Nákup semenářské divize německé společnosti Bayer za 8,7 miliardy dolarů (skoro 200 miliard korun) vstoupil v pondělí v platnost. Otvírá to v Evropě bránu americké bezohlednosti, nebo to naopak zanese do Spojených států vliv evropského přístupu k ochraně zdraví, prostředí a spotřebitelů?

Největší světový producent osiv, hnojiv a herbicidů, orientovaný na agresívní šíření geneticky mutovaných plodin a s nimi spojených služeb, kterými mocensky ovládá zemědělce, koupil semenářskou divizi největšího evropského konkurenta. Co to s námi udělá?

S Monsantem může přijít rozpad evropského odporu ke geneticky mutovaným plodinám, které nejsou skousnutelné jako zemědělská metoda ničící farmáře i půdu, nemluvě o dalších hrůzách. Ale může to dopadnout i opačně, pokud na evropské půdě vzklíčí rozhodnutí kalifornského soudu, který označil herbicid Roundup v jádru tohoto systému za škodlivý lidskému zdraví. Tady lze navázat na pokusy Evropského parlamentu o zákaz glyfosátu, hlavní složky Roundupu.

Je to docela zamotaný příběh, kde se nám plete dohromady nebezpečí osivářského monopolu, škodlivost postupů, které jsou s tím spojeny, přímé riziko chemických látek, o které se to opírá, a v neposlední řadě docela účinná snaha výrobce zabránit jejich nezávislému vědeckému posouzení.

V prakticky stejné dny tak přišly dvě události, které jdou proti sobě. Na jedné straně americký soud označil jeden z klíčových produktů Monsanta za zdraví škodlivý a odsoudil společnost k zaplacení v přepočtu pěti miliard korun, a na druhé straně evropská společnost Bayer přesto prohlašuje, že Roundup neškodí, a kýve na ukončení procesu, kterým se její semenářská divize stává součástí Monsanta.

Vypadá to jako svůj k svému, bohorovnost Bayeru je s Monsantem srovnatelná. Ale situace v Německu není úplně jednoznačná. Ukázal to průběh snahy o zákaz glyfosátu, hlavní účinné složky Roundupu, která se rozvíjela v loňském roce v Evropské unii.

Podnět dala rezoluce Evropského parlamentu, na které velice intenzívně pracoval také český místopředseda výboru pro životní prostředí a potraviny Pavel Poc (ČSSD), a stejný požadavek vznesla i Evropská občanská iniciativa, která nasbírala přes milion podpisů v potřebném počtu zemí. Německo bylo zpravodajem procesu před Evropskou komisí a hájilo vědecké posouzení případu a postup podle evropského principu předběžné opatrnosti, který reaguje na hrozbu a nečeká na její definitivní potvrzení.

V prvním kole rozhodnutí nepadlo a věc se posunula k odvolacímu výboru. Tam však nakonec německý ministr zemědělství překvapivě hlasoval pro dočasné prodloužení povolení o pět let (do 15. prosince 2022). V německé vládě vypukl spor, protože bavorská CSU (ze spolkové země, kde je Bayer doma) byla rozhodně proti.

Proti Německu, Česku a dalším členským státům EU s 65,71 procenta obyvatelstva, které hlasovaly pro, však stojí 9 států s 32,26 procenty obyvatelstva, které hlasovaly proti. Chystalo se podání k Evropskému soudu pro lidská práva, které celkem snadno argumentuje textem rozhodnutí, jímž bylo povolení glyfosátu podmíněno.

Ono rozhodnutí vyzývá k tomu, aby byla zvláštní pozornost věnována ochraně podzemních vod, zdraví těch, kdo s přípravkem pracují, dále ochraně obratlovců, rostlin, proti kterým užití glyfosátu nebylo namířeno, ochraně diverzity. A vůbec, použití glyfosátu je třeba minimalizovat. Argumentace odpůrců glyfosátu se proto zákonitě ptá – tolik rizik s „bezpečným přípravkem“? Kde je předběžná opatrnost, která je jedním ze základních principů ochrany přírody a spotřebitele v EU??

O jedovatosti se tedy vede spor, který však není snadno rozlousknout, protože Monsanto brání důkladnému nezávislému posouzení Roudupu s argumentem, že si chce uchovat pod kontrolou tajemství jeho receptury. Zkoušky se dějí, ale jen uvnitř. Zveřejňují se výsledky, ale ne protokoly pokusů. Zkoumá se jen glyfosát, ale nikoliv případné spolupůsobení dalších vlivů. Posuzuje se vliv za standardní období 6 měsíců, ale nikoliv dlouhodobé kumulativní účinky. Ty už se však nedaří ukrýt za skořápku obchodního tajemství. Přestože výrobci glyfosátu tvrdí, že látka se v půdě snadno rozloží, prakticky všude už nacházíme zbytky herbicidů ve vodách. Jejich účinku je tak vystavena celá populace.

Vedle toho Monsanto finančně podporuje zemědělský a biotechnologický výzkum, takže se málokde najde ústav, který by neměl granty z tohoto zdroje. Pak se ale obtížně hledá ředitel ústavu, který by výzkum orientoval na zabití slepice snášející zlatá vejce. Nemluvě o vědcích, kteří se nechali koupit.

Je tu tedy přinejmenším střet zájmů, který vyčnívá i ze souhlasného stanoviska ke glyfosátu Evropské chemické agentury ECHA, jak u nás upozorňuje třeba Hnutí Duha: „Dle kritérií samotné agentury jsou dva členové a předseda Výboru pro posuzování rizik (RAC) ve střetu zájmů. Všichni tři se zabývají nebo dlouhodobě zabývali zpracováváním dopadových studií, placených chemickým průmyslem. Takové studie charakterizuje podceňování zdravotních rizik chemikálií. Nevládní organizace upozornily i na to, že ECHA zakládá své stanovisko také na nezveřejněných studiích poskytnutých samotným chemickým průmyslem.“

Spor o geneticky mutované plodiny (GMO) vypadá jako něco na vedlejší větvi, ale není tomu tak. Nejčastější genetická úprava spočívá v tom, že plodina přežije nápor Roundupu, zatímco plevel a všechno ostatní zdechne . Tedy včetně mikroorganismů v půdě, které se měly na rozkladu glyfosátu podílet...

Obvyklá argumentace obhájců GMO, včetně některých vědců a profesorů (i česky mluvících), se soustřeďuje na to, že nebyl prokázán žádný negativní efekt jejich požívání. I to už může být zpochybňováno. Klíčový negativní efekt však pochází ze systému produkce GMO.

Jedná se o systém, který je plně pod kontrolou Monsanta. S osivy je spojena smlouva o správném postupu, který zahrnuje to, co se musí, včetně užití Roudnupu a dalších produktů Monsanta, i co se nesmí, tedy hlavně zachovat semena ze sklizně pro další osetí. Smlouvy jsou dlouhodobé a obtížně vypověditelné, porušení je vysoce pokutováno, náklady produkce jsou vysoké a všechna rizika jsou na zemědělci. Připomíná to spíš nevolnictví. Při výkyvech počasí a neúrodě náklady zemědělce zůstávají a mnozí zkrachují. Hyne i jejich půda umrtvovaná agresívními herbicidy.

Oblíbený argument ve prospěch GMO říká (snadno jej zaslechnete i česky), že pomáhají uživit lidstvo. Jejich odpůrci však mohou argumentovat tím, že způsobují naopak hlad. To se ostatně dá říci i o průmyslovém exportním zemědělství v rozvojových zemích. Začne to tím, že investoři vyženou venkovany z půdy, která je živila. Pár se jich změní na zaměstnance, ostatní skončí ve slumu v některém z měst nebo zamíří za štěstím do Evropy. Půda a práce za hubičku na komoditách s GMO nabízí po nějaký čas vynikající exportní příležitost. Příjmy vývozců pak slouží čemukoliv jinému než odstranění hladu v produkční zemi.

Problém je totiž hlavně v distribuci. Potraviny, které vznikají v malém a v místě, slouží častěji k obživě místních lidí. Ještě líp jsou na tom tam, kde se sdružují do družstev a komu někdo pomůže místní produkci v místě zpracovávat a využít. Zato export do bohatých zemí slouží hlavně k plýtvání s potravinami. Často se objevuje údaj, že ve vyspělých zemích se vyhodí až 40 procent jídla a potravinářských surovin.

S herbicidem Roundup a se systémem, který jej obklopuje, se to vyvíjí jako s tabákem. Když se pod velkými tabákovými firmami začaly bořit ledy, přiznaly, že lhaly, když tvrdily, že chybí důkazy o škodlivosti kouření. Jenže trvalo to, nebylo v tom moc kajícnosti. Dlouho se opíraly o obranu, kterou vyvinuly za pomoci PR agentur, a ta byla tak účinná, že ji úspěšně převzali i popírači lidského vlivu na klimatické změny. Spočívala v tvrzení, že debata stále pokračuje, jsou i názory proti, a vůbec - nebyly předloženy nezpochybnitelné důkazy, že vytýkanou škodu nezpůsobuje něco jiného.

S důkazy, že něco jiného není, si pochopitelně můžete hrát věčně. Soudy se nakonec soustředily spíše na fakt, že něco je. Kuřáci mají rakovinu plic častěji, nemluvě o jiných trápeních (a páchnoucím dechu). Trvalo však desetiletí, než jsme se k tomu propracovali, a po celou dobu běžel vynikající kšeft tabákových společností, za který se platilo penězi i zdravím. Nemluvě o výnosech spotřební daně, které krotily protikuřácké výboje vlád.

Po tabáku se to viklá i s popírači klimatických změn. Je také Roundup na řadě, včetně mučení polí i zemědělců systémem geneticky mutovaných plodin?

Soudní případ, který narušil sebejistotu Monsanta a může ovlivnit i jeho soužití s Bayerem, vypadal jednoduše. Školník v městečku Benicia na severním břehu zálivu, jehož protějšek tvoří San Francisko nebo Berkeley, kropil parkoviště a hřiště tak důkladně nejtvrdším Roundupem Pro, až se v tom sám opakovaně zkoupal. To ho polekalo, a tak požádal o radu společnost Monsanto, která to vyrábí, ale ta mu neodpověděla.

Držel se proto obecného doporučení Monsanta, že Roundup je zdraví neškodný. Věřit mu přestal teprve když dostal rakovinu. Nyní mu dal za pravdu i soud v San Francisku, když rozhodl – jak informuje týdeník Nation – že společnost „věděla, že Roudup škodí, ale neinformovala o tom uživatele“.

Nicméně jestli a kdy Monsanto zaplatí odškodné a pokutu 289 milionů dolarů, to je otázka. Pochopitelně, že se hned odvolalo, protože debata o hlavní složce, glyfosátu, stále pokračuje, některé instituce, jako třeba americká EPA, považují Roundup za neškodný, pokud se používá v souladu s doporučeními výrobce, a také evropská chemická agentura ECHA nepovažuje glyfosát za karcinogenní. Světová zdravotnická organizace, její lékařská společnost, specializovaná na rakovinu, i ta americká, však takový závěr odmítají.

Školník Dewayen Johnson rakovinu má. Nepostupoval v souladu s doporučeními na obalu, avšak když žádal firmu o radu po rozsáhlém potřísnění, neodpověděla. Tento prvek žaloby nakonec u sanfranciského soudu rozhodl, a bylo to prý moc pěkné, jak si to tam elitní právníci rozdávali mezi sebou. Jistě si to zopakují. Nejen u odvolacího soudu. Vedle toho jsou v zásobě 4 tisíce podobných případů. Tedy těch, kdo se rozhodli žalovat jako první.