Vydávání Vlasty Parkanové se stalo hitem prázdných prázdnin a kdyby taková Nova věděla, kolik to bude mít diváků, určitě by to dávala taky. ČT 24 díky přenosu předstihla o více než tři procenta i televizi Barrandov... Jednání sněmovny na ČT24 sledovalo v čase 17:56 až 19:26 238 tisíc diváků (share 12,17 %). Předchozí odpolední vysílání od 14:30 do 17:55 vidělo 219 tisíc diváků (share 19,36 %).Jedině Rathův téměř tříhodinový blok, který na ČT24 začínal ve 13:34 hodin, byl populárnější. Vydání bývalého hejtmana sledovalo v průměru 737 tisíc diváků starších 15 let, což představovalo share 46,33 %. Určitě se dívala celá středočeská organizace ČSSD…Na rozdíl od Petra Nečase, kterého pobouřilo, že si dovolili vystoupit i takoví lidé, jako bývalý šéf komunistické strany Miroslav Grebeníček, jsem já Grebeníčkův monolog považovala za jeden z projevů dne.

Opravdovými vrcholy rétoriky byly ovšem projevy Miroslava Kalouska a Lubomíra Zaorálka. Ty dramatické pomlky, ta gesta… Jiskřící logika…Ta neodbytná naléhavost bránit morální principy i panenskou nevinnost a Pravdu s velkým P. Všichni antičtí klasici řečnického umění by byli určitě nadšeni. I v Národním by to mohli dávat. Tak to bylo profesionálně odehráno. Zatleskali všichni.

Kupodivu se z davu jindy trapně mlčících vylouplo i pár dalších řečníků, do nichž by to člověk neřekl. Takový Jeroným Tejc třeba. Mládí se posouvá nenápadně vpřed. Někteří z „přednášejících“ si ovšem nechali napsat či si snad dokonce i napsali vcelku zajímavé projevy, ale, bohužel, šarm nádražního rozhlasu či plechového bubínku je poněkud zabil. Liliput se obrem nestane. I kdyby se snažil. Vrcholem večera pak ovšem bylo akrobatické číslo poslankyně Černochové, jejíž příspěvek spočíval výhradně ve stěžování si, že nebyla připuštěna na uzavřený výbor, kterážto křivda jí vydržela hojně minut. Podklady patří všem! …a všechna moc lidu…V diskuzi se jako bystří glosátoři projevili ještě Pavel Kováčik a Stanislav Křeček.

Vydaná Parkanová národu těsně po hlasování sdělila, že miluje svou vlast, a proto se nevzdá mandátu, vzápětí se vzdala funkce místopředsedkyně sněmovny, všichni si oddechli a šlo se domů. Pět minut po sedmé večer. Po rezignaci Kateřiny Klasnové zbyli sněmovně celí dva řídící. Kam by ovšem měli rétoriku zavést povinně, jsou školy. Po dlouhé době jsem sledovala v televizi diskusi, kam mohli přispívat diváci. Aby bylo jasno, mám své diváky – posluchače – čtenáře ráda. Ostatně… co to neříct. Živí mne, jako většinu nás, lidí z médií. Stejně jako živí ty od cirkusu. Bez diváků je šapitó smutné. Vyjadřovací schopnosti národa jsou ale děsivé. Než se jedinec propracuje k otázce, sdělí svůj názor na cokoliv, dlouze zdraví všechny včetně prezidenta a ubírá neúprosný čas ostatním. Stručně a jasně – tak by se mohl jmenovat nový vzdělávací předmět. Nebo vzdělávací pořad.

Nova má nový kanál, který se jmenuje Fanda. Zatím o něm moc nevíme. Auta, holky a rock´n´roll. Uvidíme, v tomto případě doslova. I nahé zprávy mají zase být. Otázky mám dvě: zda vedle nahých moderátorek budou i nazí moderátoři, a zda odhalení budou i reportéři v terénu. Pak by to byla Supernova. Rozhodně bych se koukala.

BBC má nového šéfa. Je jím George Entwistle, muž, který je zevnitř BBC, vyzná se v ní a chápe její étos. Ačkoliv se BBC poohlížela i po kandidátech zvenku, dokonce angažovala headhuntery, kteří měli za úkol najít nového šéfa pro nelehké časy. Nakonec se zjistilo, že veřejnoprávní médium není podnik jako každý jiný a že je nutné, aby jej vedl někdo, kdo má s veřejnou službou zkušenosti a ví, jak funguje. Pro šéfa BBC Trustu je George, podle informací zevnitř, prý „syn, kterého nikdy neměl.“ Představa, jak Uhde tvrdí o Dvořákovi, že „Petr je syn, kterého nikdy neměl“ je sice poněkud absurdní, ale jiný kraj, jiný mrav.

Na Kavčích horách mezitím planou ohně na hranicích kvůli připravovanému dětskému kanálu. Radní Radek Mezulánik je jiného názoru, než ředitel Petr Dvořák a třesk paroží, o sebe vzájemně zaklesnuté v souboji, se nese údolím až do nedaleké chráněné přírodní oblasti. Ale nic nevzniká lehce. Pokrok vzniká z idejí, které se střetávají s realitou. Není třeba strkat hlavu do písku. Jen je třeba držet na uzdě emoce i paroží. Trofejemi poražených vůdců stád jsou vytapetovány všechny hájovny.

Kdysi se z pštrosího peří vyráběly slušivé boa dam do divadla a plesy, dnes najdete z přírodního peří pštrosí antistatické prachovky. Na monitory, televize nebo obrazy. Podle toho, co kdo má doma. Jo, a o prázdninách mají slevu 50%. Časy se mění.

Pokud plánujete publikovat uživatelsky generovaný obsah jako diváci na Olympijských hrách, je nejlepší mít svého právního zástupce v pohotovostním režimu. Existují přísná pravidla na to, co návštěvníci mohou dělat s fotografiemi a videi, které natočí. Jedna věc je jasná – jako návštěvník je můžete dát na váš Facebook, YouTube a Twitter, případně na váš osobní blog, jestli neslouží žádnému obchodnímu účelu (tedy pokud na něm nemáte ani Google reklamu). Je zakázáno jejich odeslání do novin, časopisů, do televizního vysílání a na komerční webové stránky. Malým písmem na olympijské vstupence stojí: „Obrázky, video a zvukové záznamy her vytvořené držitelem vstupenky není možné použít pro žádný jiný účel, než pro soukromé a domácí účely a držitel vstupenky nesmí poskytnout licenci, vysílat nebo zveřejňovat videa a nebo zvukové záznamy, včetně sociálních sítí a internetu.“ Naštěstí, některé události, jako je marathon a závody v silniční cyklistice, jsou lístkůprosté, takže se na ně omezení nevztahují. Ještě přísnější pravidla platí pro sportovce. Sportovci a další 'akreditované osoby mají zakázáno i vkládání obrázků na sociální mediálních platforem. Nemohou ani tweetovat! A pokud chtějí poslat fotografii nafocenou v olympijské vesnici, musí mít souhlas od každého, kdo je na něm uveden. Mimo tato pravidla platí i přísná omezení při používání olympijského loga médii a dokonce i při používání různých souvisejících slov. Nejsou to už olympijské hry. Jsou to copyrightové hry.Olympismus podle Olympijské charty přitom usiluje o vytvoření způsobu života, založeného na radosti z vynaloženého úsilí, na výchovné hodnotě dobrého příkladu a na respektování základních universálních etických principů.

Hérakles, mytologický syn Diův a Alkménin, ale i císař Theodosius I. by se dnes divili. Divil by se určitě i zakladatel těch moderních her, bojovník za nezávislost Řecka na Turcích, Evangelos Zappas z Pyrgu. Stal by se členem Pirátské strany. Divil by se možná i hlavní ideolog moderního olympismu, Pierre de Coubertin. Antický ideál tělesné krásy a duchovní dokonalosti kalokagathía a posvátný mír ekecheiría nyní při pořádání olympijského klání nahradila jiná vůdčí idea. Posvátná válka – copyright. Řecky je to přitom pneumatikí idioktisía – duchovní majetek. Vnímáte ten sémantický posun stejně jako já jako tmavou skvrnu na kráse?

Papež skvrny na své vlastní kráse a důstojnosti vnímal. Německý, brutálně satirický časopis Titanic zobrazil na titulní stránce žehnajícího Jozefa Ratzingera s bílým rouchem potřísněným tmavě žlutou zaschlou močí a titulkem „Haleluja ve Vatikánu: Našel se zdroj úniku informací!“ v narážce na hledání „krysy“, vynášející informace z papežovy kanceláře. Papeže zradil jeho vlastní komorník. Na zadní straně pak byl tentýž papež, ale zezadu, potřísněný výkaly, s titulkem „Vida, ještě jeden únik nalezen!“ Arcibiskup Angelo Becciu papežovým jménem najal v Bonnu právní firmu a pověřil ji, aby učinila „všechny potřebné právní kroky proti této publikaci“, kterou hlava církve považuje za porušení svých osobních práv. „Benedikt nás musel špatně pochopit,“ prohlásil editor Titaniku Leo Fischer. Tvrdil, že obálka zobrazuje papeže poté, co se v bujarém okamžiku omylem polil limonádou Fanta... Německý soud v Hamburku neuvěřil. Zakázal pod hrozbou pokuty časopisu obrázek nadále publikovat. Výtisky, které jsou již v oběhu, však staženy být nemusí. I tak se dá právně interpretovat principiální kompromis mezi „osobními právy“ a „svobodou slova“.Poučení pro všechny pomočené mocné, dotčené ve své pýše na svá "osobní práva"? Po všech médiích světa rozmazané lejno smrdí daleko víc.

Obyvatelé New Yorku stále méně a méně hovoří z 12 000 městských telefonních automatů, přesto kiosky budou pravděpodobně stále obležené. Město oznámilo ve spolupráci se outdoorovými reklamními společnostmi Van Wagner a Titan pilotní program, který převede prozatím do 10 kiosků na Manhattanu, v Brooklynu a v Queens veřejné hotspoty wi-fi připojení na internet. Program je součástí úsilí starosty Michaela Bloomberga pomoci nejen Newyorčanům, ale i 50 milionům lidí, kteří navštíví město každý rok, zůstat kdykoliv potřebují, ve spojení. Mincovní telefony zůstanou, ale na každém kiosku bude nainstalován router, který rozšíří signál v okruhu pár set metrů. Reklamu tak uvidí tolik lidí, kteří přijdou. Vtipné, chytré, reklamně neagresivní a pro občany užitečné. Praha své telefonní budky ruší. Bez náhrady.

Australští zpravodajci navrhují přinutit poskytovatele telekomunikačních služeb v Austrálii udržovat údaje o připojení uživatelů k telefonu a internetu až dva roky a získat lepší přístup ke sociálním médiím jako je Facebook. Zelený senátor Scott Ludlam říká, že tyto návrhy jsou hluboce znepokojující. Pak věřte vládě…Mezitím členové Anonymous tvrdí, že přispěla Wikileaks k získání a k úniku asi 2,5 milionu e-mailů, patřících syrské vládě. „Zatímco Organizace spojených národů si sedla a teoretizovala o situaci v Sýrii, Anonymous podnikly příslušné kroky“, praví se v (anonymním) prohlášení.

Neanonymních prohlášení máme spoustu, ve chvílích, kdy píšu tento text probíhá branně bezpečnostní výbor. Naléhavý ženský hlas právě říká, že nechápe policejního prezidenta. Ale policejní prezident toho ví víc, než všichni poslanci dohromady a tak asi ví, co dělá. A to možná politiky tak strašně znervozňuje. Zdá se ovšem, že jen některé.

Pro prvnizpravy.cz
Irena Ryšánková