Tak např. zatímco Rusko v roce 2014 „anektovalo“ (dříve ukrajinský, ještě dříve však ruský, resp. sovětský) Krym, což vyvolalo mimořádně ostrou kritiku počínaje USA a pak jako perličky na niti další, Spojeným státům  loajální a poslušnéEurounijní země vč.  České republiky, nepříčetné  postoje a nepřátelské názory. Ale nezůstalo jen u názorů, resp. ostrého, až neadekvátního odsouzení Ruska. Bylo totiž zapotřebí „ztrestat“ ruskou drzost, imperiální roztaživost, v neposlední řadě i troufalé  bezprecedentní jednání Ruska, kterého se dopustilo na úkor „mírumilovné“ Ukrajiny. Tento akt ze strany Ruska údajně byl, podle západních mocností, tedy USA, NATO a EU porušením mezinárodního práva, které odsoudilo i OSN (víme pod jakým vlivem) navzdory tomu, že připojení (tedy ne anexe) Krymu k Rusku proběhlo na základě dvou veledůležitých skutečností. Jednak to bylo v souladu s Ukrajinskou ústavou, která (alespoň v tu dobu) umožňovala uspořádat na Krymu referendum, stejně jako to umožňovala ústava autonomního Krymu. To, že to západní státy neuznávají, je pouze politický tah a záměr, který má za cíl  podporovat zfašizovanou Ukrajinu, kterou tak mocně a všestranně preferují USA s vojenskou podporou NATO a EU a rozdmýchávat další provokace vůči Rusku. To je fakt číslo 1.
     

Fakt číslo 2 je podobná záležitost s tím, že tady jde o faktickou „anexi“, které se dopustil Izrael, když po šestidenní válce v roce 1967 si připojil Východní Jeruzalém ke zbytku města, kterou prohlašuje za svou metropoli.  Palestinci ale naopak chtějí , aby Východní Jeruzalem byl v budoucnu jejich hlavním městem státu Palestiny. Tento akt ze strany Izraele je, na rozdíl od Krymu, v rozporu s  mezinárodním právem třeba už jen proto, že anexi,  přisvojení si palestinského Východního Jeruzaléma, bylo provedeno po šestidenní válce de facto už jako válečná kořist. I tato událost sice vyvolala ve světě jistý negativní ohlas a reakce, které však záhy opadly, aniž byly ze strany mezinárodních organizací (např. OSN) a západních mocností vůči Izraeli podniknuty jakékoli opatření , přesněji řečeno sankce, jako tomu bylo v případě Ruska a Krymu. Navzdory tomu, že  k připojení Východního Jeruzaléma došlo už před 54 lety, situace se nezměnila,  ale naopak rozpínavost Netanjahuova režimu pokračuje dalším záborem půdy pro další výstavbu domů pro Izraelce. A Západ? Naprostá stagnace, nezájem!
     

Na první pohled lze z uvedeného usoudit, že Rusko i Izrael se „zmocnily“, t.j. anektovaly cizí území. Mezi oběma je však podstatný rozdíl. Pokud jde o Krym, pak jeho připojení bylo provedeno na základě právoplatného referenda, které západní státy v čele s USA neuznaly a dosud neuznávají. Je to pochopitelné když si uvědomíme, že jde nejen o Ukrajinu, ale i o Rusko, které je pro USA  a další západní státy vč. EU trvale existujícím nepřítelem, resp. zemí, o kterou (hlavně USA) dlouhodobě usulují. V případě Izraele je situace jiná, neboť svou zahraniční politikou se řadí mezi státy akceptující západní, tedy americkou zahraniční politiku, je součástí celosvětové ekonomiky a chytře těží ze svého sionistického postavení ve světě.
    

Ačkoliv je postoj Izraele k Palestině jednoznančně záporný, včetně všech nedemokratických nebo lidskoprávních problémů, je postoj západních velmocí vůči Izraeli v porovnání s Ruskem až neskutečně shovívavý. Z toho také vyplývá, že ačkoliv Rusko a Izrael se svým způsobem dopustily tzv. „anexe“, tak zatímco Rusko získané území nijak v rozvoji neomezuje, naopak vytváří podmínky pro zlepšení života občanů Krymu, pak Izrael na úkor Palestinců dál pokračuje v záboru území Východního Jeruzaléma budováním izraelských sídlišť pro své občany. Nějaké sankce, omezení, zákazy, případně nějaké vojenské opatření kolem izraelských hranic v rámci  nějaké válečné strategii vůči Izraeli nemůže být řeč. To ovšem na rozdíl od Izraele pro Rusko neplatí, protože v jeho případě jsou, především u hranic s RF vytvářeny taková vojenská opatření, která mohou vést k ohrožení, které de facto už existuje, ale k samotnému napadení Ruské federace a tím také vyvolání světového válečného konfliktu!
    

Otázka na české (ale i eurounijní) politiky: kde je váš povyk, výhrůžky, volání po sankcích, kde jsou silná slova o porušování lidských a mezinárodních práv, jaká je to demokracie v Izraeli? Nic vám neříká těch téměř 600 zraněných Palestinců izraelskou policií, kteří před několika dny demonstrovali proti dalšímu záboru Východního Jeruzaléma? Jste srabi, když jste schopni vyvolávat sankce proti Rusku jenom proto, že se Krym na vlastní žádost připojil k Rusku, zatím co zbaběle držíte ústa, na oči nasazujete klapky v případě Izraele, který vůči Palestině porušuje mnohem víc mezinárodní právo, než Rusko!  
     

Izrael není stát, ale teroristická základna proti Palestincům a mnoha dalším muslimským národům. To jsou slova íránského duchovního vůdce ajatolláha Alí Chameneího. Politici, styďte se!