informace. Tyto částice nazval biolog a info - teoretik Tom Stonier (1927 - 1999) infony. Do kontextu 16+1 patří i politicko-vojenské zprávy indikující, že toho bude mnoho, s čím se budeme setkávat v 2018: Např. prohlášení z USA, týkající se ČLR, OBOR a tím i 16+1. Ale i rychlá reakce ČLR . A samozřejmě i reakce Ruska. Tu shrnuji do věty: Normální světový řád nemůže být bez nadvlády USA. Protože nadvláda USA končí, budeme se v roce 2018 více a více zabývat i tématem, které obsahuje citát britského autora a vynálezce, Arthur C. Clarke (1917 – 2008), jednoho z tzv. Velké trojky science fiction (kterou s ním tvoří R. Heinlein a I. Asimov), známého románem Vesmírná odysea: Každá dostatečně pokročilá technologie je k nerozeznání od magie. Proč?

Je tomu především z dvou důvodů: 1) Neustále se zvyšující rychlost ztráty schopnosti představivosti především u politiků a vedení firem. Politici nevědí, jaký politicko – sociální model má šanci na úspěch v představitelné budoucnosti. Vedení firem neví, jaký podnikatelský model má adoptovat, vyvíjet či realizovat. 2) Protože žádná myšlenka není opravdu nová, nic nemůže zachránit společnost, nebude li její vedení, a tím i individuum, mít silné nervy ve smyslu ve Třešti (na Moravě) narozeného Josef Alois Schumpetera (1883 – 1950). Jeho profesorské období na Harvardu je charakterizováno tvrdou prací, a malým uznáním klíčových myšlenek. Je tomu prý proto, že jeho ideje o ekonomickém cyklu a vývoji ekonomiky nemohly být v matematice jeho doby podchyceny, neboť jejich formalizace vyžaduje jazyk nelineárních dynamických systémů. Nehledě na to, Schumpeter ovlivnil ekonomickou vědu 20. století mimo jiné zavedením základů diskuze dynamiky a statiky v ekonomii. Osobně si cením Schumpetera kvůli zavedení inovace jako zdroje ekonomické dynamiky, a také proto, že trval na svém, protože více věděl a méně nahlas myslel.

Kdo pochopil alespoň něco z práce Schumpetera, bude vědět o vztahu jedné ze základních vlastností současného digitálního světa: Síťový efekt a škálovatelnost. Připomínám, že rozlišujeme škálovatelnost horizontální (kvantitativní změna) a vertikální (kvalitativní změna). Aplikuje se v telekomunikacích, softwarovém inženýrství, IT ale i v ekonomii firem a jinde. Škálovatelnost může být měřena minimálně ve čtyřech dimenzích (administrativní, funkční, geografická, zátěžová). Kvalitu škálovatelnosti představují: reakce na růst či pokles požadavků, rychlost reakce, náklady spojené s reakcí, absence měnit dané řešení na základě nových parametrů a hospodárnost. Od roku 1985 to nazývám 3 E (ecology, efficiency a economy). Princip 3E aplikuji ve spojení s hodnocením firem, rizik, dokumentů, a samozřejmě i lidí. Není proto divu, že mě zajímají americké a čínské firmy, mající největší burzovní hodnotu na světě, jejich vedení, ale i Rusko. To se od voleb v roce 2000 aktivně účastní překonávání krize kapitalismu v globálním měřítku. Není proto divu, že ČLR a jí dohánějící Indie jsou dnes prakticky jedinými vůdci, kteří pochopili a aplikují krátké spojení mezi politikou a hospodářstvím. Rusko zaostává. Je otázkou, zda a jakým způsobem se podaří prezidentu Putinovi po volbách v březnu 2018 dostat se ze sítě zákonem stvrzených záruk bezpečnosti rozvětvené Jelcinově rodině, a tichých záruk daných i dnes aktivním neoliberálním jedincům a skupinám. Ty se dnes, jako již mnohé jiné, snaží přežít za každou cenu. Nezajímá je to, co se na Západě nazývá demokracie, totalismus nebo flexibilní konformismus. Důležité pro ně je přežít za každou cenu.

Pro ostatní zůstane důležitým na dlouhou dobu to, co nabízí vláda ČLR a potažmo i Indie rostoucímu počtu malých a středních podnikatelů: Perspektiva založená na kontrole finančních toků, strategických investic, obchodování a sociálních médií. Rusko i v tomto směru kráčí pomalu. Nebudu se rozepisovat, proč tomu tak je. Podnikatelé a vlády, které pouze reagují, jako většina těch v české kotlině, zmizí z trhu možností. Nejenom digitální sítě favorizují kreativní monopoly. Malá skupina kvalitně vzdělaných a talentovaných lidí může být dnes vysoce produktivní. Dokazuje to digitální svět s malým počtem pracovníků. Je více ziskový, než průmyslový svět automobilů, fréz a hokynářů. Podnikatelský a vládní model společnosti 21. Století se proto bude orientovat na službách a principu sdílení.

V kontextu uvedeného předpokladu, Čína nabízí lekci. Já ji mohu pouze předat krátkým popisem jednoho z mnoha příkladů. Nová telefonní aplikace ve vývoji, dovoluje najít odpověď na dotaz během několika vteřin: Chci si koupit ledničku na splátky. Kolik mě to bude stát? Řešení: Aplikace prověří všechna moje konta, bankovní spojení a kreditní karty, přidá k tomu digitální stopu kreditních organizací a sociálních sítí, a nabídne odpověď dříve, než si dotazující může uvědomit to málo, co jsem popsal. S tímto komplexním procesem spojená transparence nabízí k zamyšlení nad ní jako takovou, a jejími následky. Transparence může být pro opravdové demokracie, pokud vůbec existují, ale i zvrhlé, nebo diktatury v počátku výhodná. V okamžiku plné transparence se však výhoda transformuje stejně rychle do nevýhody. Tou je mimo jiné ztráta důvěry. A to není maličkost. Se ztrátou důvěry se totiž hroutí vztah: Sám k sobě, tím i ke společnosti. Proto o tomto nebezpečí podrobněji.

Země jako ČR a mnohé jiné v EU, abych nazval některé, nejsou na tom tak dobře, jako ČLR. Ohromné množství lidí a talentů, silné státní vedení a regulace dovolují experimentovat a vyvíjet se v procesech, které západní, tj. i evropská společnost neumožňuje. Proč? Nejenom, že si každý druhý myslí, že může a ví vše, ale především proto, že nemáme vizi, blížíme se anarchii individualismu, a málokdo si uvědomuje jednoduchou pravdu: Dej člověku možnost, nebo volnou ruku, on sám nadělá tolik chyb a hloupostí, že tomu ani sám nebude chtít věřit. Proto je mnohem ekologičtější, efektivnější a hospodárnější žít v prostředí digitálního totalismu, než v prostředí digitální anarchie. Toto tvrzení potvrzuje jednoduché pozorování, srovnání aspektu důvěry, a v neposlední řadě i povrchní hodnocení 34. kongresu hackerů, Chaos Computer Club (CCC). Kongres, jehož 15 tisíc vstupenek bylo vyprodáno dříve, než skončil krátký zimní den, proběhl v sousedním německém Lipsku. Organizátoři si vybrali téma tzv. Social Cooling. V češtině: Jak si sami omezujeme náš život v době blížící se totální kontroly. V době, kdy je možné algoritmicky analyzovat a hodnotit obrovská množství dat, a tím ovlivnit chování celé společnosti. Jinými slovy: Sociální tlak způsobený uvědoměním si sboru dat sociálních medií, obchodních portálů, kontrolních prostředků známých, méně známých a neznámých bezpečnostních, preventivních a represivních složek států nutí nejenom k samo-cenzuře, ale i ke korporativní a státní cenzuře. Produkuje se mimo jiné škody, zmenšená ochota riskovat. U jedince, i ve společnosti. ČR je mezi prvními v této lize.

Holandský aktivista v oblasti ochrany dat Tijmen Schep, který asi jako první použil název Social Cooling, nabídl na kongresu CCC příklad Wikipedia. V době zveřejnění informací Snowdenem se podstatně zmenšilo vyhledávání pod názvem terorismus. Nikdo si nebyl jist, jak kontroléři ohodnotí vyhledávajícího člověka.  Podobně, jako vtipu nabízející se historka: Jinak poslušná Američanka se politicky nekorektně vyjádřila na Twitteru ohledně konání finančního úřadu. Krátce po odeslání zprávy jí přepadly pochybnosti o správnosti jejího činu.  Jak ohodnotí Finanční správa její výrok? Bude u ní provedena finanční kontrola? Bude…nebude? Pro jistotu vymazala zprávu v naději, že ji nikdo neobjeví. Poslušná, možná i vzdělaná, ale hloupá a naivní je to dáma! Jako třetí příklad z mnoha stojí za zmínku na Západě kritizovaná ČLR. Ta se často viní z tzv. dystopie kontrolních mechanismů: Společnost, která se vyvíjí špatným směrem, to jest má zásadní nedostatky ve formě totalitní formy vlády, omezování osobní svobody a priority ideologických principů.

Německá sinoložka Katika Kühnreich popsala na kongresu CCC zmíněný proces podčinění společnosti konformistickou mašinou. Jako příklad uvedla čínské konkurující hodnotící systémy (scoring systems), které využívají všechna off a online dostupná data o občanovi, včetně jeho přátel, politických, sportovních a jiných aktivit. Zdůraznila intra-transparentnost systémů, způsobující nenásilnou změnu chování občana. Místo hrozby a trestu jinými, se člověk trestá sám. To proto, že si neuvědomil jeden z prvků všech komputerových her. Doma ani ve škole to nikdo mladému člověku neříká a nevysvětluje. Tak se pomalu a jistě stává Orwel opravdu starým, a staví se mimo hru, a já, mladším. V 1984 jde o nátlak, v roce 2018 jde o to, co se v němčině nazývá kuschelig. Česky něco jako měkkost, přítulnost, útulnost. Já to nazývám, fyzicky nenásilnou ztrátou důstojnosti a rozumu, a oddání se moci státu a několika společnostem, schopných zničit život člověka bez hrozby trestu. To vše se děje za cenu konzumu a klamoucího pocitu útulnosti. Kárat a poukazovat na ČLR prstem je v tomto kontextu důkaz jedné z hlavních slabostí západní společnosti: Pokrytectví. To, co se děje v ČLR se podobá tomu, co se již dávno odehrává na Západě, reprezentovaným USA. Ty potřebují mít k existenci jako lídr, nadvládu nad světem, kontrolu nad vším a všude. ČLR zvedla jí hozenou rukavici a vyhrává podle staré pravdy: Kdo jinému jámu kopá, sám do ní padá. V tomto boji je společné oběma soupeřícím to, co definuji jako výsledek trendu. Ten charakterizuje nekritický přístup k vývoji nových technologií, jejich neregulované rozšiřování ve vztahu k rychlosti a kvalitě adaptabilních schopností člověka, a konec konců i strach ze ztráty moci nad občany a společností bez občanské války a chaosu.

Nemohu popsat celé dění a obsahy referátů na CCC. Předpokládám, že nejenom české bezpečnostní složky si sami udělají analýzu dostupného materiálu. Zmíním se o Hendrik Heuerovi z univerzity v Brémách. Ten uvedl příklad o tom, co se stane, když zaměstnavatel bude používat automatickou čtečku dat. Výsledkem bude prohra pro oba, zaměstnavatele i kandidáta. Řešení problému?: Obelhávat stroje a sociální sítě, a tím i sebe. Co ale potom dělat s patologickými lháři? Za zmínku stojí také vystoupení britského bezpečnostního experta Mustafa Al-Bassam. Tento hacker patřil do momentu zatčení (2011) do obávané skupiny LulzSec. Byl odsouzen k podmíněnému trestu ve věku 16 let, dnes ukončuje doktorát v IT bezpečnosti v Londýně. Byl obviňován Joint Threat Research Intelligence Group (JTRIG), jedním z oddělení britské tajné služby GCHQ, z vyzrazení způsobu práce této organizace: Infiltrace, akce pod cizí vlajkou, rušení všeho možného, diskreditace, sexuální pasti, falešné Facebook skupiny, on-line fóra apod. Nabízí se otázka: Komu slouží kongres, a co přinesl kongres CCC? Podle mého předběžného hodnocení CCC potvrdil to, co lze shrnout do tří vět: 1) Náš digitální svět je postaven na hliněných nohách. 2) Nikdo neví, jakou škodu způsobil Notpetya, nebo software PC-Wahl, které bylo použito ve volbách do Spolkového sněmu, nebo slabé místo zvané Krack ve Wlan a podobné technologické vymoženosti. 3) Bez hackerů nemůže být náš svět bezpečnější. Stroje a sítě lze obelhat, když vyžadují určitou informaci, a když uživatel požaduje větší bezpečnost. Výsledek? Ztráta důvěry pokračuje.

Tvrzení o ztrátě důvěry, rozumu a růstu pokrytectví, potvrzuje také odpověď Al-Bassam na otázku jednoho z účastníků kongresu: Jak se pozná pra(vdiv)ý uživatel od neprav(iv)ého? Odpověď: Nesdílejte s nikým žádnou informaci, která by Vás mohla poškodit, ani s těmi, kterým důvěřujete. Já dodávám: Bohužel, je to tak. Dnes není problém manipulovat URL pomocí URL-Shortener, který krátí dlouhé adresy se všemi následky, o nichž nebudu psát. Nebudu psát ani o fake-osobách v síti, o v 2011 v Guardian zveřejněném projektu Operation Earnest Voice, nebo na Kubě vytvořené síti USAID, známé jako Projekt 2014. Proč?

Ať se nám to líbí nebo ne, pravděpodobně největší důvěry u svých občanů se dnes těší vlády ČLR a Indie. A to nejen u obyčejných občanů, ale i elit, vzdělaných na Západě. Ve státech EU je důvěry (k vládám) a spolehlivosti (institucí a jedinců), jako šafránu. Co se týče Ruska, dnes mohu pouze konstatovat, že servilnost ruských elit vůči Západu má své kořeny v době před svěcením Rusi. Ta přežila dobu velkoleposti Republiky dvou národů (Polsko-Litevskou unii), dobu velkoleposti Francie posledních Ludvíků, a přežívá i dobu velkoleposti USA. Přesto představuje servilita elit i dnes nebezpečí pro prezidenta Putina, pro nás samé, a pro naše sousedy. K nim patří SRN. Tam se setkávám se stále rostoucím počtem lidí a známých, kteří mají strach se svobodně vyjadřovat. Tak daleko jsme došli. Tak daleko, že ke konci příspěvku si dovoluji připomenout historku ze summitu G20 v Brisbane. Traduje se v kruhu informovaných, že kancléřka Angela Merkel vyjádřila obavy vůči prezidentu Putinovi. Česky to zní: Vladimíre, Vy blafujete, nemáte přece sílu se přetahovat s USA. Vaše rakety nedoletí do Ameriky. Odpověď Putina přišla po pauze ve dvou formách: 1) Ukázka kopie vypracovaného, NATO odsouhlaseného a kancléřkou podepsaného plánu Barbarossa 2 bez komentáře (Plán se týká rozdělení Ruské federace na zóny vlivu). 2) Otázka Putina: Je to Váš podpis? Když kancléřka kývla, Putin suše dodal: Může být, že rakety nedoletí do Ameriky, ale na báze USA v Německu doletí zcela jistě. To Vám garantuji. Možná, že některé nedopadnou na vojenské báze, ale na Mnichov či Frankfurt, i to se přece stává. Krátce po té skončila účast prezidenta Putina na summitu G20 a začala do dnes trvající bolest hlavy německé kancléřky Merkel. Ta, podobně jako mnozí další totiž zapomněla, pokud to vůbec věděla, co řekl významný britský romanopisec, chápající svědomí jako základní atribut lidství, Graham Green (1904 – 1991) Gorbačovovi v roce 1987: Vždyť konec konců ruským lídrem se může stát pouze někdo pocházející z hloubi KGB. A dodal: Oni jsou jediní, kteří vědí, jak funguje zbytek světa. Cestují, ovládají cizí jazyky. Jsou neúnavní…

Mladší generaci s omezeným časem nabízím rozhovor Vidal Gora ze 4. 3. 2002: Putin by mohl lehce řídit Pentagon.  A krátkou biografickou informaci: Vidal Gor (1925 – 2012) patřil do rodiny Gorů a obce, o které se nepíše, neb existují i dnes nesdělitelná témata a tabu. Jako bývalý vnuk senátora Thomase Gora, příbuzný bývalého viceprezidenta Alberta Gora, znal osobně všechny, kteří se kdy během jeho života objevili na americké politické scéně. Připisuje se mu výrok, který neztratil svoji aktualitu ani dnes: Amerika je prvním a já doufám, že také posledním globálním impériem. Nazývám ji Spojenými státy amnézie, protože v amerických školách se již nevyučují dějiny země…Otázka: Co se učí u nás, co se bude učit v novém roce 2018?