Poté, co ANO zvolilo jako místopředsedu sněmovny Vojtěcha Filipa – navzdory křiku některých – s tím, že na komunisty je při vyjednáváních spolehnutí  a na čem se s nimi domluví, to platí. Doba protikomunistických výlevů minula.   Poslanec „Mgr. et Bc“. Radim F. Holeček,   celý rozdurděný, že v abecedním pořádku sedí vedle komunistické poslankyně Gabriely Hubáčkové a za Miroslavem Grebeníčkem, poněkud zaspal. Dobu.

Čtyřdenní poslanci už ovšem ukázali i některé své světlejší chvilky. Pravda, někteří z nich už pochopili, že v těch domech na Malé Straně je zvykem se zdravit. Ne chodit s nosem vztyčeným až do stropu. Možná už je přešla pýcha ze svého zvolení. Možná už je přešel šok z toho, je budou jednu malou kancelář sdílet ještě s jedním poslancem a svými i jeho asistenty, když „na radnici jsem přece měl celé patro“.  Rovněž tak některé nové poslankyně zjistily, že nádobí v poslanecké jídelně není, jaké si představovaly. (Rosenthal), ale „hospodské“ Karlovy Vary.

Někteří poslanci, kteří bylo zvyklí být ve svých regionech „někým“, se náhle stávají „nikým“, protože za dveřmi sněmovny je každému (včetně ochranky či bufetářek) jedno, jestli byl dotyčný dojička nebo má autobazar v pohraničí či je slovutným akademickým hodnostářem staroslavné univerzity. Všichni nově příchozí jsou zelenáči, kteří minimálně rok nebudou vědět,  jak trefit k východu a jejichž jména si nikdo nebude pamatovat.  O jednacím řádu nemluvě. I když, pravda, akademická dráha na jiné, než plzeňské univerzitě se tu a tam přece jen ještě ctí.

Z Babišovy  Mladé Fronty Dnes odchází Jaroslav Kmenta. Jeden z letité „investigativní“ dvojice listu.  Její druhá půlka se stává od prvního ledna šéfredaktorkou, čímž bude linie jasně dána. Na tiskovém oddělení Vrchního státního zastupitelství otevřeli flašku. Kam Kmenta půjde, to nevíme, ale vzhledem k tomu, že oblast médií, která ještě nepatří Andreji Babišovi či Bakalovi se zužuje, bůh ví.  Vzpomínám si na ten hukot, když česká média přebírali Němci. Jednou na to budeme vzpomínat. Protože Němcům bylo dění na české politické scéně jedno, pokud nepodněcovala k válce v Sudetech.  Oligarchům dění na české politické scéně jedno není.

Novým mluvčím hlavy státu se stal dnes novinář Jiří Ovčáček. Dlouholetý profesionál. Jak v roli tiskového mluvčího,  tak později v roli žurnalisty deníku Právo. Přeji mu ze srdce a skutečně mnoho štěstí. Nejen proto, že jej léta znám, ale protože že jej čeká nelehká práce. Komunikovat s médii namísto Miloše Zemana a za Miloše Zemana není žádný med. Bránit hlavu státu proti dobře udržované nenávisti bude skutečně výzva. Držím ti palce, Jiří.

Ve středu se debatovalo na FSV UK o tom, jaké  má být veřejnoprávní zpravodajství. Jaké má být, všichni víme a to, že nikdo není dokonalý, taky.  Jaké to zpravodajství je, víme také všichni. Tuto debatu svolala Pavlína Kvapilová, druhdy šéfka nových médií České televize. Pomineme-li drobnou pachuť, jsem přesvědčena o tom, že se na její iniciativu nabalí opět titíž lidé, včetně „zachránců demokracie“ v České televizi z roku 2000, tak i taxikáře Ponerta.  Na závěr se z toho stane přesně ten kontraproduktivní mišmaš, jako ze všeho, co v sobě zahrnuje slovo „veřejnoprávní“. Politicky naivní vizionářka doufá, že probudí konstruktivní diskuzi. Probudí ale destruktivní diskuzi.

Papeži Františkovi se podařilo neuvěřitelné. Přiblížit poselství Jozuy z Nazaretu lidem nevěřícím. Včetně komunistů. Jeho poselství čtou snad všichni. Poprvé v životě se mi stalo, že jsem o nich diskutovala s kolegy, které církev nikdy nezajímala a patrně by z paměti nevydolovali jméno jediného papeže – snad kromě Borgii.  „Chtěla bych se stát katoličkou, ale kdyby to šlo jen po dobu toho papeže, protože nemám iluze o tom, kdo přijde po něm,“ pravila jedna  kolegyně. Najednou to jde. Najednou všichni obracejí zraky k Římu a najednou víme, v čem byl ten pes zakopaný. V tom, že nikdo z předchůdců papeže Františka neřekl,  že kněží jsou neschopní, hamižní a líní. Že jsou lhostejní k utrpení, k chudobě a sociálnímu vyloučení,  že kostel není společenství, ale studená kamenná budova. Nikdo z předchůdců papeže Františka a celá staletí neřekl,  že peníze nejsou bohatstvím a chudoba a sociální vyloučení zbavuje naděje i víry, ve výsledku usmrcuje. Takhle se šíří naděje i víra, chtělo by se říct. Nešlo to dřív? Římský biskup stojí na straně chudáků a pustil se do války proti bohatcům. Beze zbraně. Slovem,  které má sílu měnit svět.

Británie žije „aférou“ rozvodu ikony televizního vaření Nigelly Lawson a jejího manžela Charlese Saatchiho, reklamního mága a sběratele umění. V rámci rozvodu se provalilo, že dvě asistentky Nigelly Lawson utrácely z firemní kreditní karty neuvěřitelné množství peněz. Poté, co byly postaveny před soud, tvrdily, že jim to dovolila sama Lawson, aby mlčely o tom, že brala kokain. Britský bulvár tím žije. Myslím, že kdyby se to stalo v této milé zemičce, v níž svorně žijeme, nikdo by ani nepozdvihl to příslovečné obočí. Nejen politiky a novináři oblíbený bar Bluelight je sněhu plný.

Předseda BBC, lord Patten prohlásil, že současný styl politické korektnosti odnaučil říkat politiky pravdu. Řekl, že kvůli tlaku se politici nemohou jasně vyjádřit o problémech Velké Británie  jako je imigrace, organizovaný zločin, drogy a další. Nazývá to „temnou stranou globalizace“. Británie, ale i Německo a Francie v nejbližší době přitvrdí svou imigrační a sociální politiku.  Přistěhování se stane méně ekonomicky výhodným a nomádské chování méně výnosné. Obava je zejména z přistěhovalců z Rumunska a Bulharska.

Pátrání po obětech pedofila Jimmyho Savila získává olbřímí rozměry. Policie vydává každý týden nový report o dalších nalezených obětech.  Vyšetřování probíhá již ve třinácti veřejných zdravotnických institucích, celkově pak proběhne ve dvaatřiceti. Zatím. To by znamenalo, že zneužívání probíhalo v mnohem větším měřítku, než si kdo uměl představit. Ministr zdravotnictví Jeremy Hunt řekl, že kompletní zprávu o rozsahu Savilových  činů  vláda vydá v červnu příštího roku.

Třetí série dramatizace Sherlocka Holmese z produkce BBC  bude mít v Británii premiéru na Silvestra.

Demokracie po americkém vzoru se v Iráku stále nekoná… Za méně než dva měsíce byli zavražděni v iráckém městě   Mosulu čtyři novináři. Paradoxně nikoliv západních, ale arabských médií. Zastřeleni byli korespondent al-Masar TV Falah Hassan, kameraman pracující pro tiskovou agenturu   al-Mosuliya Bashar Abdulqader Najm al-Nouaymi, Mohammed Karim al-Badrani a jeho kameraman  Mohammed al-Ghanem, televizní tým pracující pro zpravodajství  satelitní televize al-Sharqiyya sekulárního nacionalisty Saada al-Bazzaze z Mosulu.  Tři novináři vypověděli, že bezpečnostní síly je zadržely a zabavily jejich vybavení poté, co natáčeli  politicky citlivá témata, jako   například špatné zásobování, korupci a nedostatečnou odpověď irácké vlády na potřeby lidí, postižených záplavami. Častým terčem útoků  radikálních muslimských ozbrojených povstaleckých skupin v Mosulu jsou zejména křesťané.  

Další drobná lokální bitva globální války mezi ochranou soukromí  a internetovými technologiemi je zde,  i když budoucí vítěz války je jasný. Změny ochrany soukromí Google porušují nizozemský zákon o ochraně údajů, říká tamní regulátor po sedmiměsíčním vyšetřování. Vadí mu Praxe Google kombinovat osobní údaje z mnoha různých on-line služeb pro přizpůsobení reklamy a personalizace služeb.

Šest evropských států  vyšetřuje zásady ochrany osobních údajů společnosti Google - Nizozemsko, Francie, Španělsko, Německo, Británie a Itálie. Soukromí aktivisté také poukázali na dokumenty, uniklé díky bývalému technikovi CIA   Národní bezpečnostní agentury   Edwardu Snowdenovi, které naznačují, že americké zpravodajské služby mají přístup k materiálům uloženým v USA na bázi cloud služeb. Holandské rozhodnutí odráží obavy  celé Evropy z objemu osobních údajů občanů zemí EU, který se skladuje v zahraničních jurisdikcích, v tzv. „cloud“ skladovacích službách, kde jsou data uložena na dálku přes internet, místo na místě, a dávají jednotlivci jen malou kontrolu nad jeho osobními informacemi. Evropským vládám včetně té české, jakož i aktivistům  stále ještě nedošlo,  že internet nezná hranice a z národních vlád si tak akorát dělá srandu. Pokud by je měl mít, pak by to nebyl internet, ale evropská obdoba íránského státního intranetu. Naproti tomu Google generuje tržby ve výši více než 545.tisíc USD každých pět minut. Pokud by země Evropy chtěly konkurovat cloudovému liberalismu NSA, musely by uzavřít zahraniční konektivitu. Co by tomu řekly evropské firmy, je jasné. Životnost takto odvážných politiků by se dala počítat na hodiny. Internet se stal naprosto klíčovou, nepostradatelnou celoplanetární službou, financovanou a provozovanou tak,  že stojí a bude stát mimo lokální jurisdikce. Stojí a padá s kulturou prakticky absolutní svobody.

Oproti tomu je každý politik postradatelný. I kdyby to byl komisař Evropské komise.

Irena Ryšánková