Nassim Nicholas Taleb, který tuto metaforu vytvořil, nesouhlasí, podobně jako autor příspěvku. Proč koronavirus nebyl černou labutí? Protože koronaviry jsou celá desetiletí dobře známé, pouze kmen SARS-CoV-2, který zasáhl lidi, byl nový a musel být v době kognitivní války očekáván podobně jako pandemie strachu z něho. Odborníci varovali před ní několik let. V roce 2019 americká vláda dokonce provedla měsíce trvající přípravná cvičení na pandemii. V roce 2020 však došlo ke skutečné události.

Carol Roth ji popisuje ve své knize Válka proti malým podnikům: Jak vláda použila pandemii k rozdrcení páteře Ameriky. Byla to reakce americké vlády na pandemii - bezprecedentními rozhodnutími a lockdownem, která donutila lidi přestat pracovat a podnikat po celé měsíce. Pandemie se stala záminkou pro politicky motivovanou kampaň proti malým podnikům a jednotlivcům, aby urychlila konsolidaci moci velkého podnikání, velkých technologií a vlády. To je tvrzení, kterým Roth začíná knihu. Doporučuji ji, zatím pouze v angličtině: The War on Small Business: How the Government Used the Pandemic to Crush the Backbone of America.

Existuje velké množství zpráv o změnách, ke kterým dochází v globálním obchodování s měnami. Od - plyn za rubly, až po - co se děje s jenem? Se zprávami je spojeno mnoho otázek a velmi málo odpovědí na to, co všechno to dění znamená, co bychom měli dělat, abychom nespadli do propasti. ČNB dostane brzo nového šéfa, zatímco Fed poprvé od roku 2000 zvýšila o 50 bazických bodů, utíká od své rozvahy a bude muset nutit ministerstvo financí přestat vydávat nové dluhy za sazby bez smyslu. Ve stínů uvedeného EU představila šestý balíček sankcí, vyzývá k úplnému embargu na ruskou ropu a začala přemýšlet o sedmém balíčku, aniž by si uvědomila, že štěstí v neštěstí bylo více než dost, a že žádný strom neroste do nebe.

Připravované sankce v podstatě politizují každý aspekt mezinárodního obchodu a nejsou v konečném důsledku ničím jiným, než krátkodobými nepříjemnostmi pro RF nebo jiný suverénní stát. Prozrazují však způsob myšlení, který se nestará o následky akcí, a prozrazuje zoufalství, které dnes pociťuje Brusel ohledně svého postavení na globálním trhu. Totalitní myšlení EU, založené na psychologické nerovnováze a ideologické potřebě být viděn jako šampión lidstva, co řídí všechna jeho rozhodnutí, ignoruje skutečnost, že USA jsou jinak motivované, mnohem srozumitelnější, mají rádi moc, ale jen do té míry, do jaké přináší zisk.

Zmiňuji se o WEF v Davosu, protože tzv. Davoský člověk - termín vytvořený bývalým ředitelem Centra pro mezinárodní záležitosti Harvardské univerzity profesorem Dr. Samuelem Huntingtonem (1927-2008), má malou potřebu národní loajality, vidí národní hranice jako překážky, které naštěstí mizí, a vidí národní vlády jako zbytky minulosti, jejichž jedinou užitečnou funkcí je usnadnit globální operace elity.  Název článku z roku 2004 publikovaného v The National Interest je výmluvný: Mrtvé duše: Odnárodnění americké elity.

WEF je organizace, která zorganizovala globálně harmonizované plánování, vývoj a implementaci lockdownů, mandátů, autoritářských očkovacích kampaní, potlačování možností včasné léčby, globálního cílení na nesouhlasící lékaře, cenzury, propagandy, informačních a myšlenkových kontrolních programů, které jsme všichni zažili od konce roku 2019. Jedná se o organizační strukturu používanou těmi, kteří se snaží kontrolovat a řídit svět, aby prosazovali ekonomické a politické zájmy svých členů prostřednictvím probíhajícího Velkého resetu, využíváním a zhoršováním sociálního a ekonomického rozvratu, který uměle a záměrně vytvořili od doby, kdy se SARS-CoV-19 začal šířit po celém světě.

V seznamu a textu příspěvku indikovaní lidé jsou u moci jen proto, že ovládají politický proces, který jim byl předán k údržbě prostřednictvím zkorumpovaného měnového systému, který institucionalizuje Cantillionův efekt tištění peněz, aby jim poskytl nezasloužené výhody na trhu. Cantillonův efekt jinými slovy podle Wikipedie říká, že tištění peněz zvyšuje cenovou hladinu pro běžnou populaci, která ale na nově vytisknuté peníze nedosáhne vůbec nebo až mnohem později, což vede k neadekvátnímu snižování kupní síly obyčejných lidí.

Nepotřebuji být bankéř, abych mohl tvrdit, že Glazjevův plán pro novou měnu Eurasijské hospodářské unie (EAHU) nemá jenom za cíl udělat rubl vyměnitelným za zlato, ale ocenit ho vůči ceně zlata a cca 19 komodit plus měn členských zemí EAHU. Koš, včetně zlata, se kterým se nebude obchodovat, bude měřítkem hodnoty a měřítkem pro porovnání hodnot měn členských států. Přitom globální hodnota koše bude pouze sledována. Pro šéfku RCB, která není výslovně pod kontrolou Kremlu, Elviru Nabiullinu, poslušnou zpravodajku vyučenou v MMF to znamená boj s prezidentem Putinem. Ten má ale větší autoritu než centrální banka již kvůli moci prezidenta, dané ústavou a skutečnosti, že RF a Kreml dnes jsou dostatečně silné na to, aby diktovaly podmínky oligarchům. Na západě je tomu spíše naopak.

V uvedeném krátkém zamyšlení jsou obsaženy tři samostatné otázky. První z nich je ruská domácí politika. Druhou je náčrt nové panasijské obchodní a zahraniční politiky. Třetí představuje existenciální otázka RF:  Jak přerušit podporu války na Ukrajině ze strany EU?

Gazprombank jako instrument pro jednání s kolektivním Západem zajišťuje RF tři věci: 1) RF dostane za export to, chce, a nebude to ukradeno Západem. 2) Náklady na volatilitu obchodu ponese kupující exportu. 3) Kupující musí plánovat, jak získat rubl a za jakou cenu. To ve výsledku a pro rubl znamená, že bez velkého mezinárodního trhu Gazprombank půjde na moskevskou burzu, nakoupí rubly, aby je prodala například německému dovozci plynu a ropy.

Neméně důležitou je skutečnost, že HDP neměří hodnotu. Hodnota je to, po čem toužíme a co představuje možnost plánovat budoucnost, využívat vynalézavost k nalezení ekologických, efektivních a ekonomických řešení a udržitelných způsobů využití skutečného kapitálu, omezeného času a lidských zdrojů všeho představitelného druhu.

Z uvedeného zamyšlení vyplývá, že HDP a nekonečný růst jsou subjektivní, nikoli objektivní měřítka a současně nabízí odpověď na otázku - proč EU se snaží sát krev a pot z mrtvého a nabízí úsměv nad donkichotskými pokusy EK, WEF a podobných, prosadit sankce na ruský export. Ten bez ohledu na politiku a diplomacii, ale s ohledem na bezpečnost a suverenitu RF dovolí Gazprombank vyprodukovat a sedět na hromadě eur, dolarů, jenů a dalších měnách. RF, Kreml a Gazprombank přitom nebude mít potřebu zajišťovat riziko, protože ve skutečnosti ani nemohou díky sankcím použít eura, dolary, jeny a podobné měny na nic. Gazprombank tedy zmíněné měny prodá každému, komu bude chtít a kdo bude chtít s ní obchodovat.

Poslední věta odstavce indikuje, že Gazprombank může prodat eura a dolary například do Turecka a získat liru za 4%, aby pomohla Turecku uvolnit svou expozici vůči USD a splatit své zahraniční kapitálové deficity. A tímto způsobem Gazprombank může reálně zajistit, že Turecko zůstane solventní, že část svého obchodního přebytku zaparkuje ve strategicky důležitém energetickém partnerovi, který shodou okolností také přepravuje plyn do Evropy. V domyšlení příkladu do konce je představitelný politický rozklad EU již jenom kvůli placení za plyn rubly a také vysvětlení hysterické snahy EK a její předsedkyně von der Leyenové omezit suverenitu, oslabit RF a zamezit vzniku ruských SDR a regionální měny v EAHU. EAHU je to, čím chtěl EU být: jednoduchá unie s pravidly spravedlivého obchodu mezi členy. Dnes víme, že opak je pravdou a smutnou kutečností. Proto SRN podle očekávání vede své evropské partnery v politice, jejímž cílem je zbankrotovat státy bývalé Varšavské smlouvy, dále izolovat Řecko, které je nyní klíčovou dovozní destinací mnohých členských států EU a v neposlední řadě požadovaným rozvodem s RF přinutit evropské spojence k poslušnosti a udržet je v přízemí dříve bohatého a drahého domu. Nehledě na vše uvedené se mi jeví, že nehrozí bezprostřední rozpad EU, především v době trvání vojenského konfliktu na Ukrajině.

Charakteristický příklad pro zmíněnou tézi představuje skutečnost, že EU začala diskutovat o možnosti embarga na vývoz ruské ropy až poté, co s tím Berlín v zásadě souhlasil. Že EU se snaží vnutit své zahraničněpolitické postoje jednotlivým členským státům a kandidátům na vstup není tajemstvím. Srbsko, podobně jako Gruzie, Moldavsko a Ukrajina, se vynuceně snaží prosadit protiruskou politiku, protože je kandidátem na členství v EU. Členství v EU pro politiky - psychopaty představuje důkaz příslušnosti k Západu a odmítnutí všeho ruského, současně však nebezpečí ztráty omezené suverenity a národnostní specifiky. Proč tak myslím?

Protože politika rozšiřování EU není určována normativními faktory, ale skutečností, že rozšíření EU je nezbytné z geopolitických důvodů, k nimž patří snaha zabránit jiným mocenským centrům v posílení jejich vlivu na Balkánu a v postsovětském prostoru. Tím EU se snaží geopoliticky konkurovat Ruské federaci, Turecku, ale i ČLR. Odchýlení EU od své normativní povahy dokazuje podpora Ukrajiny v konfliktu s RF. Švýcarsko se o vstup do ní nesnaží; Turecko, které o vstup usilovalo již od 60. let, se dnes o vstup do EU již ani nepokouší. Velká Británie z EU vystoupila, aby pomohla USA zvýšit vnější tlak na EU jako takovou a oslabila ji. Jinými slovy: EU opustila své vlastní hodnoty, zásady a pravidla, podle kterých se EU stavěla. Vystupovala jako mírumilovný hráč, více normativní než vojenský a dnes otevřeně prohlašuje, že si přeje, aby konflikt skončil vítězstvím Ukrajiny a porážkou RF. To je v naprostém rozporu se všemi zásadami a normami, podle nichž se Evropská unie od 50. let vyvíjela. Rozpor mezi zásadami a normami nebývá receptem pro dlouhý život.

Protože EU objektivně není suverénní subjekt, nemůže vyhlásit válku a nemůže proto bojovat. Na druhé straně NATO nechce bojovat, aby se nerozpadlo. Současně obě organizace nevylučují ztrátu Ukrajiny. Proto jako kompenzaci za představitelnou ztrátu Ukrajiny představuje Finsko a Švédsko.  Jejich geografická a topografická výhoda umožňuje případné napadení RF v případě ztráty kontroly nad Barentsovým mořem. Tam se nachází hlavní hrozba pro USA a NATO: ruské balistické rakety z ponorek na základně v Sveromorsku, Archangelsk a Murmansk. Rozšíření NATO o Finsko a Švédsko není založeno nejenom na geografii a topografii, ale i na starých politických zájmech Anglosasů. Proto rozšíření nevěští EU a jejím členským státům – slouhům USA a NATO, nic dobrého, především tehdy, bude-li EU trvat na řešení konfliktu na Ukrajině podle přání vysokého představitele EU Josepa Borrella: řešit konflikt na Ukrajině spíše vojenskými než diplomatickými prostředky.

Past, kterou si EU sama sobě postavila i za pomoci ignorování, že 46 % obyvatel SRN není ochotno platit za sankce EU proti RF a obětovat tak svou osobní finanční situaci, že podle průzkumu (Think tank Civey pro Die Welt odhalil příslušné údaje) Němci považují za nutné, aby náklady na sankce hradily společnosti, které kvůli událostem na Ukrajině děljí větší zisky, že 64 % respondentů podpořilo myšlenku uvalení dodatečných daní na firmy, které profitují z krize na Ukrajině, a že polovina obyvatel SRN je nucena šetřit na potravinách a energiích, se proto podobá podzemí Azovstalu. To i EU mají dvě možnosti: vzdát se falešných ambicí, zůstat živými, pokračovat v životě bez krádeže a lži, nebo umřít z vlastní hlouposti a neschopnosti odhadnout situaci a své síly a porozumět významu memento mori. Souhlasu netřeba.