Příkladů je celá řada. Než se ale pustím do popisu patologického procesu, který zcela degraduje lidskou snahu o vlastní prosperitu, je třeba zdůraznit základní ekonomický fakt: to, co obdrží jednotlivec, aniž by vynaložil sebemenší pracovní aktivitu vedoucí k dosažení odměny, musí jiný člověk za něho odpracovat, a to bez nároků na svoji odměnu. Tento demotivační proces vlád vůči pracovité části společnosti, která je motorem hospodářského rozvoje, je hlavní příčinou a brzdou značné části celospolečenské prosperity, neboť vláda nemůže dát nikomu nic, aniž by si to předtím nevzala od někoho jiného.

Pokud se někdo mylně domnívá, že lze bohatství rozmnožit tím, že se bez zásluhy na tvorbě materiálních hodnot tyto nesmyslně přerozdělí (čehož jsme v současnosti svědky), tedy že 20% národa musí živit 80%, národa, dostává se společnost do vážných ekonomických a následně i sociálních a morálních potíží. V podstatě bylo značné části národa umožněno zjistit, že není nutné smysluplně pracovat, neboť se o ně pracovitá část občanů postará. Když však i tito lidé zjistí, že není dobré se dřít, protože někdo jiný bezpracně dostane to, co oni pracně vytvořili, je to začátek konce prosperity každého národa.

Státy, ve kterých jsou nastavena takováto nesmyslná pravidla, dříve či později zákonitě začnou vykazovat značný ekonomický deficit ve státním rozpočtu, který neschopné vlády jednoduše řeší dluhem a skrytou inflací. Tuto inflaci je třeba pravdivě definovat jako negativní snížení kupní síly peněz, která vzniká nadměrným růstem peněžních zásob, tedy tím, že objem nově vydaného oběživa roste rychleji, než vlastní celková materiální produkce. Řečeno srozumitelnou řečí, stát z moci úřední skrytě okrádá vlastníka státu, tedy občana. Tohle mozek nebere.
 
Dluh: Aby neschopný a zároveň všehoschopný politik skryl před národem ekonomický neúspěch svého vládnutí, musí zákonitě vytvořený deficit zalepit dluhem, ten ale nevýkonná ekonomika pokřivená přebujelou legislativou není schopna unést a patologický proces ekonomického úpadku země jen prohloubí.

Úrok: V našich poměrech se jedná o nehoráznou lichvu, kteráefektem koncentrace bohatství nepřetržitě přesouvá bohatství od většiny k menšině. (70% zisků odchází do zahraničí). Nejbohatší lidé, organizace a hlavně globální investiční bankovní skupiny vlastní drtivou většinu celosvětových aktiv, které poskytují prostřednictvím úroků široké veřejnosti a firmám. Tím si zajišťují nepřetržitou rentu od všech, kteří si potřebují půjčit, aby obdrželi potřebný směnný prostředek. Banka tedy v podstatě provozuje jen spekulace a obchod s penězi, což ale lidské společnosti nepřináší žádné materiální, sociální a morální hodnoty. Tyto toxické peníze, vytvořené úrokem, neslouží k podpoře materiální produkce, která jediná přináší tvorbu lidské práce, tedy společenský prospěch, ale slouží jen ke spekulacím a upevňování moci bank (v lidské historii nebývalé), která je zneužita proti bezmocným.

Úvěr: Hlavním cílem bankovních zloduchů jsou prostí občané, netušící, jaká falešná hra se s nimi hraje.  Spotřebitelské úvěry jsou směřovány na podporu prodeje spotřebního zboží, které je k nám z velké části importováno ze zahraničí. Tedy nejenže vás zahraniční banka obere lichvou o nehorázný úrok, ale ve své podstatě spotřebitelským úvěrem podporuje prodej zahraničních obchodních řetězců, v nichž se s drtivou převahou prodává zahraniční produkce.

A tak si závěrem můžeme položit otázku, pro koho naše dosavadní vlády a parlamenty pracovaly? Pro nás, občany českého státu nebo vědomě zahraničnímu kapitálu umožnily nás ekonomicky zotročit?  

Petr Havlíček