Jeho moudrost a myšlenky přežily staletí. Nechme proto zaznít alespoň jednu z nich: „Nejen dětem bohatých a vznešených lidí, nýbrž všem stejně, urozeným i neurozeným, bohatým i chudým, chlapcům i dívkám ve všech městech, městečkách a vesnicích by mělo být poskytnuto vzdělání. Vyučování má býti veřejné, pro všechny a zdarma.“ /Didactica magna/

Jak by se asi podivil J. A. Komenský, kdyby viděl, jak jeho vznešené myšlenky pohřbily polistopadové vlády. Patnáct ministrů školství se za tu dobu vystřídalo a každý něco měnil. Rušení mateřských škol, rozbití fungujícího systému jednotné základní školy, likvidace školství učňovského, nekritické přejímání cizích vzorů, vznik soukromých škol, zpoplatňování a zhoršování dostupnosti kvalitního vzdělávaní. Výsledkem změn je destabilizace a chaos, který vedl k prudkému snížení vzdělanosti. Vinu na tom nenesou čeští učitelé. Naopak…Jen díky nim nepadlo naše školství na samé dno.

Během těch let se přitom museli potýkat se stále horšími podmínkami pro svou práci. S vytvářením školních vzdělávacích programů prakticky na koleně, ve svém volném čase, bez koruny odměny. S nedostatkem financí na učebnice a pomůcky, s testováním, změnami maturit, s mizerným platem, naprosto nedůstojným významu tohoto povolání. K tomu pokles morálky, ústní i fyzické napadání ze strany žáků i jejich rodičů, dehonestace ze strany sdělovacích prostředků. Neumí dítě pozdravit? Může za to škola.

Nepustí staršího člověka v autobuse sednout? Může za to škola. Zvyšuje se počet mladých gemblerů, konzumace alkoholu a užívání drog? Může za to škola…Ale není podstata všech těchto problémů někde jinde? Není základ v rodině a podstata v systému, kde lidská slušnost, úcta k člověku či úcta k práci i k životu se mění v prázdné pojmy? Kde solidarita a smysl pro spravedlnost je nahrazována bezohledností a silnými lokty? Učitelé a učitelky si zasluhují úctu a ocenění jejich náročné práce. Poděkování jim právem náleží, a to nejenom v dnešní sváteční den.

Marta Semelová