"Non quia difficilia sunt non audemus, sed quia non audemus difficilia sunt", čili "Není to tak, že bychom se neodvážili protože to je těžké, těžké je to proto, že chybí odvaha"! To je základní příčina toho, proč jsme tam, kde jsme. 

Pan Andrej Babiš šel do politiky, pokud se nemýlím s tím, že si byl vědom toho, jak stát rozhazuje peníze, jak se jimi plýtvá  nezodpovědně nakládá. Jeho krédo po nástupu do funkce ministra financí bylo, že těmto nepořádkům udělá přítrž. Daří se mu to, nebo jen zdání klame?

Co se týká výběru daní, na což pan vicepremiér a ministra financí poukazoval nejvíce, se relativně daří. Možná i v jiných oblastech má jisté pozitivní výsledky, ale to zdaleka není všechno. Není možné za rok fungování ve funkci  ministra financí obsáhnout celý komplex problematiky, který spadá do kompetence MF. Ovšem není od věci všímat si, resp. upozorňovat na nedostatky tam, kde jsou a které odčerpávají (sta)miliony korun ze státní kasy. Jednou z takových nekontrolovatelných možností, správně řečeno skutečností je v dnešních dnech na tapetě se objevující ministerstvo spravedlnosti, přesněji oblast soudnictví.

Není od věci  a ani jsem to neměl v úmyslu, popisovat negativní, nezodpovědné a nekontrolovatelné postupy soudů a soudců, včetně dalších účastníků soudních řízení, jak je takticky zneužíváno soudních procedur k získávání peněz. O tom dost podrobně píše na svém blogu Czech free press (CFP) Tomáš Vacka. (odkaz). Jak autor poznamenává, uvedené záležitosti je schopen doložit in natura i se státními razítky, takže jeho konstatování nelze brát na lehkou váhu. Upřímně řečeno, to si ovšem myslím já spolu s panem Vackou, možná s dalšími rozumnými lidmi, ovšem otázka je,  jak to budou chápat a hlavně řešit ti , co to mají ve své kompetenci. Třeba ministerstvo financí, ministerstvo spravedlnosti, ministerstvo vnitra resp. PČR, Parlament ČR, vláda apod.

Skutečnosti, které popisuje pan Vacka jsou dechvyrážející o to víc v době, kdy se soudci díky svým kolegům v Nejvyšším soudu, domohli zpětného vyplacení jejich "špatně vypočítaných" platů, kdy se stále podtrhuje význam a potřeba vysokých platů soudců, což prý nedovolí či bude bránit jejich korupčnímu jednání. Už jsem na jiném místě poznamenal, že toto tvrzení je v našich podmínkách jen zbožné přání, fikce,  protože jak dokazují fakta v odkazovaném článku pana Vacky, páni i dámy soudcové stále nemají dost. Osobně se domnívám, že ani milionový plat soudců měsíčně by nezabránil korupčnímu jednání, protože pokud by mělo jít např. o úplatek 5 milionů korun (což není na dnešní poměry nic moc), bude "mimořádně zabezpečovací výše platu soudce" ideálním krycím faktorem pro zpochybnění přijetí úplatku. Jinými slovy, s vědomím, že jsou soudci výší platu dostatečně motivování, o to menší pozornost bude věnována případnému korupčnímu jednání. Něco na způsob, že pod svícnem bývá největší tma!

Tento názor nechci paušalizovat, ba dokonce se mohu mýlit a mohu soudce a soudkyně neoprávněně, podezírat, ale jak se říká, čert nikdy nespí a definitivně to vyloučit nelze. O nevypočítatelnosti jednání lidí ve státní sféře obecně, je nemálo špatných  poznatků a zkušeností, protože co si budeme povídat, pro každého z nás jsou peníze "až" na prvním místě, což platí (bohužel) i pro ty dobře placené, majetné a bohaté. "Crescit amor nummi quantum ipsa pecunia cescit" aneb "Láska k penězům roste, jak jich přibývá".

Aby bylo možné ze těmito poznatky udělat nějaké resumé, nezbývá nic jiného, než požadovat od příslušných orgánů (vlády, příslušných ministerstev, Policie ČR, NKÚ a pod.) zavést intenzivní kontroly a prověrky výdajů a jejich opodstatněnosti. Ale současně i pochybné "praxe" jak se v oblasti spravedlnosti (viz odkaz) rozmohla. Bylo by ode mne asi moc naivní si myslet, že to půjde ráz naráz, že se okamžitě sjedná pořádek a problematice bude věnována příslušná a potřebná pozornost. Ne snad proto, že by to nešlo, ale protože "nebude zájem" jít a šťourat se v této oblasti státní moci. Nicméně, ať už to dopadne jakkoliv (a velké iluze jak již řečeno si o tom nedělám), alespoň bylo na tento nedostatek a problém poukázáno. Je na politicích, jak s těmito poznatky naloží a bude na voličích, jak se potom k těmto lidem při volbách vyjádří.

O nedostatku financí potřebných na řadu věcí, především zdravotně postižené, nemocné, děti, důchodce atd., atd. není potřeba hovořit. Proto platí, že šetřit je nutné, což znamená rozumné a odpovědné vynakládání finančních prostředků a věnovat tomu zvýšenou pozornost a kontrolu. Dokáží to naši politici a kontrolní orgány?

Jiří Baťa