Že při svých hrách hraje tvrdě a s oblibou používá fauly a unfair zákroky, přičemž ty nejošklivější s oblibou svěřuje svým oddaným poddaným rovněž. Že své hry nehraje s cílem soupeře přehrát, porazit, zvítězit nad ním, ale ztrapnit jej, zesměšnit, zničit či zlikvidovat jakbysmet.

Miloš Zeman rozděluje lidi na své přátele a své nepřátele, na bílé a černé. Ovšem řadu těch bílých při svých hrách s oblibou obětuje, jako spotřební materiál, který je potřeba využít, zmačkat a zahodit. Jako figurky v šachových rošádách, které si tak rád stále dokola přehrává. Jeho figurky ale musí hrát podle jeho not a podle jeho herních variant. Jinak jdou z kola ven.

Jako jednu velkou partii, na kterou se dlouhá léta těšil a připravoval, je hra o jmenování vlády. Kartu se jménem Jiřího Rusnoka měl v rukávu připravenou dlouho. Je to totiž nejdůležitější součást jeho plánu, přivést do Sněmovny Stranu svých přátel a obdivovatelů a prostřednictvím poslanců koučovat sestavení nové vlády po volbách. Nikdy a v žádném případě neuvažoval o tom, že by sestavením vlády pověřil, a to dokonce už v prvním kole, předsedu ČSSD Bohuslava Sobotku.

Pokud dnes říká, že se tak nestalo, protože si o to Sobotka neřekl, je zase jen jeden z jeho nefér úskoků, jehož cílem je oslabit Sobotkovu pozici v ČSSD a rozdmychávat spory uvnitř strany. A je to jen další vějička k tomu, vlákat ČSSD se Sobotkou v čele k tomu, aby je postavil do situace, kdy každé rozhodnutí bude špatné.

Pokud si ČSSD Sobotkovými ústy řekne o druhý pokus sestavení vlády, má Zeman hned několik herních variant – Sobotku sestavením vlády odmítne pověřit s nějakým obzvláště pikantním dehonestujícím zdůvodněním. Nebo ho pověří, a nechá ho při sestavování vlády shořet jako papír, protože je zcela zřejmé, že pro tuto vládu Zeman nehne ani prstem a že tato vlády má šanci na vyslovení důvěry ve Sněmovně ještě méně šancí než vlády Rusnokova.

Je zřejmé, že třetí pokus by byl v rukou šéfky Sněmovny, která by s největší pravděpodobností jmenovala sama sebe a do vlády by se vrátila staronová pravicová vláda.

A Zeman bude mít v ruce argument, proč nepověřit Sobotku sestavením vlády ani po eventuálně vyhraných parlamentních volbách – jednu šanci dostal a nebyl schopen jí využít a navíc tím umožnil návrat pravice. Tím otevře dveře těm ambiciózním členům vedení ČSSD, kteří mu zobou z ruky a budou ochotni respektovat jeho politický koučing. A když ochotni nebudou, sfoukne je jako svíčku a vybere zase jiné. Tím bude nejprve rozdělovat a poté rozkládat ČSSD prostřednictvím ambicí jejich vlastních lídrů.

Když si ČSSD o sestavení vlády v druhém kroku neřekne, Zeman pověří sestavením staronové vlády pravice „tetu z Vysočiny“ a obviní ČSSD, že svým slabošským přístupem jej donutila jmenovat pravicovou vládu. A bude opakovat scénář popsaný v předchozím odstavci.

Mám za to, že vedení ČSSD by mělo projevit dostatek sebedůvěry a nechat Zemana v jeho experimentech vykoupat, nenechat se v tomto momentu do jeho her zatáhnout a naopak jako jeden muž označit jeho manévry za nezodpovědné, nedůstojné a škodlivé.

Ve Sněmovně nezíská, bohužel, důvěru do nových voleb žádná jiná vláda, než vláda 101 pravicové většiny a čím déle bude trvat zbytečné Zemanovo rádoby vládní provizorium, tím pádnější argumenty bude mít pravice při „napravování škod“ po období Zemanových experimentů. A minimálně v případě sestavování státního rozpočtu i v možném nebezpečí rozpočtového provizoria, budou mít rozhodně pravdu.

Jsem bytostně přesvědčen, že nejlepší cestou k „zabránění návratu pravice“ po nových volbách, a to na hodně dlouhou dobu, je nechat současnou pravicovou většinu ve Sněmovně dovládnout do parlamentních voleb pod vedením Miroslavy Němcové a být velmi důslednou opozicí, která této staronové vládě nedá dýchat a bude národu na konkrétních případech ukazovat, proč je vláda pravice pro tuto zemi škodlivá.

Lidská paměť bývá krátká a jakákoli odluka současné pravicové party hic od vládnutí před volbami, by ji mohla opět resuscitovat, tak jako se to stalo v roce 1998 či v letech 2009 -2010, kdy pravicové vlády nahradily vlády úřednické. A Miloš Zeman si bude muset najít jinou cestu jak stranu svých přátel před volbami zviditelnit, a to včetně jejího financování.

Takže, hoši ve vedení ČSSD, začněte táhnout za jeden provaz a nenechte se nachytat. Po nových volbách budete mít všichni daleko více času a prostoru prokázat, že ČSSD umí vládnout a že umí vládnout ku prospěchu dolních deseti miliónů.

Michal Kraus