Podnět k tomu jim dal prezident poznámkou, že kdyby mu neprošla Rusnokova vláda, zřejmě vyzve k sestavení kabinetu dosavadní koalici. Jenže Miloš Zeman je velmi schopný stratég, zdánlivě předhozená udička je jen nátlakem na levici, aby podpořila jím prosazovanou vládu. Tím parlamentní levici na jednu stranu trochu vyděsil, na druhou stranu naštval. Sám totiž tvrdí, že s vyděrači se nevyjednává.
Netuším, a ani mě to zatím příliš nezajímá, jací politici v řadách pravice se už nyní vidí v ministerských křeslech. Už jen prezidentův požadavek 101 notářem ověřených podpisů by je měl zchladit. Vím jen, že až k hlasování o důvěře této vládě dojde, nebude pro stranu, jíž ve sněmovně zastupuji, důležité, jestli vládu tvoří spřízněnci hlavy státu, ani třeba věk jejích členů. To podstatné je, zda nebude pokračovat v asociálních krocích Nečasova kabinetu, zda se nebude pokoušet prosazovat zákony, které ještě více zatíží peněženky lidí krizí už tak vyprázdněné. A pokud by tento dočasný úřednický kabinet zaručil, že se toho není třeba do voleb obávat, pak se pomalu ztrácí důvody, proč jej nepodpořit.
Takže, moji pravicoví kolegové, doporučují vám hodně pít (myslím nealko) a ideálně mokrý ručník na hlavu. Je to dobré v parných dnech i na halucinogenní iluze, že vám prezident dá šanci. A pokud se mýlím, pak by takové jednání první hlavy státu přímo zvolené převážně levicovými voliči, bylo neuvěřitelně studenou sprchou. Takovou, jakou si nepochybně ani v těchto tropických vedrech nepřáli.
Kateřina Konečná