Změnu sídla Justiční akademie provedl zákon roku 2005. Návrh jsem podporoval, ale každý ať posoudí, zda jedinec může sám o sobě zařídit schválení zákona ve dvou parlamentních komorách. Nešlo o prostou změnu sídla, ale ta umožnila následné sloučení dvou vzdělávacích institucí Ministerstva spravedlnosti a tím ušetření provozních nákladů – Justiční akademie s Justiční školou v Kroměříži.
Často se hovoří o nezávislosti justice. Považuji za velmi nutnou nezávislost soudců a státních zástupců na médiích. Státní zástupce musí svůj právní názor hájit a realizovat, i kdyby mu media láteřila. Protože nechci být Moravcovým patolízalem, i když vím, že mi určitě ve svých pořadech zasolí, trvám na článcích ve věci Jiřího Čunka, které si každý může přečíst (Příslušnost státního zastupitelství, sborník Dny práva 2010, Právnická fakulta Masarykovy univerzity,
Odnětí a přikázání u státního zastupitelství, Právo - časopis pro právní teorii a praxi 1/2010). Trvám na tom, že trestní stíhání musí dozorovat příslušný státní zástupce, jinak jde o nezákonnost. V daném případě se údajný skutek stal ve Vsetíně, proto bylo ze zákona příslušné Okresní státní zastupitelství ve Vsetíně. Jinam se může věc dostat jen formou odnětí věci a přikázání jinam. Tak se stalo, že se dostala do Přerova z rozhodnutí Krajského státního zastupitelství v Ostravě, ale jen na dobu prověřování. Přerov však nezákonně pokračoval v dozoru i ve fázi trestního stíhání. Chyba byla napravena až odnětím věci Přerovu a jejímu přikázání Okresnímu státnímu zastupitelství v Jihlavě. To konstatoval i rozsudek Nejvyššího soudu z 1. 10. 2009. Trvám na tom, že zákon se musí dodržovat, byť se to novinářům, kteří neznají právo, nelíbí. Dozor trestního stíhání, který činilo přerovské okresní státní zastupitelství, byl nezákonný.
Charakter a objektivitu Moravcova zpravodajství ve stylu o někom bez něho dokresluje to, že jsem nebyl požádán o stanovisko k vyjádření Jana Laty, jehož si nevážím, tímto se netajím, proto se nedivím ani jeho nevlídnému vyjádření o mně. Divím se jen tomu, že základem reportáže je vyjádření jednoho jedince, který nemá dobrý vztah k člověku, o kterém se vyjadřuje. Státních zástupců je asi 1 250. Vždy se mezi nimi najde osoba kritizující i sympatizující s jiným. Osobně si vážím ocenění jiných státních zástupců z okresů, kteří mne pozitivně hodnotili jako náměstka pro legislativu za odbřemenění od byrokratismu radikálním zjednodušením výročních zpráv a velkým zeštíhlením pokynů obecné povahy. Pokud jde o mou odbornou činnost, každý se může podívat na seznam publikací, kde jsou i publikace věnované státnímu zastupitelství.
Zdeněk Koudelka