Dámy a pánové, dovolte, abych také reagoval na vystoupení premiéra Petra Nečase. On tady vystupoval jako někdo, komu leží na srdci osud státu, a mluvil o tom, že důvod k pokračování vlády je myšlenka na rozpočtovou odpovědnost. A uváděl tady příklady, na kterých tvrdil, že vláda je schopna odvést to podstatné, co zajišťuje stabilitu.

Domnívám se že jeho obraz premiéra a vlády, která je dobrým hospodářem a stará se o občany, je falešný. Já se to pokusím ukázat na několika vzorových příkladech chování ministrů této vlády, které mi připadají, že ukazují nejlépe, jak to vláda s lidmi myslí.

Viděl jsem v televizi, přátelé, takový šot, ve kterém vystupoval ministr Heger. Jeho je také jeden z klíčových resortů vlády. A dnes o tom shodou okolností píše Jan Keler v denním tisku. A tam vlastně jenom cituje vyjádření pana ministra, které se týká prostředí v Moravskoslezském kraji, ve kterém žiji. A pan ministr - když reaguje na to, proč je tam špatná úroveň zdraví - řekne, že je třeba si uvědomit, že v Moravskoslezském kraji je větší procento lidí s nižším vzděláním, více lidí se tam chová špatně, holdujeme tam alkoholu, více kouříme.

Ano. To je citace toho, co říká pan ministr Heger. Já si nevymýšlím. Když se na to podíváte, tak zjistíte, že počet lidí se základním vzděláním v Moravskoslezském kraji je - pravda - o 1,9 % vyšší než v kraji Královéhradeckém, který je blízký panu ministrovi, ale kupodivu procento vysokoškoláků v našem kraji je o 1 % vyšší než v kraji Královéhradeckém. Takže - že bychom tam byli úplně nevzdělaní, se říct nedá.
A tvrdit, že si za to můžeme sami, protože prostě chlastáme a ničíme si zdraví, je - podle mě - urážlivé vůči mým spoluobčanům. A řeknu vám, proč. Protože v našem kraji, v ostravské aglomeraci, je situace taková, že v šesti městech tohoto kraje už jsme si vyčerpali v této chvíli celoroční normu toxických látek, dokonce v Mariánských horách a některých vybraných místech už v polovině února. Takže kdyby alespoň pan ministr řekl: Nekuřte, nepijte a nedýchejte, tak by to více odpovídalo situaci, ve které žijeme.
Ale, rozumíte, říci takovýmto způsobem, že si to vlastně způsobujeme sami - to je podle mě pohrdání těmi lidmi. A docela nehorázné. A mně připadá úplně charakteristické pro to, jak vláda o lidech uvažuje.

Podobné pohrdání lidmi je podle mě to, co tady předvedl pan ministr Drábek a jeho revoluční reforma úřadů práce. Já jenom připomenu charakteristiku, kterou použil jeho vlastní ředitel jeho úřadu, litoměřického úřadu práce - jak jsme měli možnost se v tomto týdnu seznámit - který sám panu ministrovi vzkázal a řekl do očí, že se mu podařilo rozvrátit slušně fungující systém - že pohrdá prací lidí a podílí se na tom, že lidé ztrácejí důvěru ve stát a státní instituce. Dokonce mu řekl, že takovéto vládnutí, jaké představuje tato vláda, posiluje extremismus a fašizující skupiny v zemi. A to jenom opět cituji ředitele Úřadu práce v Litoměřicích, slova, která řekl do očí panu ministrovi. Slova nejsou samozřejmě nepodobná tomu, co tady říkáme už delší dobu a na co jsme upozorňovali už před tím rokem a půl, když tady poprvé návrh na bolševickou revoluci úřadů práce byl předložen.

A tak se podařilo této vládě, kterou představil pan premiér jako vládu, která je tím starostlivým hospodářem, takto zničit systém, který pomáhal a zvláště v čase krize byl samozřejmě nesmírně potřebný. Já v tom také vidím pohrdání lidmi. Rozumíte? Tady je vidět prostě, že těm, kteří dnes jsou ve vládě, kolem ministrů, na tomhle nezáleží. To, že nejsou schopni dnes pomoci těm, kteří na úřady práce přicházejí, že dokonce už tam ani neshromažďují informace, že to všechno se prostě zhoršilo zásadním způsobem, že došlo k destrukci, to jim zřejmě nevadí, protože platí to, co říká a co naznačuje pan ministr Heger: způsobili jste si to sami. Jste nemocní? Způsobili jste si to sami. Nemáte práci? Způsobili jste si to sami.

Vláda vlastně jen předstírá, že se stará. Myslím, že tahle falešnost a dokonce i falešnost vystoupení premiéra - jak tady dnes zaznělo - je podle mě to, co mně připadá jako charakteristické a co je důvod toho, proč nespokojenost s vládou roste.

To, co mi připadá jako jádro celé falše, je, když se tady neustále opakuje, že se musí šetřit a škrtat a ve jménu krize se dají - jak se ukazuje v této zemi - napáchat pěkné škody a hodně toho pokazit. Protože - rozumíte - na jedné straně se říká lidem, že musí šetřit. A dokonce úpravy daní a škrty, které vláda chystá v roce 2014, by měly vynést 100 mld. korun. Komu ty peníze půjdou? Z největší části to budou banky, jimž stát plánuje poslat 20 mld. korun na penzijní pilíř. Plus fondům. 15 mld. v rámci třetího pilíře penzijního pojištění. Fondům. To znamená - základní prostředky.

Ten, kdo je skutečným klientem vlády, jsou banky, finanční společnosti a penzijní fondy. A to není jenom v tomto případě. To je i sociální karta pana Drábka, která je také připravena, miliardy pro ty hlavní finanční domy, tři největší finanční domy v zemi.

Když se ptáte, pro koho vláda tady je, tak tohle jsou její skuteční klienti. A je to vidět i ve vystoupení pana premiéra. Na koho se nejvíc odvolává? Na ratingové agentury. To jsou vlastně ty, které nejčastěji zmiňoval, a správně zmiňoval, protože ratingové agentury a banky kupující dluhopisy, to je to, oč má pan premiér skutečnou starost. Jestli je premiérem, tak je především jejich zástupcem.

Já pouze říkám, že pokud jde o ty lidi, tak s těmi se zachází tak, jak naznačuje pan ministr zdravotnictví, jak naznačuje pan ministr práce a sociálních věcí - na těch prostě nezáleží. Ti jsou ti naopak, z jejichž kapes se to vytáhne. V případě penzijního systému tak se to prostě vytáhne z průběhového systému, do kterého si oni střádali, a transferuje se to se slibem, že za 40 let možná z toho něco dostanou. Ale kdo to jistě dostane v příštím roce, tak to budou právě ty fondy a banky, které si je zřídily, anebo společnosti, které mají svá sídla v Holandsku a v dalších daňových rájích. Takže, aby bylo jasné, kvůli komu ta vláda chce pokračovat. Kvůli lidem to určitě nebude.

A myslím si, že to, co vyvolává největší nespokojenost veřejnosti, to je právě to, že lidé vlastně už začínají chápat, že tu stovku miliard, kterou stát chce škrty a daňovými úlevami vybrat z jejich kapes, takže tyhle peníze kromě těch bank také potečou do všech těch tunelů, o kterých se v této zemi mluví, jako je opencard, jízdenky MHD v Praze, jako je kauza ProMoPro a další. Všechny tyhle metody, kterým se tady rozdělují peníze netransparentním způsobem a kde dochází k tomu, že peníze sociálně slabších se takto přelévají ke skupině privilegovaných, kteří parazitují na veřejných zakázkách.

Mohl bych tady dlouze mluvit o situaci, která je v dopravě, ve které se také nic nemění. Ministerstvo dopravy a způsob, jak se hospodaří s penězi, vlastně nic zásadně nemění na způsobu, jak se tam plýtvá prostředky, které odplouvají pořád neznámo nebo tušíme kam. Podobně zdravotnictví je bez kontroly. Ze 17 mld. na materiálu se předpokládá, že polovina se ztrácí. To znamená, stát hospodaří ve skutečnosti takovým způsobem, že se nestará o to, aby pomohl občanům, většině občanů, ale vlastně tu slouží několika privilegovaným, kteří dále parazitují na veřejných zakázkách a potom těm bankám a finančním skupinám, kteří jsou těmi jeho prvními klienty. Tam ty miliardy vlastně putují.

A mně připadá, že je falešné i to, co se tady odehrává nyní kolem onoho seskupování a přeskupování vlády. To, co začalo tím, že byla v úterý přerušena Sněmovna a my jsme čekali, jak si vláda ty poslance přerovná.
To je vůbec zajímavé. Pamatuji si, že když ještě šlo o Melčáka a Pohanku, tak to bylo drama - dnes se to děje už poměrně docela chladnokrevně. Docela chladnokrevně se tady pořádají poslanci tak, aby dneska hlasování řádně vyšlo.

Víte, já moc nesouhlasím s tím, že poslanci Věcí veřejných jsou ti, kteří se nyní rozhodují podle svého opravdového přesvědčení, kam se přidají. Víte, moc nevěřím tomu obrazu, že poslanci Věcí veřejných jsou ti, kteří nyní posuzují program vlády, zvažují všechna pro a proti a říkají si, jestli tohle je to... Chápete, my jsme tady už poměrně hodně zažili v metodách, na které Věci veřejné právě tak navázaly a se kterými bohužel tahle země od jisté chvíle má stále silnější zkušenosti. To je právě to, co tady začal pan premiér Topolánek, když se skládala vláda s pomocí přeběhlíků Melčáka a Pohanky. To je to, co se odehrávalo kolem prezidentské volby. Nedávno jsem slyšel z odposlechů pana Janouška na televizi NOVA, jak říkal, jak si stěžoval, kolik stáli poslanci při volbě prezidenta Klause, že až dva miliony někteří chtějí!

A to není něco - rozumíte - tohle, co se tady chystá jako vládnutí, to přece známe ze Slovenska. Poslední vláda Dzurindy se mu rozpadla strana Svoboda a Spravedlnost a pan Dzurinda pak pokračoval se 24 nezařazenými poslanci a každý den slovenské deníky přinášely informace a zprávy, kolik miliónů každý z nezařazených poslanců vládu stojí. (Premiér Nečas z lavice: Vy jste si popletl volební období, to byla strana ANO podnikatele Ruska a ne...) Takže pan premiér mi tady říká, že strana se jmenovala jinak, ale snad se shodneme na tom, ať se jmenovala jakkoli, je podstatné to, že pan Dzurinda vládl s nezařazenými poslanci za podmínek, kdy se permanentně spekulovalo o tom, kolik miliónů ten který poslanec stojí! To je to podstatné! A to je určitá forma tekuté demokracie, která se přelévá nyní do České republiky a možná podobným způsobem se budeme zítra bavit my a budeme uhadovat, jak se ta amorfní měnlivá skupina, která má podpořit vládu, pohybuje, jak funguje a jakým způsobem se vláda udržuje při životě.

Pokládám za také naprosto falešný způsob, kterým tady má jako Fénix z popela vzniknout nová politická strana. Víte, mně to připadá, mně to ze všeho nejvíc připomíná, jako když se v byznysu nějaká firma přežije, tak se prostě vyvedou aktiva jinam, ABL se přejmenuje, do čela se postaví bratr - chápete, tenhle způsob, který bohužel pozorujeme často v byznysu, že pokud něco v téhle podobě nemůže pokračovat, tak se to prostě takhle vytuneluje, tak podobně to vidíme tady. Tahle metoda je přenesena do politické strany takzvané a ta se také takto vysvlékne z kůže, vytáhne se někým to, co on pokládá za životné, a pokusí se to vzkřísit. Ale já mohu říci, že já paní Karolíně Peake nevěřím, protože si pamatuji, že to bylo loni, kdy vlastně v podobné situaci vzpory ona naopak žádala odchod do opozice a tudíž otázka, proč dnes názor změnila, tak pro mě je poměrně srozumitelná. Tehdy nebyla ministryní vlády. Takže na to je poměrně jednoduchá odpověď. V této chvíli mění názor, protože se jí nechce opustit ministerské křeslo. Mám doje, že většina poslanců chápe to, co říkám.

Takže opět vám říkám, že to je všechno pěkně falešné. Je to stejně falešné jako pan premiér, který nám tady týden předváděl takový zvláštní tanec, kdy neustále měnil podmínky, za kterých se ta nová - nejdřív tři kluby, platforma, pak institucionalizována forma, nakonec písemné podpisy, nakonec už slovo stačí. Takhle se zhruba vyvíjely názory pana premiéra, což není u pana premiéra vůbec nové. Protože pan premiér sliby oplývá už celkem dokonce celé poslední dva roky. Já si pamatuji na jeho billboard ještě z doby před volbami, který byl asi nejúdernější billboard celých voleb. Na kterém sděloval s neuvěřitelně tvrdým výrazem v obličeji, jak skoncuje s každou korupcí, kterou objeví ve svém okolí, ve vládě a podobně. Takže sliby pana premiéra loňské sněhy jsou. A během týdne se to, čím se zaříkával, změnilo několikrát. Tedy několikrát odvolal to, co slíbil, a slíbil něco úplně nového. Je to prostě falešné. A je to hlavně nedůstojné.

Je daleko důstojnější, když tady pan premiér vzpomínal vlády, které v Evropě podávají demisi, tak je daleko důstojnější, když vláda jako v Holandsku řekne: Ztratili jsme většinu, tak dáváme demisi. A jdeme do nových voleb.

Tohle je regulérní postup. A té falše - já si myslím, že důvod nespokojenosti je právě v té absolutní falešnosti toho, co se tady děje. Vemte si třeba takového bývalého ministra Josefa Dobeše. Pamatuju si, jak tady ve sněmovně říkal, jak dá hlavu na špalek, když se ukáže, že ty peníze není schopen čerpat. Kde je pan ministr Dobeš se svými sliby? Už ani v té straně, myslím, není, ve které tehdy byl, když to sliboval. Ani ministr není. A nic si na něm nevezmeme. Na to, že se někde rozšustrovaly miliardy, chápete, prostě někdo to odskáče. No dokonce ani ministr tam ještě není na tom ministerstvu, ve kterém by se mělo začít poměrně rychle jednat!

Takže, chápete, sliby, které jsou dávané ve Sněmovně, závazky, které tu dávají ministři, neznamenají nic! A když nám potom tihle lidé zmizí kamsi, tak my nemáme ani koho se ptát, co ty sliby měly znamenat. Protože ani strana Věci veřejné, ta se nám také nějak tekutě rozpadá před očima. Takže asi ani ta se nám jednou nebude zpovídat, protože bude mít nějaký úplně jiný název a bude to někdo, kdo se bude distancovat od těch, co tady něco slibovali.

To je taky falešné. Prostě mi připadá, že hlavní problém je, že neplatí slova, která tady tato vláda říká. Neplatí slova, která říká premiér, neplatí to, co slibují ministři a jsou falešní, když mluví k veřejnosti, protože to nemyslí vážně. Kážou vodu, pijí víno. Říkají: utahujte si opasky, skončilo žití nad poměry, ale sami svoje nejbližší zaměstnance na ministerstvech odměňují statisícovými platy.

Chápete, kdo jim má věřit tuto ideologii, kterou hlásají a které vlastně ani sami nevěří. Mně připadá, že důvod, proč stoupá počet lidí na náměstích, je prostě v tom, že se to nedá poslouchat, že se tomu nedá věřit, že je vidět, že tady neplatí to, co se říká, že slovo politiků této vlády nic neznamená. A proto mi připadá, že bych nejraději řekl, a to se týká všech vládních stran, vezměte si pana Schwarzenberga, ten tu není, kolikrát odcházel z vlády a říkal odejdu, pokud něco, nikdy se to nestalo. Kdo je tady hodnověrný? Pan Kalousek. Kladu si otázku. Je falešný pan Miroslav Kalousek? Je na něm něco falešného? Domnívá se někdo, že je něco falešného na Miroslavu Kalouskovi? (Hlasy z řad opozice.) Ponechám to tedy Sněmovně k uvážení.

Já sám bych nejraději řekl, že úplně nejlépe by bylo, kdyby pan premiér Nečas i pan Kalousek si vzali všechny své pány Dobeše, Bárty i pana Klause a někam šli možná rychlostí pikosekund.

Lubomír Zaorálek