Jenže není sbírka jako sbírka, jedna věc je dobrovolná klasická sbírka realizovaná občany  nějakého spolku nebo sdružení, jiná je, když  ji pořádá církevní organizace konkrétně Arcidiecézní charita Olomouc. Ta je, jak známo, součástí katolické církve, která v současné době  prochází náročným  řízením církevních restitucí, kdy je jí vracen (vlastnicky velmi pochybný) miliardový movitý i nemovitý majetek, ale ročně i několik miliard korun jako finanční vyrovnání. Z toho by bylo možné vyvodit, že proti létům, kdy tyto majetky a peníze církev neměla , že je na tom dnes církev více než dobře. Jenže zdání klame. Církev však jako by chtěla naznačit, že si tím nijak nepomohla, že je pořád  chudá a  potřebná nějakých dotací, sbírek apod. A to není řeč o tom, že církev neplatí z přijatých majetků a peněz žádné daně a požadavku zdanění se brání, seč může. Že takové metody používají některé klasické firmy nebo orgány, nelze považovat za normální, ale za přirozené, protože je řídí obyčejní lidé a ti jsou, jak je známo nejen chybující,  ale (z náboženského pohledu) také hříšní. Že však takové manýry používá i křesťanská církev, tak to už je výsměch samotnému Pánu Bohu. Já v něj sice nevěřím, ale že by v něj nevěřila ani církev, když si dovolí tak nestoudně hřešit? Jednání církve v tomto případě nelze nazvat jinak, než  že se chová, hanebně, neřku-li nekřesťansky a hříšně.  Ale proč toto všechno zmiňuji?

V tříkrálové sbírce se letos vybralo rekordních 26 milionů korun! Chápete to, 26 miliónů korun a pro koho? No pro Arcidiecézní charitu Olomouc! Do ulic vyrazilo 18 tisíc (to je neskutečné číslo) koledníků, kteří prý museli čelit nejen chřipkovým onemocněním, ale i mrazivými teplotám! Taková oběť, riskovali zdraví aby chudé, strádající církvi, pomohli sbírkou k milionům. Že není církvi stydno, nechat se takto vydržovat  a potom dělat všem na odiv velkorysou charitativní činnost pro potřebné. „Všem dárcům patří velký dík. Svěřili Charitě obrovské peníze, za které nyní můžeme udělat spoustu dobra“, řekl ředitel ACHO V. Keprt. Ještě aby nepoděkovali, oni pěkně a pohodlně v teple, koledníci na mrazu a jak snadno se sešlo celých 26 milionů korun! Živě si dovedu představit, jak si nejen páni představitelé Arcidiecésní charity Olomouc, ale i představitelé církve spokojeně mnou ruce nad takovým „Božím darem“! Je mi z toho na nic když dále čtu (PRÁVO dne 28.1.2017) slova ředitele ACHO , že „Lidé u nás mají stále otevřená srdce a vnímají potřeby jiných...“. Ano, srdce ( bohužel naivních) lidí jsou otevřená, zato kasy, pokladny a účty církve jsou pro potřebné nedobytně uzavřeny!  Je mi léto těch lidí (mnohdy důchodců), co se nechali ovlivnit „koledníky“, kteří (jen Bůh, ví za co) se uvolili jít žebrat či škemrat peníze pro nenasytnou církev.

Chci věřit, že většina takto vybraných peněz bude opravdu použita pro skutečně potřebné a užitečné věcí (kromě nějakého jak se říká „nepatrného vývaru“ nebo „malé domů“ samotné církvi). Nicméně nabízí se otázka, proč  naše vláda, která v čele s premiérem Sobotkou se pyšní rok co rok lepšími výsledky v HDP, není schopna pokrýt potřebné služby, případně nějaké investice a zafinancovat sociální a zdravotní případy a potřeby, které pak s velkou slávou pokrývá rádoby lidumilná, ale stejně tak chamtivá a nenasytná církev penězi, s božím požehnáním „vyškemraných“ na občanech z charity a sbírek.

Nebudu asi jediný kdo nepochopí, proč dárci (s prominutím naivní lidé) se nechávají „utáhnout na nudli“ a velkoryse vydávají peníze tam, odkud by měly naopak spíše  přicházet. Církev by se měla, podle učení Kristova, postarat  o chudé, nemocné a strádající. To sice dělá, ale naprosto nedůstojným, v rozporu s Božím přikázáním způsobem, když od lidí získává (mámí) peníze, které pak s velkou slávou vydává za rádoby chvályhodnou aktivitu církve pro chudé a na potřebné věci.  

Peněz je prý tolik, že z této sbírky také „... mohou peníze použít i na lidi v zahraničí, kteří se mají hůř než my“, řekl pan ředitel Keprt. Zajímalo by mě, zda recipročně pro naše bezdomovce, chudáky, lidi v sociální tísni či v bídě také někdy přišly  nějaké peníze ze sbírek v zahraničí, když na druhé straně církev tak velkoryse posílá na strádající v zahraničí? Přijde mi to všechno postavené na hlavu, když se nám stále připomíná, že bychom se měli také solidárně postarat o neintegrovatelné islámské migranty, kteří utíkají před následky války (budiž) , ale často jen pro lepší životní podmínky (tak to zas ne!) a do kterých se peníze „cpou horem dolem“ a ještě abychom si nebyli jisti, že se nám, našim dětem, dívkám  nebo ženám něco jako poděkování, „nemilého nepřihodí“. Vláda se však o  potřeby domácích potřebných (bezdomovců, sociálně slabých, nemocných) sama postarat neumí , nebo nechce!

Závěrem: vláda má sice přebytek 60 miliard korun ale neví, kam či kde je rozumně „utratit“. Dát je tam, na co půjdou peníze ze sbírky, je sotva napadne. Také proč, když to za ně udělá Arcidiecézní charita Olomouc. Proč by se vláda měla zrovna zabývat těmito věcmi, když všechno potřebné zajistí tisíce dobrosrdečných, nicméně hloupých a naivních (převážně starých)  lidí. Ti, místo aby milé koledníky odkázali na vládu, ministerstva, poslance a senátory, aby s církví a církevními restitucemi udělali pořádek, se uvolí k trapnému vybírání příspěvků na církevní charitu.

Pokud by se taková sbírka nekonala zrovna pod hlavičkou „tříkrálové sbírky“ a pod záštitou ACHO, mohla by být taková akce považována za žebrání. A pokud se nemýlím, tak „žebrání“ je u nás ze zákona zakázáno. Individuální a potřebný chudák si „vyžebrat“ na přilepšení nemůže, i kdyby „pěl“ sebelepší koledy, zato charitativní koledníci mohou vše (ne vlastní vinou) jen díky tomu, že jsou pod záštitou ACHO, potažmo samotné církve svaté!