I v tomto případě stačilo zatahat za ty správné páky, i v tomto případě se ministerstvo zahraničí v době, kdy ho vedl pan Schwarzenberg, ke stíhání připojilo i když bylo od začátku zřejmé, že nic z toho, z čeho jsou pan Sedláček a další dva obviněni, se nestalo. Ani v tomto případě Schwarzenbergovo ministerstvo, na rozdíl od toho, jak to dělá řada jiných zaměstnavatelů, nevystoupilo na obranu či podporu svých zaměstnanců. Dnes, stejně jako letos září v mém případě, vynesl soud zprošťující rozsudek, byť v případě Milana Sedláčka a spol. je zatím nepravomocný.

Nevím zda vůbec, případně jak, zareaguje v případě Milan Sedláčka pan Schwarzenberg. Jeho včerejší vyjádření k mému případu bylo, i když se dovolával podpory jiných ministrů zahraničí, v příkrém rozporu se stanoviskem současného ministra a navíc hodně nepřesné ohledně role MZV a okolností kolem trestního oznámení.

Včerejší postoj pana Schwarzenberga, kdy bral rozhodnutí orgánů činných v trestním řízení v mém případě za něco jako "svatý grál" (přestože MZV mělo archivované jasné písemné důkazy o mé nevině) je i v rozporu s jeho vyjádřením pro Českou pozici z 6.11.201. Tehdy v souvislosti s případem pražského primátora Hudečka mluvil o "vykonstruovaném případu", domluveném procesu na objednávku s tím, že se to "bohužel u nás stává". Z těchto jeho slov nejen mrazí, ale naskýtá se logická otázka - jak to ví? Má nějaké zkušenosti z jedné či druhé strany barikády?  Pokud ne, tak by měl měřit stejným metrem, a ne jak se mu to právě hodí. Proč stejně razantně nevystoupil na obranu svých zaměstnanců?

Bylo by na místě, ve světle posledních událostí, aby pan Schwarzenberg vyvodil alespoň morální odpovědnost z toho, jak se ministerstvo zahraničních věcí, když bylo pod jeho vedením, chovalo ke svým stíhaným zaměstnancům. Přinejmenším by se měl veřejně omluvit. Například za to, že se MZV nepostavilo na jejich stranu, ač mělo k dispozici dostatek důkazů, že vše proběhlo úplně jinak, než byla konstrukce policie a státního zastupitelství. Nešlo by navíc o zasahování do vyšetřování, ale o morální podporu ze strany zaměstnavatele. Přístup, který Schwarzenbergovo ministerstvo zvolilo - hození přes palubu, jen veřejně posilovalo dohady, že jeho zaměstnanci se provinili a jsou trestně stíhaní po právu. Omluva ze strany pana Schwarzenberga, byť opožděná, by byla slušným začátkem na cestě za nápravou. A to bez ohledu na to, že dnešní rozsudek v případě Milana Sedláčka je nepravomocný.

Juraj Chmiel