- V současnosti zastává ve společnosti dominantní postavení dle mé generační typologie normalizační generace. V osmdesátých letech jsem byl na konferenci v Brně požádán o stručnou charakteristiku tehdejší mládeže-nynější normalizační generace. Charakterizoval jsem ji jako pragmatickou a sociálně adaptabilní. Tyto vlastnosti se staly její generační výbavou a ta ji také charakterizuje a tu také proklamuje. Typický člen normalizační generace Petr Pavel ve svém vystoupení v Evropském parlamentu prohlásil. „Kdo se nepřizpůsobí, nepřežije“. A sám je živým příkladem permanentního přizpůsobování. Podle současných kritérií jsou velmi úspěšní vysocí svazáčtí funkcionáři, příslušníci normalizační generace. Uvedené charakteristiky normalizační generace doplňuje modifikovaná hodnotová orientace, v níž jsou utlumeny mravní a duchovní hodnoty a valorizována hodnota majetku, která určuje společenskou prestiž.
- Současnou společnost lze eufeministicky charakterizovat jako společnost nemocnou, brutálněji jako společnost zločineckou, ovládanou mafiemi. Je otázkou, zda exponenti této společnosti mají svědomí? Pravděpodobně ne, ale přesto zřejmě nemají ze sebe dobrý pocit a hledají racionalizaci, proč jsou takoví, jací jsou. Výsledkem je teze, že člověk je prostě takový a nemůže se změnit. Proto je v pořádku, jací jsou.
Dilematem mezi přizpůsobením se materiální úspěšností a věrností duchovní podstatě jsem se zabýval v článku „Marián Čalfa či Jan Hus“. Historie společnosti popírá pravdivost teze Zdenka Ertla. Kreativita, inovace se téměř vždy prosazují v konfliktu, navzdory společnosti, a právě tito nepřizpůsobiví posouvají společnost (Janáček, Beethoven, Ježíš, Buddha, Marx, Masaryk). Existovalo by Československo bez nepřizpůsobivého T. G. Masaryka. Vzpomeňme jen dvou kauz, kdy se postavil proti celé společnosti, rukopisy a hilsneriáda, kdy studenti dokonce hlukem mu zabránili přednášet.