Donald Trump otevřel novou frontu. Prezident Spojených států vyostřil rétoriku proti Íránu, když z tribuny Valného shromáždění Spojených národů zahajoval jeho pravidelné zasedání, které začíná vždy poslední úterý září v New Yorku. Vyzval k totální izolaci Peršanů. Téma však rychle rozšířil, a nakonec z něho rozvinul varování pro celý ropný kartel OPEC. Odírají celý svět, účtoval s nimi Trump. Nechtějí přestat se svými děsivými cenami. „My chráníme spoustu těchto zemí za nic, a oni této výhody využívají k tomu, aby nám zdražili ropu. Měli by tedy začít snižovat ceny a podstatně více přispět na vojenskou ochranu,“ definoval problém prezident USA.

Těžko interpretovat jeho slova jinak, než že další ohnisko světového konfliktu je přesouváno do obchodní roviny. Z tohoto hlediska je případ jasný. Snížení cen ropy má ulevit průmyslu i spotřebitelům. Někomu se může zdát, že tento záměr úplně nehraje s výzvou vyřadit z trhu každodenní čtyři miliony barelů íránské těžby, produkční zemi se čtvrtými největšími ropnými zásobami světa. Nižší produkce přece bude tlačit ceny naopak nahoru, jak už se to podařilo dosavadním výhrůžkám sankcemi proti Íránu. Cena evropské ropy Brent, ze které se odvíjí oceňování surové ropy evropskými odběrateli, překročila 80 dolarů za barel a vrací se k hodnotám, které měla před čtyřmi lety.

Současně však vidíme, že Trump tlačí na Saúdskou Arábii, aby výpadek vyrovnala zvýšením své produkce. Logika by byla zachráněna, jenže pouštní království se k tomu nemá. Ono to taky není snadné. Je tu však další rezerva, a ta se nepokrytě těší na příležitost. Největším světovým producentem už nejsou Saúdi, ale Spojené státy, kde se jen letos zvedly investice do těžby o 16 procent na 104 miliardy dolarů. Za jediný rok! Letošní těžba ve výši 10,7 milionů barelů denně má vzrůst na 11,7 milionů barelů denně, odhaduje americká úřadovna pro informace v energetice EIA. Vedle toho je tu produkce zkapalněného zemního plynu z frakovaných polí, té se letošní cenové pohyby nedotkly.

Kdyby tedy někomu něco chybělo, má se kam obrátit. To se ostatně týká i Evropy, když poslechne Trumpa a přestane brát konkurenční ruský plyn. Také z krize na Blízkém východě, stejně jako z dalších, se tedy má stát co nejdříve obchodní případ. Arabové mají slevit z ceny ropy a uvolnit část trhu pro americké dodávky, a vedle toho si ještě důrazně připlatit za americké zbraně a podobná dobrodiní. Jestli chtějí střílet, tak sami a za své.

Naopak americká přímá účast v blízkovýchodních bojích je čím dál pochybnější. Trump označuje blízkovýchodní tažení George W. Bushe do Afgánistánu a Iráku za největší chybu v dějinách USA vůbec. Něco podobného říkal i před volbami, ale pak couvnul, když viděl, do jakého vosího hnízda to zašťoural ve Washingtonu. Teď se k myšlence vrací. Je to chyba, trvá na svém prvotním hodnocení, opřeném o „instinkty obchodníka“. Nemáme tam, co dělat, hledejme, jak z toho ven.

Proto od července probíhají přímé rozhovory představitelů americké vlády s afghánským Tálibánem, nejprve v Kataru, ale na začátku září už s tím byl ministr obrany James Mattis v Kábulu. Formálně jde o spolupráci při likvidování zbytků Islámského státu v podhůří Hindúkuše. Tálibán však na rozdíl od ISIS nepředstavuje podle amerických prohlášení „mezinárodní nebezpečí“. Kdyby mu nakonec Spojené státy přenechali vládu v Afghánistánu, může to být každému jedno. Snad s výjimkou českého ministerstva obrany, které tak po vycouvání z Brd přijde o další – dost nákladný a nebezpečný – výcvikový prostor.

Trumpovy priority jsou jasné. Kšeft, růst domácí výroby, pracovní místa v Americe, zvyšování příjmů průměrných domácností, tohle rozhoduje volby. Nebo by mělo rozhodovat. Ekonomické statistiky jsou skvělé, nezaměstnanost snad nejnižší v historii, ale americká debata je tak zmatená, že i takováto zpráva zapadne.

V amerických médiích dominuje soustředění na ruské nebezpečí, které je tím větší, čím méně je patrné (Muellerova vyšetřovací komise). Proti tomu Trump staví pikle „hlubokého státu“ proti vlastnímu prezidentovi (náměstek ministra spravedlnosti Rosenstein, který Muellerovu komisi vytvořil, chtěl Trumpa vypudit prostřednictvím odposlechů a právních kliček z Bílého domu). Další bombu, která zahlcuje mediální scénu v USA, představují sexuální avantýry puberťáků, ze kterých se pak stali právníci (kandidáta na člena Nejvyššího soudu ohrožuje tvrzení kolegyně, že ji kdysi jako spolužačku na školním večírku znásilnil). Vedle toho je obchodní válka s Čínou nebo roztržka s Evropou kvůli Íránu naprostou banalitou. A nějaké statistiky?

Samotná výzva amerického prezidenta z tribuny OSN k zemím OPEC, aby snížily ceny ropy, zatím vedla k leknutí, které tyto ceny naopak zvedlo. Přes noc stouply o 1,35 dolaru na 82,25 dolarů za barel. Tím Trump možná nepomohl milovanému průmyslu, ale zavděčil se nenáviděnému „hlubokému státu“, jehož hlavní starostí bylo (alespoň podle listu New York Times), aby nepropadl diplomatickému nadšení a nenabídl íránskému prezidentu schůzku na nejvyšší úrovni. Možná však jde jen o Trumpův vyvažovací byznys. Írán Trump osolil, aby mohl pokračovat v jednání se Severní Koreou, kde je šance na historický průlom.

Když to shrnu. Trumpova řeč se může jeviti zmatenou, ale tak se prostě žije v temných útrobách Washingtonu, kterými se brodí velký muž s jasnými instinkty. Jeho vnitřní hlas mi připomíná známé: „Nestřílejte, jsou tady lidi!“ Prakticky se to však dá prosadit jen vyhrožováním a pózováním s prstem na spoušti. Tak to prosím neberte doslova. Amerika na prvním místě není nic vlídného vůči ostatním, ale kasírovat je lepší než střílet.