Nečtou prezidentovy knihy. A špatně dělají. Kdyby je totiž četli, mohli by si ušetřit spoustu prázdných slov.

Když naříkají nad tím, že Václav Klaus dosud nepodepsal novelu Lisabonské smlouvy, která zakládá Evropský stabilizační mechanismus (ESM), naříkají totiž zbytečně.

Prezident se přece k tématu vyjádřil už dříve a řekl svůj jednoznačný postoj, jak se v takové situaci - až nastane - zachová. Ta situace nastala. Kdyby četli Klause, věděli by to.

Ve své knize ´Evropská integrace bez iluzí´ (2011), která je v současné době překládána do řady jazyků a vychází v různých evropských zemích (a která je na evropské poměry výbušná, takže si ji někteří zahraniční politici, aby vypadali odvážně, vystavují ve svých kancelářích na pracovním stole), totiž už před rokem napsal, že žádnou další evropskou smlouvu ratifikovat v žádném případě nebude.

"Za zbytek svého prezidentování žádnou takovou smlouvu nepodepíšu. Už jsem se dost provinil podpisem Lisabonské smlouvy, " napsal výslovně prezident.

V téže knize také popisuje, jak pro něj bylo potupné Lisabon podepsat a trochu mezi řádky připouští, že se mohl mýlit, když si myslel, že nemá jinou možnost.

„Možná se mýlím, a proto respektuji a beru vážně názory mnoha zklamaných u nás i v zahraničí, kteří mne po podpisu masově kontaktovali," říká v reakci na své vlastní předchozí tvrzení, že neměl na vybranou. „Někteří to dokonce přirovnávali k chování prezidenta Beneše v roce 1938 a 1948, ale já jsem ani neodletěl do Anglie, ani jsem neabdikoval," brání se. Souhlasí ale například se svým tajemníkem Ladislavem Jaklem, že „měl" Lisabonské smlouvě čelit tvrději a více zkoušet blokovat ratifikaci.

Prezident to tedy řekl jasně. Už Lisabonská smlouva byla jeho velká vina. Rozhodně tedy žádnou jinou smlouvu podepisovat nebude. Rovněž je naivní se domnívat, že by opět podepsal novelizovanou Lisabonskou smlouvu, když to pro něj byla tak nepříjemná zkušenost.

Prezidentova nečinnost stran ESM či dokonce některé jeho výroky ("považuji to za zrůdnou, nesmyslnou, absurdní věc a já to podepisovat rozhodně nebudu") jsou tedy plně konzistentní s jeho dřívějším postojem. Kdo politickou scénu sleduje pozorně, ten by neměl být překvapen.

Jinými slovy - tady není o čem diskutovat.

To, že se Svoboda, Štěch, Gajdůšková, Dienstbier a Schwarzenberg nyní hystericky pohoršují, tedy ukazuje buď na jejich natvrdlost, nebo na snahu nahnat laciné body na mediálně vděčné kritice prezidenta.

Budeme věřit, že jde o to druhé...


Adam B.Bartoš