Jednou z koncepčních vizí ČSSD je už dlouhodobě budování zdravé a aktivní společnosti, které je právě založeno na dlouhodobých investicích do oblasti lidského potenciálu, o kterých Miloš Zeman rovněž hovořil.
A existuje řada studií, analýz, zkušeností i poznatků, které hovoří o tom, že v současnosti jsou nejefektivnější investice všestranně rozvíjející a posilující lidský potenciál investice do sportovní infrastruktury.
Pokud by následující věta byla někomu povědomá, pak vězte, že je ocitována z Národního programu rozvoje sportu pro všechny, který schválila vláda Miloše Zemana v roce v lednu 2000 : „ Pohybová aktivita patří k intervenujícím činitelům zdraví a délky lidského života, kterou není možno jiným způsobem nahradit. Vzhledem ke stálému snižování přirozené fyzické zátěže u všech věkových skupin občanů je funkce tělovýchovy a sportu v jejich životě nezastupitelná.“
Cílem tohoto programu mělo být mimo jiné postupně změnit společenské i materiální podmínky ve prospěch celoživotního aktivního využívání účinných a bezpečných forem sportu nepoškozujících životní prostředí pro co největší počet občanů.
Navzdory schválenému programu však musím, bohužel, po téměř patnácti letech jeho života konstatovat, že neustále a stále dramatičtěji dochází v české populaci k trvalému snižování přirozené fyzické zátěže u všech věkových skupin občanů, což má zřejmou souvislost s růstem civilizačních chorob, počtem občanů pobírajících v důsledku chronického onemocnění invalidní důchod i s rostoucím počtem zdravotně oslabených dětí, takže v dnešní době už téměř polovina dětí a mládeže v důsledku sedavého způsobu života a nedostatečné pohybové aktivity trpí nějakým typem zdravotního oslabení. Ve svých důsledcích to má zvyšující se negativní dopad též na státní rozpočet.
Navzdory schválenému Národnímu programu je podpora zdravého životního stylu, zejména zdravotní, preventivní a socializační funkce sportu pro všechny i dnes zcela nedostačující. Popsaný stav se významně podílí na nízké úrovni zdraví celé populace a následných ekonomických ztrátách z toho plynoucích.
Rovněž tak systém zdravotní péče a zdravotního pojištění se převážně soustřeďuje na léčebné zákroky, zatímco na preventivní péči se dostává omezené množství prostředků. V rozvinutých zemích jsou občané motivováni k udržování zdraví i systémem zdravotního pojištění, zejména prostřednictvím výrazných slev, protože kvalita a délka života, úroveň zdraví, stupeň pracovní výkonnosti i míra osobní spokojenosti každého jednotlivce jsou ve vyspělých ekonomikách stále více závislé na tom, jak úspěšně se společnosti daří rozvíjet zdravý způsob života, který kompenzuje působení negativních civilizačních faktorů.
Navzdory schválenému Národnímu programu nemá v ČR čtvrtina základních a středních škol a polovina vysokých škol vlastní tělocvičnu a hřiště. Převážná část stávajících zařízení je přitom zastaralá a nevytváří dostatečně motivující prostředí pro sportovní aktivity.
A pouhá čtvrtina žáků a studentů se zapojuje do pravidelné mimoškolní tělesné výchovy a sportu. Tento stav, při současné konkurenci atraktivních nepohybových aktivit (počítačové hry, facebook a jiné sociální sítě, mobily, hrací automaty, virtuální realita, atd.), přispívá k všeobecnému poklesu zájmu mládeže o sport s často vážnými důsledky rostoucí kriminality, drogové závislosti a nárůstu civilizačních chorob. A tedy opětovnému zvyšování nároků na výdaje státního rozpočtu.
Vláda Bohuslava Sobotky by měla provést revizi onoho Národního programu rozvoje sportu pro všechny z roku 2000 a definovat novou dlouhodobou investiční strategii cíleně zaměřenou na vytváření podmínek pro všestranné rozvíjení úrovně zdraví a aktivity české společnosti.
Lidský potenciál je do značné míry multiplikován úrovní tělesné aktivity, zdravotním stavem a společenskou aktivitou. Investice do této oblasti potom multiplikují dlouhodobé přínosy nejen pro hospodářský růst země a příjmy státního rozpočtu, ale též pro zvyšující se kulturní úroveň celého národa.
Likvidace investičních programů typu Dotace na obnovu a rozvoj regionální infrastruktury či Dotace na obnovu a rozvoj regionálního školství, které vlády ČSSD realizovaly do roku 2006, a to v miliardových objemech, ze strany Topolánkovy i Nečasovy vlády a jejich ministra financí Miroslava Kalouska přispěla k utlumování ekonomického růstu v době ekonomické krize, a tím i poklesu HDP, snižování příjmů SR apod. stejně jako utlumování dalších investičních programů např. do dopravní infrastruktury atd., což se kromě jiného projevilo i v neschopnosti čerpání dotací z evropských strukturálních fondů.
Tento sedmiletý investiční výpadek bude muset Sobotkova vláda neprodleně a velmi intenzivně nahradit a neměla by příliš otálet. Jsem dokonce přesvědčen, že radikálně a rychle rostoucí objem investic do zvyšování ekonomického i lidského potenciálu ČR bude pro stav české ekonomiky a pro českou státní kasu v nejbližších letech podstatně důležitější než počet sekretářek na ministerstvu financí.
Michal Kraus