Před podobným opatřením, avízovaným z ministerstva financí už delší čas, lze vznést řadu výhrad. Předně si ale poslechněme, čím změnu hájí ministr Kalousek. Podle něj změna sníží administrativu a odstraní riziko podvodného jednání při prodeji nemovitostí. Za současného stavu je každý, kdo prodává nemovitost, povinen zaplatit daň z převodu nemovitostí a je povinen nechat zpracovat znalecký posudek, ze kterého je poté daň vypočítávána. Nově nebude povinnost tento posudek zpracovávat u nemovitostí určených k bydlení a daň bude vyměřena ze základu, který se určí podle ceny v místě obvyklé. Zaplatí ji ovšem nabyvatel nemovitosti. Změna údajně podle šéfa finančního resortu odstraní možné podvodné jednání. V současnosti totiž platí daň prodávající, ale kupující ručí za to, že prodávající státu daň odvede. V minulosti se proto stávalo, že kupující za prodávajícího musel daň zaplatit, protože finanční úřad ji nesmí odpustit ani v případě, že se kupující stane obětí podvodného jednání.

To všechno jsou ale argumenty buď zástupné, nebo zcela spekulativní. Předně je velmi pochybná sama filosofie zákonné změny. Přenést povinnost platby daně z převodu na kupujícího (tedy odejmout ji prodávajícímu, tomu, kdo realizuje v transakci zisk), je stejně nesmyslné, jako kdybychom chtěli zatížit darovací daní dárce, nikoli obdarovaného. V obou případech se jedná o znevýhodnění té strany, která nese náklady, v zájmu té, která získává prospěch.  Tvrdit, že motivem ke změně zdanění je snaha zamezit podvodnému jednání, je farizejské. Stát se tu vymlouvá ze své neschopnosti vybrat daně od poplatníků, tedy dosud od těch, kdo prodejem nemovitosti přišli k výnosu podléhajícímu zdanění. Přenáší tuto neschopnost na nejslabší článek řetězu – na nabyvatele nemovitosti, který vyčerpal své možnosti už platbou samotnou, a protože je motivován k ponechání získané nemovitosti ve svém držení, je pro finanční úřad nejsnadnější kořistí.

Co je však na tom celém nejtristnější, je skutečný motiv, proč se vlastně Kalouskovo ministerstvo – za vydatné pomoci části ODS, například ministra Blažka – do tohoto boje pustilo. Jsme totiž na prahu největších majetkových přesunů od privatizace po roce 1989. Církve budou podle nedávno podepsané dohody a jí předcházejícího zákona o majetkovém narovnání přebírat neskutečné množství majetku včetně nemovitého, a toho se budou snažit z velké části co nejrychleji zbavit. Aby s tím tedy neměly žádnou další starost a náklady, jde jim ministr financí na ruku a zbavuje církve povinnosti platit daň z převodu z pozice prodávajícího. Což samo o sobě je legislativní a politické unikum. O to horší, že mu většina veřejnosti a politické sféry mlčky přihlíží. Začíná to odpovídat staré dávné větě z konce komunismu: máme prostě takovou vládu, jakou si zasloužíme.

Petr Žantovský