Integrace má budoucnost
Federální budoucnost Evropské unie je skutečným řešením současných problémů eurozóny.
Se vznikem společné měny, eura, totiž vznikla i první společná instituce budoucí Evropské federace, a to Evropská centrální banka (ECB). Zavedení společné měny pak tlačí členské země eurozóny ke koordinaci nejen měnové politiky, ale také fiskální politiky, hospodářské politiky a v konečném důsledku i sociální politiky. A také samozřejmě předpokládá harmonizaci daňové politiky. Ta je již do jisté míry harmonizována i dnes.
Za DPH může EU
Struktura hlavních daní v naší zemi je dána Evropskou unií. Například nemůžeme používat daň z obratu, ale musíme používat celoevropskou daň z přidané hodnoty. Dále pak u DPH máme stanoveno, že můžeme používat jen dvě sazby, základní a sníženou, a je určeno, které položky mohou být ve snížené sazbě a které nikoliv. V případě spotřebních daní je pak stanoveno, jaká je minimální sazba. Platí například pro alkohol, naftu, benzin či cigarety. Samozřejmě, že pro Evropskou unii je největší výzvou daň z příjmu právnických osob (DPPO), kde se v současné době diskutuje ani ne tak sazba daně, jako společný základ této daně. Ten je vedle sazby velmi důležitým parametrem, který určí celkový výnos daně, neboť ten je dán součinem základu a daňové sazby.
Proces sbližování sazeb je v samém začátku, neboť země sedmadvacítky se liší nejenom sazbou daně z příjmu právnických osob, ale také daňovým základem. Tento daňový základ v sobě obsahuje prvky průmyslové politiky, která se v minulosti snažila o podporu preferovaných průmyslových odvětví, a daňové základy jednotlivých zemí jsou tak určovány tím, která odvětví měla být preferována a která nikoliv.
Daňový základ také často odráží podporu přímých zahraničních investic, případně investic vůbec. Sladění daňového základu je pak předpokladem pro zvýšení přitažlivosti Evropské unie pro investory a větší srovnatelnosti daňové zátěže. V současné době totiž stejná výše sazby může znamenat velmi rozdílnou daňovou zátěž.
Konvergence je nutná
Výše uvedené sladění daní je pak silně spojené s případným zavedením eura v České republice. Jakkoliv sbližování daní je žádoucí pro země Evropské unie i bez ohledu na to, zda mají euro, či nikoliv, v případě zavedení eura se z této harmonizace stává nezbytnost. Členské země eurozóny by totiž měly daleko více než EU obecně slaďovat své fiskální a daňové politiky místo společné sdílené daně. Případně by měly sdílet i dluhy. Česká republika v nejbližších pěti letech zcela určitě nebude členem eurozóny, neboť není připravena na vstup a členské země eurozóny nejsou připraveny ji přijmout.
Nicméně i za těchto okolností by měla konvergovat ke společným hospodářským, fiskálním a daňovým politikám, byť si může dovolit ještě několik let příliš nechvátat například ve slaďování daňového základu pro daň z příjmu právnických osob.
Na straně druhé by mohla udělat některá gesta, kterými se přihlásí k prohlubování evropské integrace a která ji nebudou nic stát, spíše z nich může mít výnos. Příkladem je daň z finančních transakcí, kterou současná česká pravicová vláda odmítla z iracionálních ideologických důvodů. Jelikož finanční sektor není v České republice přebujelý a jelikož se běžné transakce nebudou zdaňovat, mohlo by její zavedení způsobit, že Česko bude čistým příjemcem výnosu této daně, případně se tato daň stane vlastním daňovým zdrojem Evropské unie, a tudíž nebude nutno tolik přispívat z českých národních zdrojů do rozpočtu sedmadvacítky.
Po vstupu do eurozóny se pak situace dramaticky změní – hlubší koordinace našich hospodářských politik se stane nutností, a nikoliv jen prokázáním dobré vůle, že máme zájem pokračovat v evropském projektu.
A jelikož jsem si jist, že evropská integrace má budoucnost, je velmi žádoucí snažit se o pokrok i v harmonizaci daňové politiky.
Bohuskav Sobotka