V únoru letošního roku se v Česku dle statistik bez práce ocitlo 629 tisíc lidí (8,2 %) a dosáhli jsme tak na novou, odpudivou, žalostnou a žalovatelnou rekordní příčku nezaměstnanosti. Následoval pokles na 549 tisíc (!) v květnu (7,5 %), a nyní ekonomové suše slibují opětovný nárůst po prázdninách, kdy se na trhu práce objeví středoškoláci a absolventi učňovských oborů. O kolik to bude přesně se ještě neví. Někteří odhadují, že se můžeme koncem roku vrátit na osm procent.

Stejně tak se přesně neví, kolik občanů je mimo oficiální statistiku a některé temné odhady hovoří dokonce o milionu lidí, kteří jsou mimo, a jak se pěkně říká, jsou nakročeni či už dospěli k „sociálnímu vyloučení“.

Přestože si letos všichni (ekonomové a patrně i politici) libují nad růstem HDP, kdy Mezinárodní měnový fond slibuje poskočení na 2,5 procenta, třebaže to není údaj, který by zaměstnanost příliš ovlivnil. Zatím. Takže jásání bych opatrně odložil.

S nezaměstnaností souvisí ordinovaná flexibilita práce a částečné úvazky. Na jedné straně jsou zkrácené úvazky určitě výhodné pro ženy s malými dětmi, ale na druhé straně odkrývají děsivou ač všeobecně známou skutečnost. Na niž upozornili odboráři v časopise e-sondy.cz.

Na zkrácený úvazek v ČR loni v prvním pololetí podle statistiků pracovalo celkem 6,6 % zaměstnaných, tedy zhruba 327 000 lidí, ovšem ne všichni dobrovolně.

Kratší pracovní dobu mělo asi 11 % pracujících žen a tři procenta mužů. Pětina z nich takto pracuje nedobrovolně. Jejich podíl se v posledních letech zvedl, je ale stále nižší než průměr EU, který dosahuje téměř 28 %. Vyplývá to ze srovnání Eurostatu.

Podle předsedkyně Odborového svazu pracovníků obchodu Renáty Burianové v maloobchodě takto pracuje už skoro 70 % řadových zaměstnanců, před dvěma lety to bylo 40 %. Někteří zaměstnavatelé tak zneužívají rekordní nezaměstnanosti.

Podle Eurostatu nedobrovolný částečný úvazek v roce 2008 měl v Česku každý sedmý pracovník s kratší pracovní dobou, teď už každý pátý. V Bulharsku a v Řecku nedobrovolně na zkrácený úvazek dělají dvě třetiny takto zaměstnaných, v Itálii tři pětiny a na Slovensku třetina. V Německu dosahuje podíl 16 % a v Rakousku deset procent. Polsko je na průměru EU.

Odbory upozorňují, že práce na částečný úvazek se může ale také nepříznivě promítnout třeba do výše důchodu. Člověk, který pracuje na zkrácený úvazek, má nižší výdělek a méně odvádí do důchodového systému. Dostane pak nižší penzi. Někteří lidé s částečnou pracovní dobou si stěžují na to, že při polovičním úvazku a poloviční mzdě musejí stejně vyřídit i 80 % objemu práce. To je ta věc, o které vědí skoro všichni. A také na tyto třísky českého kapitalismu všichni (zodpovědní) kašlou.

Pokud bychom měli dohánět průměr EU, tak prosím ne v této zhovadilosti, ponižující naše spoluobčany. V ČSSD nyní zní polemika, zda se má – tato k levici se hlásící strana – věnovat více zaměstnancům více, než menšinovým skupinám a jejich problémům (Zdeněk Škromach). Když to myslí vážně (s takovým zúžením levicové politiky nesouhlasím), tak by se tedy měla soustředit na kontrolní roli státu, kdy se v mnoha případech stávají zaměstnanci terčem vyděračského zaměstnavatele.

A když už jsme u toho, tak trochu odbočím, ale ne moc, když připomenu, že Česká republika obsadila „pěknou“ třetí příčku v EU ohledně moderního otroctví. Před námi je jen Albánie a Černá hora. Podle nadace Walk Free Fundation  žije v Česku v moderním otroctví 37 817 z celkového počtu 10,5 milionu obyvatel. Nejhorší odhad počítá s tím, že jich může být až 40 tisíc.  WFF zahrnuje do definice moderního otroctví nucené práce, prodej nebo zneužívání dětí, dlužní otroctví, v rámci kterého jsou děti nuceny pracovat pro dospělé, kterým dluží jejich rodiče, či obchodování s lidmi. Nejčastější je sexuální zneužívání a nucení k prostituci.

Je to také menšina pod rozlišovací schopností a zájmu vládnoucí strany?

Psáno pro Prvnizpravy.cz

Jiří Kouda