Evangelium podle Matouše (6, 3 – 4): Když ty prokazuješ dobrodiní, ať neví tvá levice, co činí pravice, aby tvé dobrodiní zůstalo skryto, a tvůj Otec, který vidí, co je skryto, ti odplatí. Nebo slova - Co Bůh spojil, člověk nerozlučuje. Slyšel jsem je při nedávné návštěvě církevního svatebního obřadu organizovaného pro syna mého přítele.  

A po něm jsem obdržel možnost s přáteli vyměnit si několik slov a názor na téma proroctví Ozeáše (8, 7): Zaseli vítr, sklidí bouři. A první epištoly Sv. Petra (1, 2): Neboť všichni lidé jako tráva a všechna jejich krása jako květ trávy. Uschne tráva, květ opadne.  Znalost přísloví zaznamenaných v Bibli, zobecněných nebo z Bible odvozených, dodnes přetrvává. Přitom mne mj. napadlo, že důkaz o živosti epištoly představuje i píseň skupiny Chinaski: Až se dneska večer budu tvářit zas jak Karel Gott, budu zpívat vampam – tidapam, všechna sláva polní tráva, ale peníz přijde vhod.

Připomínám Bibli, protože nad ní by se mohli zamyslet i ateisticky orientovaní slouhové a fiktivní politické elity EU a české kotliny, především když jim spadlo do klína předsednictví EU. Věřím, že při jeho převzetí v dešti si politici nevzpomněli na Bibli, na přísloví, na písničku - Spadl mi do klína z alba Náš příběh (Bojané), ani na pranostiku.

K dnešnímu příspěvku mě motivuje páteční návštěva výborného klavírního koncertu v Bad Muskau (překvapivě pro některé přítomné bez krátkého představení sólisty a skladeb a zasloužených květin) s následnou kvalitní večeří a sobotní návštěva v Großschönau, obohacená jazzovým koncertem, posezením s přáteli a známými v zahradě a krásným počasím. Obě zmíněné lokality se nacházejí v Sasku, tj. u sousedů. Kontaktní kancelář Svobodného státu Sasko v Praze se nachází v budově U Lužického semináře 13, 118 00 Praha 1.

Bad Muskau (hornolužickosrbsky Mužakow, česky Mužakov), je malé město v Horní Lužici (cca 3.500 obyvatel), v okrese Zhořelec (Görlitz). Leží na levém břehu řeky Nisy, která zde tvoří současnou hranici mezi SRN a Polskem. Zároveň leží i u hranice Saska s Braniborskem. Město je členem Euroregionu Nisa. Nejvýznamnější pamětihodností je Fürst-Pückler-Park. Jedná se o největší středoevropský park v anglickém stylu a figuruje na seznamu světového kulturního dědictví UNESCO. Dvoutřetinová pravobřežní část připadla v roce 1945 Polsku. Dnes jsou obě části spojené mostem. Proto lze park považovat za jediný. Samostatnými významnými objekty v parku jsou zrekonstruovaný zámek, zničený ve 30 leté válce a naposledy i požárem, a arboretum (dendrologická zahrada) se zajímavou a s mystikou spojenou historií. Těm, kdo si přeje vědět více, a nemůže si dovolit návštěvu, je k dispozici Wikipedie.

Obec má věhlasnou tradici spojenou s textilní výrobou. Datuje se od druhé poloviny 17. století. V roce 1666 se bratři Friedrich a Christoph Langeovi z Großschönau vypravili do Holandska. Po vyučení tkaní damaškových textilií zavedli po návratu ve své obci jejich výrobu. V celé Evropě proslulé damaškové plátno - zejména ubrusy a prostírání pochází z Großschönau. Je doloženo, že v roce 1834 díky výrobě damašku byla zajištěna obživa pro cca 3800 místních obyvatel včetně rodinných příslušníků. V té době to představovalo tři čtvrtiny místní populace! Dnes v Großschönau existují dva závody na výrobu damašku a froté, sídlí zajímavé Německé muzeum damašku a froté a mj. neziskový spolek Patrons of the arts and sciences. Spolek, který organizoval obě zmíněné akce, založil autorův známý z dob práce pro EK a dnes přítel Dirk Besserer. Proč se zmiňuji o návštěvě, lokalitách a Bibli?

Celá západní a střední Evropa navázala v umění, náboženství, vědách, vzdělávacím systému a dalších oblastech na dědictví, které zanechala pozdní antika. Právě prostřednictvím latiny, která dnes prakticky se nevyučuje a nenabízí, snad kromě Evropské školy EK, byla bohatá kultura předávána dále. Na území Čech a Moravy kromě Šalamouna (kde Bible byla předkům známa z latinského překladu) a Markolta bylo dalším pramenem středověké lidové moudrosti čtení klasiků: Cicero, Boëtius, Publius Vergilius Maro, Publius Ovidius Naso atd. Pro čtenáře, kteří nevědí nebo si nevzpomínají, kdo byl Markolt připomínám, že to byl hrubý a ošklivý sedlák, jadrného a pronikavého vtipu. Rozprávky Markolta se Šalamounem byly často opisovány, překládány, zveršovány a byly dobře známy již počátkem XV. století.

Elitám připomínám, že vyčistit Augiášův chlév, představuje jedno z antických rčení, podobně jako Danajský dar, nebo Pandořina skříňka. Antická přísloví, jejichž překlad odpovídá českému ekvivalentu, a kterými se fiktivní moc řídí: Příklady učí (táhnou). Ruka ruku myje. S jídlem roste hlad. Přísloví, která fiktivní moc ráda ignoruje: Hlas lidu, hlas Boží. Bohové jsou pomalí soudcové, ale trestají jistě. Tak jako závan větru i světská pomíjí sláva. Mnohá přísloví, pořekadla, průpovídky, ale i obecné právní zásady, se stávají expresivními (Čumí jako bacil do lékárny), některé jsou vulgární (Má z prdele kliku), v jiných je užito neologismů (Má pomalý hardware). Určité modifikace frazeologismů, odrážejí soudobou situaci, nabývají na frekvenci, obsahují často aktualizační dovětky beze změny významu, s jeho změnou, nebo se změnou v úplný opak (Lež má dlouhé nohy, ale daleko neuteče. Sportem k trvalé invaliditě. Co můžeš udělat dnes, neodkládej na zítřek, pozítří je taky den.

V této části příspěvku se zmíním pouze o čtyřech osobnostech z mnoha dalších přítomných na koncertu v Bad Muskau a setkání v Großschönau. S nimi mě spojuje dlouholetý profesionální zájem, přesvědčení a hodnoty založené na tradici, zkušenosti a zákonech přírody a také hudba. Ta a zpěv jsou neoddělitelnou částí mého života, podobně jakou je slabost pro kvalitní kuchyni, respekt k empatii, rozumu a pokoře a skutečná femina. Jako vždy nestálá a měnlivá žena nutí mně k pozorování, srovnávání a vyhodnocování událostí v životě ve smyslu péče, kontroly rizik a možností spolupůsobit, když ne na zlepšení, tak alespoň na nezhoršení dění a jeho následků pro prostředí, ve kterém žijeme. Zmiňuji se o osobnostech, protože hrdinství nemáme do zásoby a hrdinové nikdy nejsou v oblibě, pokud to nejsou ti filmoví. V reálném životě vyvolají u protivníků pocit provinění, nenávisti a nebezpečí. I proto jsme tam, kde jsme:

Benyamin Nuss (1989) je německý klavírista a skladatel. Ve věku šesti let dostal syn trombonisty Ludwiga Nusse a synovec jazzového pianisty Huberta Nusse své první hodiny klavíru. Byl podporován Viktorem Langemannem, od roku 2004 studoval u koncertního pianisty Andreas Frölicha v Bonnu, a v roce 2006 přešel jako junior student k Ilji Schepsovi na hudební školu v Kolíně. Po maturitě pokračoval ve studiu klavíru a obdržel v roce 2015 magisterský titul s vyznamenáním v Cáchách. Úspěchy mu umožnily hrát 1. klavírní koncert Ludwiga van Beethovena (2005) pod vedením Hermanna Bäumera, otevřely dveře mj. do Kolínské filharmonie a v roce 2006 ke stipendiu Nadace Wernera Richarda- Dr. Carla Dörkena. Na podzim roku 2008 odehrál dvanáct koncertů jako sólista v cyklu Best of NRW. O rok později (2009) vystoupil s WDR Rundfunkorchester Köln, mj. na koncertě Symphonic Fantasies. Tématem byla videoherní hudba Square Enix. 25. září 2010 měl sólový koncert v kulturním centru Tuchfabrik v Trevíru. Bylo to poté, co 19. září 2010 Deutsche Grammophon vydala debutové album - Benyamin Nuss plays Uematsu. V něm interpretuje díla japonského skladatele videoher Nobuo Uematsu. S tímto albem cestoval po mnoha zemích. V Japonsku vystoupil i s Rhapsody in Blue a Klavírním koncertem Maurice Ravela. Další turné vedla do ČLR (2015) a USA (2016) a také k vystoupení (listopad 2016) s lipským gewandhausským orchestrem pod vedením Wayna Marshalla v zřídka hrané 2. symfonii pro klavír a orchestr Leonarda Bernsteina (Věk úzkosti). Benyamin je také kvalitní jazzový pianista. Dokázal to i během koncertu se svým otcem v Großschönau. Má vlastní jazzový kvartet Fries-Nuss Quartet a hraje v triu společně se svým otcem Ludwigem Nussem a baskytaristou Johnem Goldsbym. V roce 2017 poprvé představil své duo s hráčem na foukací harmoniku, producentem a skladatelem Konstantinem Reinfeldem, se kterým byl společně 13. října vyznamenán.

Eberhard Schneider (1941) je německý politolog a odborník na východní Evropu. Jeho odbornost vyrostla na třech akademických pracích: Dialektika v sub-duchovní říši? (Versuch einer kritischen Darstellung der materialistischen Dialektik nach dem gegenwärtigen Stand). Disertační práce: Jednota a opozice v sovětské filozofii. (Über das Hauptgesetz der materialistischen Dialektik), v češtině - O hlavním zákonu materialistické dialektiky. Habilitační práce: Die politische Funktionselite der DDR (Empirická studie o nomenklatuře SED). Za zmínku stojí to, co mne zaujalo během mé činnosti v SSSR, EU a RF:

Od roku 2000 do srpna 2006 pokračoval v politickém poradenství v Německém institutu pro mezinárodní politiku a bezpečnost (SWP), který je podřízen úřadu spolkového kancléře. Od roku 2004 je členem poradního sboru Střediska EU-Rusko v Bruselu. Od roku 2009 analyzuje ruskou domácí politiku pro členy Německo-ruského fóra. Od roku 2010 je odborníkem v Západovýchodním institutu a členem poradního sboru časopisu West-Ost-Report v Berlíně.

Alexander, v letech 1977 až 1985, byl členem výzkumného projektu Sovětská elita federálního institutu BIOst. V letech 1982 až 1994 pracoval jako analytik pro Radio Liberty a Rand Corporation. 18 let pracoval pro Německou radu pro zahraniční vztahy (DGAP), byl programovým manažerem Centra Bertholda Beitze se zaměřením na Rusko, Ukrajinu, Bělorusko a Střední Asii až do začátku podnikání v květnu 2012. V letech 2004 – 2015 mj. zasedal v řídícím výboru Petrohradského dialogu, kde byl spolu-koordinátorem pracovní skupiny Future Workshop. Od roku 2012 je projektovým manažerem Německo-ruského fóra a projektu Společný prostor Lisabon-Vladivostok (s Ulfem Schneiderem). Je členem ruského diskusního klubu Valdaj a ukrajinské sítě Jalta Evropská strategie. Od roku 2014 je členem poradního sboru Svazu ruského podnikání v Německu. V roce 2015 se stal konzultantem pro záležitosti EU v Gazpromu (v Bruselu).

Heinz Eggert (1946) je teolog a politik. V letech 1991 až 1995 byl saským ministrem vnitra a v letech 1994 až 2009 poslancem Saského zemského sněmu. Po vyučení u Deutsche Reichsbahn pracoval jako signalista a dispečer. Vzhledem k protestu v roce 1968 proti invazi vojsk Varšavské smlouvy nesměl pracovat na pohraniční stanici Warnemünde. Proto se rozhodl studovat evangelickou luteránskou teologii na univerzitě v Rostocku (1969 – 1974). Po vysvěcení pracoval v Oybinu a byl studentským pastorem v Žitavě. Jeho farní byt byl místem setkávání lidí, kteří měli problémy s politickým systémem. Pro zajímavost uvádím, že během této doby bylo přiděleno až 67 zaměstnanců Státní bezpečnosti, aby ho špehovali. Ve fázi revoluce v NDR se angažoval jako člen Nového fóra a účastnil se kulatého stolu.

Protože nikdy v našem životě nebyla doba tak politicky i soukromě tak vzrušující jako ta dnešní a skutečnost, že politické podmínky podléhají neustálým změnám a pravdu nelze vždy politicky korektně pojmenovat, rozhodli jsme se pokusit se společně přenést alespoň část našich zkušeností, zamyšlení, besed a rozhovorů do veřejného prostoru i v české kotlině, nehledě na všechna rizika, podaří-li se najít platformu.

Třetí příběh se týká připomínky o finanční pomoc pro organizátora koncertu. Heinz použil a výtečně formuloval obsah jedné pohádky Lva N. Tolstého. Přesně ve smyslu modifikované politiky ministerstva kultury SRN, které se snaží nebojkotovat ruské umění a literaturu a ochránit ji před prezidentem Putinem! To se mi jeví jako symptom schizofrenie a jako něco, co patří k době a není v dnešní Praze ani ve spojení s Z českých luhů a hájů představitelné.