Zrcadla mohou sloužit jako část bezpečnostních systémů (jedna kamera může sledovat současně více než jeden směr pohledu), jako název filmu (Andreje Tarkovského, nebo epizoda v Star Treck), název rybníků (v obcích Vrchotovy Janovice a Choltice) nebo i jako zdroj zábavy, jako například Petřínské zrcadlové bludiště.
Vážnější význam zrcadla se nachází v tradiční tibetské kronice ze 14. století – Zrcadlo králů, autora Sönam Gjalcchäna (1312–1375). Saské zrcadlo (Sachsenspiegel) je středověká právní kniha napsaná v latině v letech 1220–1233 autorem Eike von Repgow. Její následník, Švábské zrcadlo (Schwabenspiegel) je sepsané hornoněmecky vycházející z Deustchenspieglu.

V současné době neuškodí uvědomit si význam zrcadla v mytologii, magii a ikonografii (atribut pýchy i moudrosti, marnivosti, chtíče i neposkvrněného početí), a také, co znamená RAID (zrcadlení disku), co znamená zrcadlení v matematice (osová nebo rovinná souměrnost) a jaký význam má 5. díl 2. série britského seriálu z prostředí IT technologií, IT Crowd: mlžit a zatloukat.

Protože zrcadlo může být též prostředkem k rozšíření moci a poznání, osoba v zrcadle je často považována za dvojníka a pojetí zrcadla jako tajemného předmětu bylo aktualizováno nejenom romantickou, ale i moderní literaturou 20. století (Jorge Luis Borges, Ladislav Fuks, Lewis a další) není od věci pokusit představit si následky současného chaosu z faktů a mýtů o koronavirusu, o pravdivém a nepravdivém jako takovém, a v neposlední řadě o nelidském chování Evropanů během kolonizace a s ní spojené viny. Ta se transformuje v kritických situacích vždy do strachu s následným oslabením imunitního systému, a zvýšenou úmrtností. Proto v závěru příspěvku připomínám i tzv. frontový zážitek.

30 letitou situaci v Evropě, která vznikla praktickým zrušením frontové linie mezi přítelem a nepřítelem, zrušením bipolarity ve světě, kterou několik let před tím avizoval a popsal mně dobře známý představitel tzv. teorie komunikativního jednání, sociolog Jürgen Habermas (1929) pojmem nepřehlednost (Unübersichtlichkeit) lze charakterizovat kognitivní a emocionální nejistotou. Ta působí na západní svět po rozpadu SSSR jako tsunami přicházející z různých stran. Skutečnost absence vědomého chápání důležitosti rozdílu mezi původem a začátkem dovolila mlžit a zatloukat diverzitu, abstraktnost a difúznost bezčetných pramenů rizik a nebezpečí pro systém, založeném na lži, pokrytectví a konzumu.  Přičemž konzum neznamená jenom spotřebov(áv)at, ale i opotřebová(va)t a tím ničit (člověka).

Strach z koronavirusu zobrazuje náš vnitřní strach ze života. Ten nás přivedl ke zpovědnímu zrcadlu. K němu bychom měli přistoupit jako pokorní kající se a přiznat si, že to byla Evropa, která v minulosti šířením epidemií v koloniích bohatla a ničila místní obyvatele. Například Španělští conquistadoři vítězili pomocí vysoce infekčních nemocí (chřipka, neštovice, spalničky), které měly v Evropě menší úmrtnost a smrtelnost, než u domorodců. Podle veřejně dostupných zdrojů Evropané tak vyhladili v době kolonizace až kolem 90 procent původního obyvatelstva Ameriky. O opiových (britsko-čínských) válkách apod. nemluvě.

Zmiňuji o minulosti, protože naše současnost je pouze jejím odrazem a zrcadlovým obrazem toho, co si nepřiznáváme. Například otázky: Pokoří koronavirus Made in China nebo jinde ex-kolonialisty? Objeví se moderní Robert Koch? Jestli ano, kdy a kde? Nabízím krátkou, proto neúplnou a kontroverzní odpověď ve třech částech:

Dnešní strach nás zbaví posledních politicko – hospodářských instrumentů kolonialistů a my se staneme obětí toho, co Sigismund Šlomo Freud (1856 – 1939), lékař, psycholog a zakladatel psychoanalýzy nazval das Umheimliche: odvrácenou stranou důvěrně známého, děsící svou zlověstnou a zároveň povědomou povahou. S prokázaným deficitem vrozené solidarity člověku s duší se čím dál rychleji dostáváme na periferii budoucnosti. Na ní jsme s pravděpodobností hraničící s jistotou již infikovány představou, že zlaté dobré časy patří minulosti. To nám již léta indikuje i mapa ČLR v kancelářích, kde ČLR je v centru a malinká Evropa na konci levé strany mapy. O stížnostech, že ČLR v ČR málo investuje, nemluvě.

3) Z hlediska filozofického, kdy platí prakticky ve všech kulturách, že život je cesta, a proto život obsahuje vždy riziko, existuje kategorie ontologické nouze. V té se nachází čas od času každý z nás, bohatý i chudý. Dnes se nachází velká většina z nás v nouzi, politici a občané neznají sílu ticha, vymýšlejí pořád něco (prý) nového, ale ne podstatného, aby skryli strach a svoji malomyslnost. Malomyslný člověk neřeší problémy. Reaguje na situaci pouze s pomocí odborníků a tzv. expertů. Koronavirus přitom dokazuje otevřenost situace. V ní se nachází mimo jiné i důkaz významu konzumu pro neautentického člověka: opotřebovávání a jeho zničení. Člověka již neschopného uvědomit si, že dobro není předmět, že nemá okraje a musí se zrodit v člověku. V českých školách by mohlo být v této době vysvětleno například, co měl na mysli Patočka, když mluvil o třech životních pobytech. Protože se blíží připomínka konce druhé světové války, tak i význam tzv. frontového zážitku. Tj. situace, ve které člověk ztrácí všechny jistoty a začíná bytostný rozhovor sama se sebou.