Pan Skopeček má nepochybně pravdu, pokud jde o nárůst státních zaměstnanců, nemohu se však zbavit dojmu, že pan Skopeček je buďto krátkozraký nebo mu neslouží paměť. Aniž bych chtěl nějak obhajovat současnou vládu stran přijímání nových státních zaměstnanců, není od věci panu Skopečkovi rovněž připomenout vládu, resp. vlády předchozí, které se v této věci rovněž nemálo angažovaly. Nárůst 30 tisíc nových úředníků bych však považoval za číslo nikoli posledních čtyř let, ale spíše za období vlád posledních let, tedy vlád, na kterých se podílela i ODS. To jen pro upřesnění nad konstatováním pana Skopečka.
„Kdyby“ se ale zdaleka netýká jen přijetí zmíněných třiceti tisíc státních zaměstnanců, ale otázka, či lépe problém s financováním řady odvětví má daleko širší dopad. Dovolím si připomenout jen, že „kdyby“ neexistovalo více jak tisíc neziskových organizací, z nichž většina je pochybných, resp. prokazatelně neefektivních a neproduktivních a „kdyby“ se počet těchto organizací zreguloval jen na počet opravdu přínosných a prospěšných, státní kasa by tím na dotacích ušetřila miliardy korun. Připomenu, že jen na tzv. romskou problematiku existuje celkem 129 neziskových organizací (přičemž výsledky nejsou nijak závratné) a stovky dalších „neziskovek“ a různých iniciativ, kterým jde ze státní kasy ročně, pokud se nemýlím, cca 16 miliard korun na dotacích.
Jenže to „kdyby“ se netýká jen ve výše dotací neziskovým organizacím, ale problém je potřeba vidět v širším pohledu a sice, že
- „kdyby“ ti, kteří o dotacích rozhodují, posuzovali přiznání dotací s vědomím , že rozdělují peníze, které byly vzaty těm, kteří je svou prací vytvořili, resp.
- „kdyby“ ti, kteří dotace udělují také odpovědně kontrolovali a zjišťovali (ne)efektivnost jejich použití,
- „kdyby“ byl vůbec politický zájem se kontrolami a odpovědností za vydané dotace peníze zabývat, resp.
- „kdyby“ tyto lidi někdo k této odpovědnosti nutil, případně z porušování jejich odpovědnosti vyvozovali citelné důsledky.
Takto bych mohl dlouze pokračovat s dalšími „kdyby“, ale domnívám se, že snad každý občan, natož politik ví (nebo by měl vědět), v jaké jsme situaci, že se nám peněz nedostává všeobecně, notabene že jsme jako stát i jako občané zadluženi až po uši. Bohužel. Tuto skutečnost vnímají více občané při výdajích za nájem, energie, potraviny, služby atd., a už méně (pokud vůbec) dobře situovaní politici. Abych jim však nekřivdil přiznávám, že je to zajímá, avšak často jen několik měsíců před volbami. Pokud se k tomu vyjadřují v průběhu volebního období, pak jen mluví do větru, resp. mlátí prázdnou slámu a „skutek utek“. Můžeme jen doufat, že se to po říjnových volbách změní, jakkoli je to spíše málo pravděpodobné. Hodně však bude také záležet na voličích, komu dají svůj hlas. Takže „kdyby“ šlo všichni občané k volbám, a nevolili profláknuté strany, mohlo by být (možná) i lépe. Ale je to zase jen na tom „kdyby“!