Snad poprvé za dobu svého prezidentství V. Klaus vystoupil s poselstvím majícím parametry státníka. Bylo by jistě velmi žádoucí, aby takto smířlivým tónem vystupoval také v předchozích deseti letech.
Prezident mluvil o nestabilní vládě a negativistické opozici. Opomněl pochopitelně říci, že před dva a půl rokem plně podpořil vládní program a základní politické cíle Nečasovy vlády. V. Klaus měl přitom dostatek informací o tom, kdo jsou a jaké zájmy reprezentují například Věci veřejné. Jeho politická zkušenost mu měla napovědět, jak jejich vládní angažmá poznamená českou politiku a politickou kulturu v zemi. V. Klaus také musel vědět, že uplatnění záměrů Nečasovy vlády přivede široké vrstvy občanů z nízkopříjmových a středních vrstev do tíživé sociální situace.
Prezident prakticky vůbec ve svém projevu nezmínil morální marasmus a korupčnost, která gradovala v posledních letech, tedy za vlády strany, kterou před více než dvaceti lety vytvořil. Možná, že je to výrazem jeho úplné rezignace na řešení této skutečnosti.
Pozitivní je určitě oznámení prezidenta Klause o částečné amnestii, čímž vlastně uzavřel toto téma pro populistické licitace prezidentských kandidátů v závěru prezidentské volební kampaně. Prezidentova výzva k návratu ke starým dobrým hodnotám a tradicím je povzdychnutím nad tím, co už dnes není a možná ani nebude.
Jiří Paroubek