Penzijní reforma však startuje až začátkem roku a na její hodnocení je tedy příliš brzy. Zvláště, když uvážíme, že se jedná o reformu cílící na státní finance v horizontu desítek let.

Pokud bychom chtěli říct, že se něco nepovedlo, pak je to zejména komunikace vládních představitelů na toto téma, která je bezpečně zatlačena výraznou negativní kampaní. Na čtenáře se z novin valí červené palcové titulky. Ty ale nehlásají, že stát na výplatu důchodů v ne až tak vzdálené budoucnosti a bez dalšího zvyšování daní nebude mít, ale křičí hesla jako vytunelování či zestátnění, pokud se k vládě dostane opozice. Hlavním obsahem je tak něco ve smyslu - proč byste měli šetřit na budoucnost, když my vaše peníze můžeme utratit už dnes?

To logicky není věc, která by konzervativního českého střadatele, zmateného z celého množství všelijakých pilířů, vedla k myšlence vstupu do nového systému. Nelze se tak divit, že v průzkumech indikovaná účast je na zlomku té původně plánované.

Pravdou je, že start reformy nepřichází v nejvhodnější dobu – cyklický pokles ekonomiky, prohloubený úsporným programem, silně dopadá na české domácnosti. Rostoucí ceny potravin, pohonných hmot a energií ve spojení s poklesem reálných mezd (ve 3Q 2012 -1,8 %) a mediánovým příjmem přibližně na úrovni 21 000 Kč neponechávají příliš volných prostředků na dlouhodobé „povinné“ spoření. Její oddálení by ale daný stav těžko zlepšilo.

Je však potřeba si uvědomit, že pro lidi v produktivním věku znamená rozhodnutí zůstat pouze v I. pilíři jedinou jistotu – nízké budoucí důchody a pokles životní úrovně ve stáří. Dlouhodobé vytváření vlastních zdrojů ve II. a zejména ve III. pilíři (byť v malých měsíčních úložkách, ale se státní či navíc zaměstnavatelskou podporou) je jediným správným přístupem a v souvislosti s tím by se mělo mluvit nikoli o zestátnění a tunelování, ale o samozřejmosti.

Výstižně celý problém komentoval premiér Nečas: „Z vystoupení kolegů ze sociální demokracie je zřejmé, že jejich alternativou reformy penzí je nedělat nic, strkat hlavu do písku a udělat tu jakési důchodové letadlo." Příznivci letectví tak, pokud by klapla privatizace ČSA, nemusí smutnit. Jedno letadlo tu stále zbývá. Jeho eventuální pád by byl ale katastrofální.

Jan Schiller