Na druhou stranu jsem se už  k tomu, co se tehdy v Listopadu  dělo a stalo  vyjádřil ve své knize Operace Listopad 1989. Od té doby  tu a tam vyšly  i nové texty dotýkající se této  události. V mezích možností jim věnuji  přiměřenou pozornost, i když  jejich hodnota podle mého názoru za to ani nestojí.  Jakoby  ještě– ani po tak dlouhé době - nepřišla chvíle, aby lidé z  tehdejšího zákulisí  moci a vlivu - otevřeně promluvili k tomu, co se tenkrát dělo. Otázkou ovšem je,  zda tito lidé tady  a hlavně ještě  žijí.

Před několika lety jsem se obrátil na ministerstvo zahraničí, aby mne podpořilo  s projektem, který  by byl zaměřen na  žijící občany Ruska  (či jejich blízké příbuzné) pracující před rokem 1989 v klíčových  orgánech tehdejšího sovětského impéria pro řízení východoevropských satrapií. Mezi nimi jsem chtěl hledat a zpovídat ty, kteří  by mi  mohli něco významnějšího sdělit o  pozadí  události, která zde  tehdy probíhala.  

Vycházel jsem z toho, že jejich povinnost mlčet o tom, co dělali,  skončila se zánikem SSSR.  Někteří z pracovníků českého odboru na oddělení  ÚV KSSS na Starém náměstí  pro východoevropské socialistické země,  ještě žili.  Někteří zemřeli, ale byla  zde možnost, že po nich zůstali deníky či dokonce nezveřejněné memoáry.  V září 1989 bylo toto oddělení reorganizováno a sloučeno (zčásti) s mezinárodním oddělením, které tehdy řídila jedna z prominentních postav Gorbačovovy  politiky, V. Falin.

Chvíli se zdálo, že se mi to povede, ale byl to jen klam. Tento úřad  (MZV ČR) neměl  nikdy zájem  o to, aby přispěl k poodhalení či dokonce  rozkrytí úlohy sovětské agenturní sítě v Česku na  Listopadu 1989. Přitom  indikací o  prstech této struktury  v záležitosti  Listopadu bylo dost.   Smířil jsem se – nerad - tedy s tím, že  to bude muset zkoumat někdo jiný, kdo bude mít za sebou nějakou organizaci, která mu bude zajišťovat v Moskvě ubytování,  která mu poskytne  dobré, nebo aspoň přiměřené profesní zázemí pro badatelskou práci.  Třeba aspoň něco na způsob  poskytnutí stipendia MŠMT ČR pro akademické pracovníky, která jsem  několikrát v minulé dekádě  mohl využít.  Nestalo se, a jako se zvědavým důchodcem by se mnou nikdo  tam v Moskvě  asi  nejednal. Musím tedy  čekat na výkony jiných. Myslím ale, že budu čekat  dlouho.

Při kulatých výročích  se  bilancuje. Dokonce snad  i v případě takových výročí, jako je  25. výročí Listopadu 1989.  Když si prohlédnete na internetu, kolik se na toto datum chystá konferencí, je to docela překvapivé (aspoň pro mne) množství.  5. 11. 2014  chystá Ústav paměti národa v Bratislavě  konferenci  nazvanou  Rok zmeny.  Ve stejný den  zase  v Praze jedna z nadací  připravuje seminář „Krok do Evropy“, kde zazní osobní vzpomínky lidí, kteří  v této události  hráli  jisté role, byť  stáli většinou na straně bývalého režimu.   Byl jsem na něj pozván, takže  uvidíme. 13. 11. 2014  bude v hlavní aule FF UK  od 9.30 do 16.30 konference „Kontexty 17. Listopadu 1989“  ve spolupráci UK Praha s ÚSTR ČR. A 14. 11.  ÚSD AV ČR zase  pořádá v sídle Akademie na Národní  třídě  jednodenní konferenci  „Co po 25 letech od Listopadu 1989 víme a nevíme?“. Asi budou i jiné akce tohoto druhu.  Možná menší, specializovanějšího typu. Stojí to určitě za zamyšlenou, proč  je jich sice na první pohled poměrně dost, ale proč jsou tak krátké a  z hlediska  obsazení i utajené.  Jde o jednodenní konference, spíše větší workshopy, jejichž organizátoři –až na výjimky  ( v podobě zmíněné akce  ÚSD) – neavizují obsah akce, jména referujících a tím méně pak  stručné abstrakty  připravovaných  referátů, aby si našinec mohl udělat představu o  tom, o čem to bude.  

Dalo by se očekávat, že  svým dílem přispějí  k výročí  i jiné organizace. Třeba Úřad pro dokumentaci a vyšetřování zločinů komunismu při policejním prezidiu,  vysoké školy  (nejen FF UK)  ale  i   takové instituce jako sekretariáty politických stran  (včetně KSČM), Knihovna Václava Havla  či Institut Václava Klause  a využijí to k prezentaci  výsledků  své práce. Tedy i k tomu, aby se pochlubily, co vykonaly  ve věci  seznámení veřejnosti (laické i odborné)   s tím, co byl Listopad 1989,  kdo - a co - se o něj zasloužil atd..

Samozřejmě by se to  v první řadě očekávalo od  organizací, které to mají přímo v popisu práce.   Jednodenní konference, kde není ani čas na diskuse,  připadají  v tomto ohledu  jaksi mrňavé, navíc ještě  podstatnou část  zajišťují tzv. spolupracovníci zvenčí.  Je   tristní, jestliže po 6 letech působení  ÚSTR ČR na poli  studia totalismu, jeho pracovníci nevystoupí  se závažnými referáty shrnujícími výsledky  jejich kolektivní dlouholeté práce  v této oblasti.  

Určitě by někteří z nich  k tomu měli co říci, včetně P. Žáčka, který  nedávno publikoval docela zajímavý dvoudílný – byť spíše žurnalisticky pojatý -  materiál na toto téma.  Měli bychom si  na to asi  zvyknout, že při těchto akcích vystupují spíše  cizinci a externisti než vlastní pracovníci. V době, kdy v ÚSTR probíhá složitý boj o to, kdo bude kontrolovat digitalizace dokumentů StB  (zda ÚSTR či ABS) a  kdo tam přežije a kdo ne,  je toto pracoviště  totálně zneschopněno  soubojem tří (slovy 3!!) odborových organizací s vedením. I proto tedy tam asi nikdo nemá čas se soustředit na vlastní práci. Přitom digitalizace archivu sama o sobě  výsledky  bádání  o tom, co se dělo v Listopadu 1989,  nepřináší.  O situaci v ÚSD  AV ČR se toho také moc neví. Že by zde někdo  uchystal nějaké překvapení v podobě  konečně  nezávislého pohledu  na to, co předcházelo Listopadu, co  se během něj odehrávalo apod., o tom chybí informace. Nechme se proto mile překvapit, dojde-li k tomu.

Situaci kolem bádání  ve věci Listopadu 1989 lze tedy  předběžně shrnout  do konstatování: nic nového pod sluncem.  Jestli někdo čeká, že se něco nového o tom všem dozví, tak je  velký optimista.  Ne proto, že by nebylo co zkoumat, ale  proto, že není jednoduché v tomto státě být nezávislým badatelem  a spolupracovat s jinými nezávislými badateli tak, aby z toho něco kloudného vzešlo. Něco, co nám umožní porozumět, co se tehdy  dělo, proč se to dělo i jak se to stalo.