Jaká je však realita? Je rozdělení spravedlivé? Skutečná situace mi připadá jako v biblických podobenstvích – „každému, kdo má, bude dáno a přidáno;  kdo nemá, tomu bude odňato i to, co má“ a „kdo není se mnou, je proti mně.“

Všichni jsme byli ústy předsedy ČOV ujišťováni, že jde o prostředky našim dětem a mládeži, že systém je spravedlivý a transparentní a hlavně, že se na něm shodlo celé sportovní prostředí. Nemělo záležet na tom, zda jde o sporty olympijské či neolympijské nebo tělovýchovné jednoty.  Hlavní podmínkou bylo rozdělit peníze až k základním článkům jednotlivých sportů. „Olympijský výbor ve své nové roli zastupuje celé sportovní prostředí. Nikoho neupřednostňujeme, dostane se na všechny“, píše se pak k rozdělení prostředků na webových stránkách ČOV.

Místo líbivých mediálních proklamací se však raději věnujme faktům. K tomu jak spravedlivě rozdělit peníze, které podle novely loterijního zákona z roku 2013 mohou být posílány na Český olympijský výbor,  byla Výkonným výborem ČOV ustavena pracovní skupina.  Přiznávám, že jsem byl jejím členem. Na prvních třech zasedáních jsme hledali jak a podle kterých zásad peníze spravedlivě dělit. K tomu byla přijata i dílčí usnesení. Na čtvrté zasedání přinesl předseda pracovní skupiny Dr. Libor Varhaník kompletně přepracovaný návrh, který se významně lišil od všech předchozích jednání. Návrh byl přijat, proti jsem byl pouze já. Následně byl schválen i většinou členů Výkonného výboru ČOV, kde olympijské sporty mají stanovami provždy zajištěnou majoritu.

Na podporu mají nárok pouze svazy, které jsou členy mezinárodní federace. Z rozdělování peněz jsou natvrdo a bez vysvětlení vyloučeny všechny sportovní spolky a organizace,  které nejsou jedinými zástupci jen jednoho konkrétního sportu uznaného ČOV,  s výjimkou Sokola a Českého paralympijského výboru.  Nemohou žádat ani sportovní kluby ani tělovýchovné jednoty, natož sportovní spolky,  které je zastupují, jako je zejména Česká unie sportu nebo Sdružení sportovních svazů České republiky,  ale také Asociace školních sportovních klubů České republiky,  Orel, Asociace tělovýchovných jednot a sportovních klubů České republiky, Česká asociace Sport pro všechny, UNITOP ČR,  Klub českých turistů a další.  Proč je Česká obec sokolská před závorkou a nikoli další podobné sportovní organizace?

Metodika rozdělení a výpočtu výše příspěvku zvýhodňuje velké a olympijské sporty,  které mají úspěšnou státní reprezentaci. Toto koresponduje s použitou metodikoua kritérii MŠMT ČR pro Program 5.  Návrh tedy přiděluje prostředky zejména těm úspěšným a zajištěným. Na druhé straně znevýhodňuje právě ty potřebné a na nejnižší klubové úrovni. Ve skutečnosti může být příjemcem pouze stejných 80 privilegovaných sportovních svazů, kterým rozděluje státní dotace i Ministerstvo školství mládeže a tělovýchovy, včetně 12 neexistujících svazů Autoklubu České republiky. K nim přidal ČOV devatenáct „vyvolených malých“ sportů, jako jsou třeba šipky, billiard, nebo vodní záchranné sporty. Proč právě oněch 19? To,jakým způsobem byly vybrány, se pravděpodobně nedovíme.

Fakticky se pouze minimálně přihlíží ke skutečnému stavu mládežnické členské základny ve sportu, přičemž toto není v souladu s veřejně proklamovanými prohlášeními.  Stranou zůstaly desítky tisíc dětí, kteřé jsou „jen“ členy tělovýchovných jednot a sportovních klubů a sportují „jen“ na základní úrovni.  Stranou zůstal i celý požární sport, kterému se prokazatelně věnuje v pravidelných soutěžích téměř50 tisíc mladých sportovců, dětí do 18 let.  Nic nedostane kynologický sport, národní házená, akrobatický Rock and Roll, joga, outdoorsporty a další.  Jak je to tedy se spravedlivou a rovnou podporou sportu dětí a mládeže a jak se to shoduje s myšlenkou olympismu? Proč ČOV diskriminuje některé sporty?

Z celkové částky finančních prostředků od loterijních společností jde 10 % na financování vlastních aktivit a projektů ČOV, bez pravidel a dalších kritérií. Uvidíme, jak bezmála 40 milionů využije ČOV „pro kluky v trenkách“. 31 % dostává Fotbalová asociace České republiky, 8 % Český svaz ledního hokeje. 1 % je pro Český paralympijský výbor, 2 % pro Českou obec sokolskou. 45 % je určeno na příspěvky pro sportovní svazy v TOP 80 (o tom, že řada sokolských organizací je současně členem sportovního svazu, se nehovoří).  Peníze z těchto 45% dostanou sportovní svazy rozděleny podle způsobu přidělování dotací z MŠMT v programu 5.  Celý systém tedy funguje tak, že kdo dostane hodně od státu, dostane přidáno i od nás.  Kdo dostane od státu méně, tomu dáme ještě méně.  Pouhá 3 % pak mají putovat pro všechny ostatní sportovní svazy splňující požadavky, které si nadiktoval ČOV. Navíc, dle závěrečného ustanovení, lze tato pravidla kdykoli měnit, nejsou tedy závazná.

Jak jednoduché! Podporu těch největších svazů má ČOV zajištěnu – preferovány jsou fotbal a hokej, následně sporty v TOP 80 podle MŠMT. Pak jen zbývá přisypat trochu drobků některým ostatním neolympijským sportům, ale jen těm, kteří se stanou členy ČOV.  Kdo se k ČOV nepřidá, nedostane nic. To je dnešní „demokratická“ sportovní „politika“ v podání ČOV. A kde jsou ony tělovýchovné kluby, jednoty a kluci v trenýrkách?  Na ty nezbydou ani drobky z bohatého stolu ČOV.  Starodávná biblická přirovnání lze také pojmenovat hezky po staročesku: „Čert kálí na větší hromadu“.

 Stát umožnil, aby loterijní společnosti darovaly část „loterijní daně“ Českému olympijskému výboru, který má zajistit, že tyto prostředky půjdou jen na rozvoj sportu dětí a mládeže. Tuto oblast však zároveň dotuje stát (programy MŠMT …).  Proč tato dvoukolejnost?  Komu to vyhovuje?  Nebo je to jen viditelná stránka boje o velmi lukrativní firmu s názvem „Český sport“?  Souhlasím zde se sociálním demokratem Michalem Krausem, že při tomto přetahování skomírají základní články sportu, tedy tělovýchovné jednoty a kluby, které nejsou momentálně tak výnosné, a proto ani ve středu zájmu těch, kteří by si rádi sport, tuto výlučně veřejně prospěšnou aktivitu, přivlastnili.

Není např. špatně, že mládežnické reprezentace jsou nyní dotovány ze strany MŠMT a zároveň mohou být (a zcela jistě i budou) podporovány i z prostředků loterijních?    Stát by měl garantovat,  že státní peníze (část „loterijní daně“) budou použity skutečně pro všechny mladé sportovce. Lze souhlasit s rozdělením sportů na olympijské a neolympijské, už ale nelze souhlasit s tím, že někteří sportovci peníze dostanou a jiní nikoli. Stát zrušil v roce 2012 možnost pro loterijní společnosti posílat „část výtěžku“ na sport. Většina těchto peněz šla do základních článků, kam dnes nejde nic, nebo jen těm vybraným.

Loterijní společnosti deklarují, že budou rády posílat část daně přímo ČOV právě proto, že tyto prostředky jsou určené výhradně pro neprofesionální a masový sport dětí a mládeže. Vědí o tom, že to nemusí být vždy pravda?

Nárok na peníze z loterií má jen sport, který je uznán Českým olympijským výborem, přičemž ČOV si sám stanovuje pravidla přijímání nových členů. Je správné, aby jeden spolek rozhodoval o tom, co je sport a co není? Není to už příliš koncentrace moci v rukou jednoho subjektu soukromého práva?

ČOV dnes rozděluje část „loterijní daně“, tedy vlastně státní peníze. Nebylo by lépe část „loterní daně“ alokovat přímo na MŠMT, které přiděluje českému sportu většinu dotací, tedy poslat peníze na jednu hromadu? Neuměl by stát tyto prostředky rozdělit stejně dobře nebo lépe?

Jak vidno, v podání ČOV si všichni „kluci v trenkách“ nejsou rovni. Vyvolení mají trenky velké i s kapsami a ti dole často nemají ani ty trenky.

Zdeněk Ertl