Na první pohled moc nezaujme, když v digitální databázi vládních návrhů zákonů eKlep oko padne na návrh zákona o dorovnávacích daních pro účely zajištění minimální úrovně zdanění velkých nadnárodních skupin a velkých vnitrostátních skupin, který tam vložilo ministerstvo financí 15. června. Bylo by nepochybně mnohem atraktivnější, kdyby se rovnou řeklo, že to je zákon pro krocení daňové optimalizace zahraničních i domácích oligopolů, zákon proti odlivu zisku do daňových rájů a o tom, jak přinutit obří digitální společností pustit chlup v zemích, ve kterých královsky vydělávají, aniž by musely fyzicky překračovat hranice. Porušila by se však zásada, že seriózní je jen takový zákon, kterému nikdo nerozumí a je nudný až k uzoufání.

Když tomu však věnujete víkend, dá se tím prorazit. Jde o to, jak vybrat na daních aspoň 15 % ze zisku velkých nadnárodních i domácích společností, přestože si najaly armádu právníků, poraděnků a účetních, které přiměřenou daňovou povinnost s přehledem zapřou. Řeší to globální dorovnávací daň – kdo neplatí 15 %, bude přinucen, aby to dorovnal na tuto úroveň.

V budoucnu už by proto neměly být překážkou minimálního zdanění ani pokusy skrývat zisk v síti podřízených organizací v různých zemích, v nadsazených nebo okradených vnitropodnikových cenách, ve smlouvách o marketingových službách, intelektuálním vlastnictví či hodnotě používání značky a v čerpání hodnoty z dalších nehmotných aktiv s prakticky nemožnou kontrolou.

Sníží se zájem o přesuny do zemí s nižším efektivním zdaněním (což je jeden z důvodů, proč zahraniční firmy v Česku každoročně vyvádějí ze země 300 miliard korun na dividendách). Zdaní se i výdělek, na který si nemůžeme sáhnout, protože vzniká z nehmotného působení ze zahraničí, jak to umí třeba Google nebo Facebook. Zmíněný zákon tedy nahrazuje i uvažovanou digitální daň.

Začínají fungovat mezinárodní dohody, ke kterým přistoupila jak OECD, tak rozvojové země respektující autoritu skupiny G20. Směrnici o dorovnávacích daních přijala i Evropská unie, takže jsme v tom vlastně opakovaně. Uvedené dohody v zásadě vycházejí z doporučení francouzsko-amerických ekonomů Gabriela Zucmana a Emmanuela Saeze, jehož základem je zacházet s nadnárodní skupinou jako by to byla jedna firma.

A tak až tyto dohody vstoupí od začátku příštího roku v platnost, přestaneme se párat s přelivy zisku do dcer v zemích s minimálním zdaněním, ale budeme pracovat s konsolidovaným ziskem a s přepočtem na běžné tržní podmínky (arm´s length). Tento konsolidovaný zisk pak zdaníme. A k tomu se přiřadí princip, že minimální zdanění velkých nadnárodních nebo vnitrostátních skupin nesmí klesnout pod 15 procent.

Země, které se zavážou k dodržování těchto pravidel zákonem, jaký míří i do naší Poslanecké sněmovny, mohou samy doma srazit tu část daně, která chybí do 15 procent. Dorovná tak efektivní zdanění nadnárodních společností nebo členů jejich skupin působících na příslušném území, proto se mluví o dorovnávací dani. Země se zákonem budou kvalifikované, budou moci samy vybírat tuzemskou dorovnávací daň. V zemích, které jsou charakterizovány jako nízko daněné, bude uplatněna obecná dorovnávací daň, která se může vybírat i zvenčí, v dalších zemích, kde členové stejné skupiny působí.

Kdybychom neschválili zákon, který teď české ministerstvo financí poslalo do sněmovny, a našly se u nás nějaké nedostatečně zdaněné firmy, budou zkasírovány touto obecnou dorovnávací daní v zahraničí. Zdaněny budou tedy v každém případě, ale nám z toho poplyne příjem, jen pokud se přijetím zmíněného zákona aktivně zapojíme.

Kdo se v tom chce vyznat, měl by začít u evropské směrnice 2022/2523 ze dne 15. prosince 2022, ale totéž s většími podrobnostmi získáte četbou 70 stránkových Modelových pravidel OECD z 14. prosince 2021. Jsou součástí projektu, zahájeného roku 2015 ve spolupráci 0ECD a skupiny G20. Utkání s daňovými ráji není žádná legrace, jak naznačuje výraz „výzva“ (challenge) v titulu výchozí studie: Tax Challenges Arising from the Digitalisation of the Economy – Global Anti-Base Erosion Model Rules (Pillar Two).

Zmíněný projekt OECD a G20, který je namířený proti zkreslování daňového základu a cen (base erosion and price shifting - BEPS), řeší jak snižování základu daně agresivním daňovým plánováním (Pilíř I), tak přenos výnosných činností do nízko daněného zahraničí a daňových rájů (Pilíř II). Uvedený zákon i jeho globální modelová pravidla OECD se tedy týkají onoho Pilíře II. Proto mluvíme o BEPS 2.0.

Minimální zdanění nadnárodních a velkých vnitrostátních skupin ve výši 15 procent je zatím určeno jen pro společnosti s konsolidovanými výnosy nad 750 milionů eur. Opírá se o dva postupy. Tím prvním je zahrnutí všech příjmů konsolidované jednotky, a tím druhým je dorovnávací daň, která zajistí výsledné efektivní zdanění těchto společností na 15 procent. Obojí – co se zdaňuje a jak – je v uvedených dokumentech označováno také jako pravidla GloBE (globální pravidla proti erozi daňového základu, proti daňovým rájům).

Kdo tu daň vybírá?

Je-li mateřská společnost nadnárodní skupiny v členské zemi EU, je to její odpovědnost, aby byla minimální daň v její skupině dodržena. Podobně je to v členských zemích OECD (tedy včetně USA nebo Číny) nebo v dalších zemích, které se k projektu připojují. Od subjektů působících ve státě s nízkým zdaněním se vybírá dorovnávací daň jinak, zvenčí. Výnos dorovnávací daně je pak rozdělen podle počtu zaměstnanců a hmotných aktiv v zemích působení takto zdaněných členů skupin. Dorovnávací daň je tedy kladivem na daňové ráje.

Výklad výpočtu základu daně podle obecných tržních podmínek (jako by se podnikání odehrávalo ve standardním prostředí) a další položky vstupující do různých vzorečků patří k záludnostem, které znovu uživí nejlepší právníky, poradce i účetní. Rozjíždí se to od příštího roku, první platby budou v roce 2025. Samotná konsolidace účetních výkazů skupiny však není novinkou, byla vyžadována už dříve, teď jen bude standardně k dispozici i k daňovým účelům.

Co z toho budeme mít?

Odhady globálního výnosu BEPS 2.0 se pohybují mezi 60 až 100 miliardami dolarů. To je volovi malina vzhledem ke globálnímu HDP ve výši 104 biliony dolarů (2022). Také spousta výjimek a zvláštní ustanovení typu „bezpečný přístav“, kde všichni souhlasí s výjimečnou nulovou daní, mohou přiřadit celou operaci do kategorie „běh na místě“. Avšak i kdyby to tak bylo, už samotné prosazení principu zdanění konsolidovaného celku je obrovským pokrokem, který pohřbívá praxi, kdy se zisk rozptyloval do sítě podřízených jednotek, aby se vsákl jako voda do písku.

Zucman a Saez, guru pro boj s daňovými ráji a obcházení daňové povinnosti, doporučují ještě jednu věc, která se možná odehrává v centrále OECD, ale byla by užitečná i na národní úrovni. Jde o jakýsi úřad na ochranu veřejných zájmů či rozpočtových příjmů. Měl by shromažďovat všechny účetní novinky, které poradenské společnosti vymyslí pro potřeby daňové optimalizace. Předpokládalo by to zákon, že použito může být jen to, co bylo ohlášeno. Jde o to, aby zmíněný úřad mohl všechny tyto postupy včas analyzovat a případně se vůči nim ohradit. Spory by končily před soudy.

Začne se tedy budovat přehledná databáze konsolidovaných výsledků hospodaření a zdanění velkých společností. Začne se usazovat praxe, že daň musí být vybrána i přes pokusy o její obcházení. Vzroste zájem zemí patřit k těm kvalifikovaným, aby mohly samy vybírat dorovnávací daň. Poklesne zájem o daňové ráje. Velké nadnárodní společnosti se přizpůsobí nové praxi. Takové jsou aspoň naděje projektu zaručujícího globální zdanění, které je sice na skutečně minimální úrovni, ale to nemusí být konečná. Už dávno víme, že chceme víc, protože nadměrná moc nadnárodních společností a přílišná koncentrace bohatství ohrožují základy demokracie.