Rozhodl se totiž navrhnout vládě speciální výbor, jehož prostřednictvím by měla vláda získat dohled nad tím, jak je vydáván majetek církvím. Pokud cokoli zajistí lepší kontrolu největšího politickomajetkového kšeftu po roce 1989, bude to jistě chvályhodné. V případě nápadu pana premiéra však existují velké otazníky, co svojí iniciativou ve skutečnosti sleduje. Není to pouze prázdné gesto pro voličskou základnu ČSSD?

Je zcela nepochybné, že proces tzv. „Církevních restitucí“ vyžaduje veřejnou a maximálně transparentní kontrolu, kterou politici v této chvíli dluží celé české společnosti. Každý z nás totiž zaplatí tisícové částky za vyrovnání státu s církvemi a měl by tedy vědět, na co jsou jeho prostředky využívány. Zvláště v situaci, kdy několik politických stran prosadilo tento „majetkový transfer“ proti vůli většiny společnosti. Kontrola vydávání majetku církvím by proto neměla probíhat „za zavřenými dveřmi kanceláří Úřadu vlády“.

Další skutečnost, která s největší pravděpodobností zabrání zřízení jakéhokoli orgánu kontroly na Úřadu vlády, je ovšem ještě zajímavější. Návrh totiž nemá podporu koaličních partnerů. A je velmi překvapivé, na základě jakých argumentů je návrh pana premiéra odmítán. Snad nejvíc mne pobavil argument ministra zemědělství Jurečky, který kritizoval nehospodárnost vzniku nového orgánu. Kdyby to nemyslel vážně, byl by to dobrý vtip.

Připomeňme si v této souvislosti krátké působení současné vlády. Kromě zřízení přebytečného vládního postu pro stranického kolegu pana Jurečky a předsedu KDU-ČSL, to je také jmenování nového ministra pro lidská práva, rovné příležitosti a legislativu. Obě tyto funkce jsou spojeny nejen s nárůstem státních úředníků, ale také s poměrně velkými náklady na kanceláře, jejich vybavení a v neposlední řadě stěhování. Nově „zřízenému“ ministrovi Dienstbierovi, je už totiž Úřad vlády malý, a tak, jak jsme se dozvěděli tento týden, hodlá vystěhovat někoho tam a jiného támhle. Jeho úředníci jsou totiž ti nejdůležitější, které současná vláda má, a není nutné brát ohledy na vládní útvary a instituce, které historicky v budovách Úřadu vlády sídlí. Hledá se jen způsob, jak co nejdřív dostat do kanceláří vlastní lidi. Není přitom vyloučeno, že si z těchto důvodů začne Úřad vlády hledat na Malé Straně další budovy a paláce, které doposud pro svoji činnost žádná z předcházejících vlád nepotřebovala. Prostě „úspory, kam se podíváš“.

Popsaná situace ostře kontrastuje s obavami ministra Jurečky z nehospodárností navrhovaného kontrolního úřadu. Několik nových zaměstnanců na kontrolu převodů státního majetku s hodnotou desítek miliard korun je pro něj plýtvání, bujení Úřadu vlády je podle něj nejspíš v pořádku Nebo je tím hlavním důvodem snaha, aby převody státního majetku církvím probíhaly v utajení a bez veřejné kontroly?

Kateřina Konečná