Rozhodnutí o trestním stíhání musí zůstat v rukou poslanců, nemůže o stíhání rozhodnout jeden poslanec, byť by šlo o předsedu Poslanecké sněmovny.

Ohledně imunity poslanců počítá Ústava se dvěma úkony, mezi kterými je podstatný rozdíl: se zadržením poslance a s jeho trestním stíháním.

A.Prvním úkonem je zadržení poslance, je-li dopaden při spáchání trestného činu nebo bezprostředně poté. K němu je potřeba souhlas předsedkyně Poslanecké sněmovny. Předsedkyně sněmovny může rozhodnout jen o zadržení. Nemůže rozhodnout o jeho trestním stíhání. Přesně to se stalo. Zadržení ale může trvat nejdéle dva dny!

B. Zásadně odlišným úkonem je trestní stíhání poslance. Ústava stanoví : Poslance ani senátora nelze trestně stíhat bez souhlasu komory, jejímž je členem. K tomu v případu Davida Ratha Sněmovna souhlas nikdy nedala. Nelze ho zatím trestně stíhat. Protože však lze vazbu uvalit jen na osobu, která je trestně stíhána, je podle mě postup orgánů činných v trestním řízení v rozporu s Ústavou.

Dokud tedy Poslanecká sněmovna na své schůzi nevydá poslance Davida Ratha k trestnímu stíhání, měl by být ponechán na svobodě. Trestní stíhání lze zahájit až po rozhodnutí Poslanecké sněmovny.

Jde mně o autoritu státu a orgánů činných v trestním řízení, nezabývám se otázkou viny Davida Ratha. Tu ať posoudí soud.

Myslím si, že to je mimořádně vážné. Kromě ministra vnitra bych hlavně kladl otázky státní zástupkyni, která dlouze veřejně komentuje každý úkon v případu pana Ratha, ale evidentně pečlivě nečte ústavu.

Cyril Svoboda