Sebevražda Ivety Bartošové byla tou skutečnou událostí týdne. Ani tak nepřekvapilo, jak se toho chopila bulvární média za přispění „truchlícího vdovce“. Poněkud ale překvapuje, jak se téhož chopila i některá takzvaně „seriózní“ média, zejména to největší. Chopilo se toho dokonce s takovou vervou, že některé vlastní články muselo s omluvou stahovat. Nicméně ta „seriózní“  média si platila reklamu na články o sebevraždě.  Džambulka nadchla i cyniky a vtipálky na sociálních sítích a černý, až nevkusný humor nás bude provázet ještě nějaký čas...

Volební výbor vybral tři šťastné, z nichž pak bude vybrán jeden radní Českého rozhlasu. Třemi finalisty jsou současný ředitel pražské zoo a bývalý šéfredaktor stanice Praha, poté ředitel internetové divize ČRo Miroslav Bobek, evangelický farář a bývalý televizní radní Miloš Rejchrt a televizní kuchař, nyní komunální politik Ivan Vodochodský. Jen bych snad chtěla poznamenat, že pokud někdo posílá do sněmovny články a anonymy, které splňují skutkovou podstatu trestného činu pomluvy – a ví to, protože jinak by se jistě podepsal pravým jménem, bylo by možná fajn, aby týž text neposílal pod různými jmény z jedné internetové kavárny na pražském Smíchově. Chápu, že anonym chce navodit dojem rozhořčeného davu pracujících, ale vypadá to spíš dost blbě. Jako nepovedený flusanec.

Kolegovi Potůčkovi z DigiZone bych možná jen vzkázala, že Miroslav Bobek pracoval v Českém rozhlasu před tím, než se stal ředitelem ZOO, ale nikdy ještě na generálního ředitele rozhlasu nekandidoval. Možná by bylo prima se občas na události, o kterých píše, zajít podívat.

Stále je otázkou, jakou Radu sněmovna chce mít. Zatím to vypadá, že neemotivní a odbornou. Zvolení zkušeného rozhlasového matadora Jiřího Vejvody, který byl také ředitelem stanice Praha, a postup Bobka do druhého kola ukazuje spíše na druhý trend.  Vejvoda roku 2011 obhájil na Jihočeské univerzitě v Českých Budějovicích rigorózní práci z mediologie na téma Výchovné a vzdělávací funkce veřejnoprávního rozhlasu, Bobek sklízel za vzdělávací a popularizační pořady ceny nejen v Česku, ale i ve světě. Namátkou „divokého“ Oskara a cenu Greenpeace „Innovation for Living planet“ za technologicky unikátní projekt - reality show s gorilami.

Takovou vzdělávací akcí je i výstava fotografa Františka Dostála na Pražském hradě - Lidé pravdě podobní. Dostál je jeden z  nevýznamnějších českých fotografů všedního dne, spoluautor či autor více než dvaceti knih. Aktéry jeho prací jsou obyčejní lidé v běžných situacích, kterým však svým objektivem propůjčuje tolik typickou dostálovskou poetiku a laskavý humor. Dostálova tvorba bude na výstavě rozdělena do 10 tématických celků. Zvláštní pozornost zaslouží snad nejznámější cyklus z let 1968 – 1990, Letní lidé, kterým se vyznává ze své náklonnosti k trampskému životu. Cyklus Psi a lidé je pak věnován snímkům soužití lidí a jejich nejlepších přátel. Dožil se sedmdesáti pěti let. Civilnost Dostálovy tvorby jej nepředurčuje k mediální profláknutosti a zájmu bulvárních médií.

Novinářkou cenu za rok 2014 získali kolegové z  České televize, Českého rozhlasu, Respektu, Hospodářských novin, Práva a Literárních novin. Soutěž pořádá Nadace Open Society Fund Praha ve spolupráci s českým Googlem a společností NEWTON Media a.s. V kategorii Nejlepší analyticko-investigativní příspěvek audiovizuální žurnalistiky zvítězil reportér ČT Dalibor Bártek, který více než rok sledoval kauzu obchodníka s nelegálním lihem. Česká televize získala i ocenění za nejlepší audiovizuální reportáž. Reportér Jiří Vondráček v ní popisuje zničení městečka Lauterbach při poválečném vojenském cvičení.  Cenu Googlu za inovativní online žurnalistiku převzal Filip Rožánek z Českého rozhlasu, který převedl události srpna 1968 na sociální sítě.  O projektu Filipa Rožánka se porota vyjádřila jednoznačně.  „Jestli bylo něco v posledním roce inovativním projektem českého internetu, pak je to projekt Srpen 1968 ve svém propojení sociálních sítí pro historické zpravodajství v reálném čase. Porota oceňuje též vydání shrnující elektronické publikace pro různé platformy, obsahující průběžně zveřejňované výstupy.“ Gratulujeme…

V pondělí  nastupuje do Českého rozhlasu nový vedoucí zahraniční redakce Ray Furlong. Přichází z BBC, kde pracoval jako zahraniční zpravodaj, novinář a moderátor. Bude řídit 15 redaktorů a 11 zahraničních zpravodajů. Furlong pracoval jako moderátor a novinář pro BBC od roku 1997, se zaměřením na mezinárodní politiku. Od roku 2006 žil v Londýně, kde uváděl různé pořady na BBC World Service. Zároveň působil jako televizní a rozhlasový zpravodaj v řadě zemí. Byl vedoucí zpravodaj BBC v Německu a zpravodaj BBC v Praze.  

Generálním ředitelem vydavatelství Empresa Media Jaromíra Soukupa byl jmenován Daniel Köppl, dosavadní ředitel redakcí této společnosti. Köppl je znám zejména jako redaktor a později šéfredaktor oborových listů specializovaných na média, jako Strategie, Marketing & Media a MarketingSalesMedia.

Jeremy Paxman opouští pořad  Newsnight. Po pětadvaceti letech.  V podstatě to není žádná novinka, Paxman svůj úmysl odejít sdělil již loni v létě, ale i tak odchází kus novinářského světa, jak jsme jej znali.  Naposledy se na obrazovce v  Newsnight objeví příští měsíc.  

Čtyřiašedesátiletý moderátor hodlá setrvat  v moderování University Challenge, ale zatím není jasné, zda to bude jeho jediné angažmá či zda bude vytížen v jiném pořadu v rámci BBC News.  BBC ani Paxman nevydali zatím žádnou tiskovou zprávu.

Navzdory faktu, že Paxman byl nejlépe placeným moderátorem BBC, nebral si, pokud jde o kritiku vlastního zaměstnavatele, servítky.  V říjnu roku 2013 chtěl BBC opustit kvůli skandálu s Jimmym Savilem.  Naposledy kritizoval BBC před čtrnácti dny, za což si od šéfa  BBC News vysloužil napomenutí za neloajalitu.  Komerční konkurence již zavětřila příležitost a podle interních drbů se o Paxmana zajímá například Channel 4.

Max Clifford, muž, považovaný za otce všech PR guru, byl shledán vinným z osmi případů „nemravného jednání“.  Mělo jít o sexuální poměr s  mladými ženami a většina se jich měla odehrát v osmdesátých a raných devadesátých letech. Jeden z případů je dokonce z poloviny šedesátých let.   Nejmladší oběti bylo patnáct let.  Clifford jim sliboval role ve filmu či jiné výhody. Jedna z obětí dokonce přiznala, že roli ve filmu skutečně získala, ale „obávala se toho“.  Jedna z obětí prohlásila, že jí dělalo dobře, že je s někým „tak vlivným“.  Netušila jsem,  že vliv je takový feromon…

Ikonický list Ladies Home Journal, který začal vycházet roku 1883, přestává vycházet jako měsíčník. Šéfredaktorka Sally Lee a vydavatelka Diane Malloy byly, stejně jako 33 dalších redaktorů a zaměstnanců, propuštěny. Majitel listu, jímž je společnost Meredith,  mění dosavadní měsíčník na zájmový čtvrtletník, který bude vydávat přímo mateřská firma se svého sídla v Des Moines v Iowě.  Bude k prodeji jen na stáncích a nebude tedy využívat původní předplatitelský kmen.  „Není to záležitost konzumentů, je to záležitost reklamy,“ řekl k tomu šéf společnosti Meredith Steve Lacy.  Nedostatkem reklamy totiž list časopis trpěl posledních pět let.  Bylo to způsobeno nejen recesí, ale i  konkurencí digitálních a printových médií na trhu a rovněž změnou samotných žen během let.  Čtenářky měsíčníku beznadějně stárly  - medián je 57 let – a nejsou již tak předmětem zájmu zadavatelů reklamy. Mladší publikum se listu nedařilo upoutat.

Měsíčník Vanity Fair se zabývá na mnoha stranách svého nového čísla Edwardem Snowdenem. Patrně je první.

Dva roky poté, co se ztratil jeden ze šéfů společnosti Fox, byl oficiálně prohlášen za mrtvého.  Gavin Smith zemřel, podle šerifa okrsku Los Angeles, hned tu noc, kterou zmizel. V souvislosti s jeho zmizením byl obviněn drogový dealer.

Kabelový gigant Viacom Inc. vložil  760 milionů dolarů do populární britské stanice Channel 5.  Tato akvizice dostala Viacom na samou špici mezi společnostmi.  Šéf společnosti Philippe Dauman nešetří nadšením. Podle něj je Británie „největším centrem kreativity s nekonečnými možnostmi.“  Channel 5 byl k mání několik měsíců a kroužili kolem něj mnozí mediální žraloci.  Viacomu patří například americká MTV,  VH1 či Comedy Central.

A to byla možná největší senzace mediálního jara.

Irena Ryšánková
Psáno pro Prvnizpravy.cz