Naprostá většina Čechů (95 procent) si ale chce v budoucnosti na důchod spořit stejně a nebo dokonce ještě více než doposud.

To je vzhledem k nemožnosti spolehnout se ve stáří pouze na peníze získané od státu určitě rozumné. Je však třeba zvážit, jak vysokou částku bychom si měli pravidelně odkládat a také jaký způsob uložení zvolit. Příliš malé pravidelné částky ukládané do nevhodného produktu mohou totiž přinést zklamání z toho, že celková naspořená suma nebude dostatečná.

Přitom propočítat si, kolik budu potřebovat, abych si ve stáří zvýšil životní úroveň nad důchod získaný od státu, není příliš složité. S plánováním může pomoci také finanční poradce. Nejčastěji si lidé spoří do penzijních fondů kolem čtyř stovek měsíčně. Pokud si tedy budu odkládat dvacet let 400 korun měsíčně do produktu, který mi ponese v průměru 4 % ročně, dostanu se na konci ke 146 000 korun, což mi k důchodu mnoho nepřidá. Pokud bych si dával do stejného produktu pravidelně 5 500, budu mít na konci dva miliony. Při zvolení dynamičtějšího produktu, který může přinést např. 9 % ročně, by k dosažení dvou milionů stačila pravidelná částka 3 300 korun. Obecně lze doporučit, aby si lidé odkládali stranou 15 až 20 % čistého příjmu. Z průměrného platu to činí 3 000 až 4 000 korun měsíčně.

Důležitá je také volba správného způsobu uložení úspor. Kromě nejvíce využívaného penzijního připojištění či stavebního spoření lze využít také otevřených podílových fondů. Ty kromě většinou vyššího výnosu v dlouhém období přinášejí také možnost s penězi libovolně nakládat jak v průběhu spoření, tak i po jeho skončení.

David Kufa