Více než dva tisíce let se vyučuje formální logika, neboli výroková logika, a dialektická logika. Současná propaganda se nás však snaží vyškolit v libtardí logice.

Co je libtardí logika?

K uspořádání společenských systémů bylo vytvořeno mnoho názorů a ideologií: libertarianismus, konzervatismus, socialismus, komunismus, anarchismus, fašismus, environmentalismus, feminismus, nacionalismus, technokracie, teokracie, meritokracie, soudcokracie. Všechny tyto ideové směry se opírají o určitou logiku. Libtardi však mají svou vlastní logiku. Ale co je to libtard? Poprvé jsem tento pojem zaznamenal u Vidláka. Nejspíš jde o spojení slov „liberál“ a „retard“. Liberálních myslitelů bylo v dějinách mnoho a byli to vzdělaní a přemýšliví lidé. Namátkou uvedu jména: John Locke, Adam Smith, Immanuel Kant, Alexis de Tocqueville, Friedrich Hayek, Karl Popper, John Rawls, Milton Friedman, Max Weber, Émile Durkheim a další. Dnešní někteří liberálové se již jejich logikou neřídí a vytvořili si vlastní logiku, kterou by nám rádi vnutili. Nejlépe bude, když se podíváme na libtardí logiku při rozboru několika příkladů.

První příklad

Bezpečnost západní Evropy s počtem 448 milionů obyvatel závisí na pomoci 334 milionů obyvatel USA. Rusko má 146 milionů obyvatel, což je jedna třetina obyvatel EU. Přesto podle libtardí logiky ohrožuje 448 milionů Evropanů. Libtardům to dává smysl, protože celá desetiletí se lísali k USA a dodnes se cítí ohroženi Ruskem. Jelikož se evropští libtardi cítí ohroženi, musí se zadlužit téměř bilionem eur a zbrojit, zbrojit, zbrojit. Vůbec si nepřipouštějí možnost, že nastupující militarizace není kvůli hrozbě Ruska, ale kvůli něčemu úplně jinému. Například někomu chybí miliardy ke spokojenému životu a na válce se tak dobře vydělává.

Druhý příklad

Rusko po velmi špatných 90. letech, kdy mu radil vyspělý západ, nutně potřebovalo změnu v politické orientaci, a to jak vnitřní, tak zahraniční. V novém tisíciletí se zaměřilo na rozvoj vlastní ekonomiky, upevnění vnitřní politické stability a rozvoj sociálního systému. Po nástupu Vladimíra Putina do úřadu prezidenta a premiéra nastoupilo cestu opětovného získání suverenity země a rozvoje ekonomiky s cílem postupného zvyšování životní úrovně vlastních občanů. Předpokladem úspěchu tohoto úsilí bylo obnovit suverenitu země jak na diplomatické úrovni, tak i na úrovni připravenosti k vojenské obraně.

Libtardí logika neviděla, nebo nechtěla vidět zájem Ruska o rozšiřování obchodní spolupráce s evropskými zeměmi. Hlavně viděla posilování ruské obranyschopnosti. K největšímu posilování došlo po roce 2007, kdy prezident Putin žádal Západ o respektování požadavku Ruska na kolektivní a vyváženou bezpečnost. Pak po roce 2008, kdy padla poprvé myšlenka začlenění Ukrajiny do NATO. Po roce 2014 vývoj jasně ukazoval, že nelze spoléhat na vytvoření kolektivní bezpečnosti respektující svrchovanost a zájmy Ruska a že Západ bude nadále postupovat na východ. A ještě něco strůjci libtardí logiky uviděli. Ukrajina nezvládla převzetí samostatnosti. Vyhrotily se její vnitřní problémy, a navíc sousedila s Ruskou federací. Naskytla se příležitost postavit Ukrajinu proti Rusku. Chyběly čtyři věci: silná ukrajinská armáda, ochota ukrajinských mužů umírat, masová podpora války evropské populace a vytvoření agresora ve vědomí lidí na základě skutečných událostí. Provokace za provokací Ruska a silná propagandistická rusofobní masáž se vyplatila. Válka jako možnost nabývala stále více na pravděpodobnosti, až se stala nevyhnutelnou.

Na konci roku 2021 Rusko zveřejnilo své červené linie, za které nemůže a nemíní ustupovat. Generální tajemník NATO Jens Stoltenberg i Josep Borrell, představitel Unie pro zahraniční věci, reagovali na vytyčené červené linie a bezpečnostní politiku odmítavě s pohrdavým nádechem. Skutečně dokonalý libtardí a nejnevhodnější způsob diplomacie s jadernou velmocí, která usiluje o obnovu suverénního postavení ve světě. Dne 24. února 2022 ruská armáda překročila hranice Ukrajiny. Od předchozích událostí, které vedly k speciální vojenské operaci, jako byla občanská válka na východě Ukrajiny, od velkého počtu obětí této války, od oprávněných požadavků obyvatel Luhanské a Donecké republiky, od žádosti Luhanské i Donecké republiky o uznání a vojenskou pomoc se abstrahovalo. Tyto fakta prostě narušovala to správné vidění agresora očima evropské populace. Libtardí vidění.

Mírové soužití bylo vystřídáno válkou a válečnou nevraživostí Západu a Východu. Libtardí logika dodnes nechce vidět zaměření Rusů na rozvoj ekonomiky a životní úrovně. Od roku 2007 si nevšímala volání Rusů po nastolení systému vzájemné bezpečnosti, která by zajistila dlouhodobý mír v Evropě. Mírové soužití Západu a Ruska by přispívalo k rozvoji všech. Válka a sankce neprospívají nikomu. Dnes po tříletých zkušenostech stále libtardí logika pracuje s tvrzením, že Rusko plánuje obsadit Evropskou unii hned poté, co obsadí Ukrajinu. Libtardí povýšenost byla vystřídána libtardím strachem. Tak se podívejme na čísla a pravděpodobnost možnosti takovéto okupace.

Poměr sil

NATO bez USA, Kanady a Turecka je schopno postavit 3 až 4 miliony aktivních vojáků plus zálohy. Ruská armáda by se měla zvýšit na 1,5 milionu vojáků. Z toho je velký počet vojáků potřebný na obsluhu strategických zbraní, protivzdušné obrany, ostrahu hranic, týlové zabezpečení a další činnosti při obraně území Ruské federace. Početní stav, který je k dispozici, je asi 600 až 700 tisíc vojáků. Pokud by byly aktivovány zálohy, mohl by se zvýšit na 3 miliony vojáků. Takže dostaneme poměr 3–4 miliony vojáků na straně NATO (bez USA, Kanady a Turecka) proti 3 milionům ruských vojáků.

Pro vedení útočných operací je potřebná několikanásobná převaha na straně útočníka, protože útočník má několikanásobně vyšší ztráty. To znamená, že Rusko by muselo zmobilizovat kromě svých záložníků dalších 9 až 13 milionů vojáků. To je jejich skutečný reálný mobilizační potenciál.

Jenomže něco jiného je zmobilizovat, vycvičit, vystrojit a vyzbrojit deset milionů vojáků – střelců z pušek poloviny 20. století – a něco jiného je tyto vojáky připravit na vedení moderní války v podmínkách radioelektronického boje, složité obrněné techniky, raket, dronů, umělé inteligence a náročné logistiky vyžadující skladování a přepravu ohromného množství materiálu.

Pokud by mělo dojít ke střetu NATO a Ruska, musely by obě strany převést ekonomiku na válečný stav. Nemohu se zbavit otázky: Proč? Co z toho kdo bude mít? Občané Ruska bídu, válečné útrapy a mnozí smrt. Co z toho budou mít občané Evropské unie? Válečné útrapy, bídu a mnozí smrt. Je pravda, že pár lidí zbohatne. Libtardí logika abstrahuje od účelu, lépe řečeno neúčelnosti takovéto války a okupace.
Rusko potřebuje miliony lidí pro práci, pro rozvoj průmyslu, a ne pro válku.

Pomyslná okupace Evropy Ruskem

První otázka zní: Proč by Rusko mělo okupovat Evropu? Co by z toho mělo, kromě ztrát větších než ve druhé světové válce, zničeného hospodářství a nesplnění původního záměru rozvoje země a životní úrovně obyvatel? Vzájemná obchodní výměna nebo spolupráce mezi EU, Ruskem a Ukrajinou by přinášela prospěch všem. V návaznosti na Hedvábnou stezku by došlo k rychlému rozvoji celého euroasijského kontinentu. Vývojová základna Evropy včetně Ruska má dlouhou tradici. Čína, Indie a asijští tygři za posledních padesát let udělaly velký skok. Rozvoj spolupráce Evropy s Čínou, Ruskem, Indií a asijskými tygry by zajistil výrobky špičkové úrovně, nejmodernější technologie a důstojné vstoupení do 21. století. Libtardí logika tuto možnost nechce vidět. Než přijít o hegemonii tradičních a dnes již zaostávajících velmocí, raději zamlčuje vážné nebezpečí vzniku termonukleární apokalypsy.

Druhou otázkou je technika okupace. Opět se podívejme na čísla. Kdyby Rusko neprovedlo mobilizaci, která by ho zničila, a pouze postupovalo silami, které má k dispozici dnes, a ještě kdyby vojáci NATO absolutně vojensky neuspěli, zůstalo by pro okupaci Evropy 300 až 600 tisíc vojáků. Toto číslo vychází pro okupaci států NATO a Ukrajiny. Pokud by to takto dopadlo, připadalo by na 1 km² 0,05 až 0,1 vojáka. Jinak řečeno, na 100 km² by bylo 5 až 10 vojáků. Na Pardubický kraj s rozlohou 4 519 km² a 520 000 obyvatel by připadlo 226 až 452 vojáků. Což není mnoho. Je to jedna jednotka o velikosti praporu. S takovou silou se okupovat cizí země rozhodně nedá.

Kdyby pro okupaci bylo vyčleněno i 3 miliony vojáků, jednalo by se pouze o 0,5 vojáka na 1 km². Pro Pardubický kraj by se jednalo o dva prapory. Opět počet vojáků pro okupaci je velmi malý. Nepostačující. Ale náklady pro Rusko by byly ohromné. A výsledek? Vysoké náklady, minimální výnos, dosažení stagnace Ruska, pokles životní úrovně, vnitřní destabilizace Ruska a možný kolaps. Pokud libtardí logika říká, že by to šlo, tak logika ruského vedení říká: Rozhodně ne, pouze v absolutně krajním řešení. A to pouze porážka ozbrojených sil NATO, ale nikoli nějaká okupace.

Argumentace pana Vetchého a nejen jeho

„Musíme zbrojit a posílat zbraně i peníze na Ukrajinu, protože pokud ukrajinští muži bojují s ruskou armádou, nebudou utíkat před touto armádou do České republiky, kde by mohli dělat problémy našim občanům.“ Mluví o 1 milionu vojáků. Nevím, proč by celý milion vojáků směřoval do České republiky a nerozptýlil se po celé západní a střední Evropě. Ostatně, nebude Ukrajina potřebovat pro vlastní obnovu a rozvoj muže? Měli bychom mu však dát za pravdu, že kdyby přišlo jen několik desítek tisíc poražených a demobilizovaných vojáků k nám, nejspíše by se z nich vyčlenila část, která by se „zaměstnala“ ve stínové ekonomice a kriminální činnosti spojené s násilím. I skupina o deseti členech působící v organizovaném zločinu dokáže velmi znepříjemnit život ve městě.

A teď použijme logiku, jak tomu předejít. Libtardí logika nabádá posílat desítky miliard na Ukrajinu. Formální logika říká, že bude lepší posílit akceschopnost naší policie, začít budovat teritoriální vojsko (vojsko územní obrany), tak jak to navrhuje Národní domobrana. Podřízenost jednotek by spadala pod zřizovatele, tj. obec nebo kraj, a odborně by byla vedena a cvičena ve spolupráci s Českou armádou. Skladování a zacházení se zbraněmi při výcviku by kontrolovala Česká policie. Národní domobrana by byla součástí integrovaného záchranného systému a jejím hlavním úkolem by bylo plnění úkolů integrovaného záchranného systému. Dále by jednotky zajišťovaly ozbrojenou ochranu obce v případě ohrožení a organizovaly evakuaci osob z ohroženého území. Ostatně mnohé státy mají dvě složky vojenské obrany státu: frontové vojsko a ozbrojené jednotky územní obrany. Měli jsme tyto dvě složky i v roce 1989. No zvažte. Když už dávat peníze na obranu a bezpečnost, není lepší je použít v České republice, než je posílat do korupční černé díry cizího státu. A to je pohled normální logiky vůči libtardí logice.