Jakoby ti, kteří z lidí odmítajících program Evropské unie a Severoatlantické aliance vytváří nemyslící blbečky, říkali: Nebýt té zatracené ruské propagandy svádějící slušné lidi na šikmou stezku (zmagořila přece i chudáky Američany, kteří proto nezvolili Hillary prezidentkou USA), všichni Češi by zcela jistě jako spořádání uvědomělí občané bez námitek podpořili protisadámovské sankce USA, jimž v devadesátých letech XX. století padlo za oběť půl milionu iráckých dětí nebo svržení bomb z letadel NATO zabíjejících roku 1999 srbské civilisty nebo americkou agresi do Iráku roku 2003 pod vylhanou záminkou, a kdy tato okupace následně vyvolala vznik Islámského státu a nekontrolovanou muslimskou migraci do Evropy (a mohli bychom pokračovat do nekonečna).
Otázka posuzování schopnosti lidí přímo rozhodovat ve věcech státního významu je aktuální i dnes, kdy je u nás po volbách na pořadu dne zákon o referendu. To, že se už dávno nesází na verš „Vox populi, vox Dei“ starořeckého básníka Hesioda potvrdil již kdysi dávno i slovutný novinář Ferdinand Peroutka (ano, ten, kvůli jehož údajnému, ale neprokázanému výroku o Hitlerovi skončil před soudem Miloš Zeman, resp. jeho prezidentská kancelář). Ten prohlásil cosi ve smyslu, že vláda lidu je hloupá, ba pitomá, protože my lidé se někdy chováme hloupě, ba pitomě.
Budeme-li Peroutkův výrok o pitomých lidech interpretovat v duchu logické zásady opaku, pak bychom měli dostat odpověď, kdo že to je ten, jenž je na rozdíl od hloupé lidské masy schopen řídit věci veřejné prozíravě? Člověk však zákony formální logiky obvykle neaplikuje. Jednak řada lidí ráda uvěří různým sociopatům, že jen oni jsou ti vyvolení, kdo nejlépe vědí, co je dobré a co nikoli. Člověk však rezignuje též na základě zkušenosti, že zákony logiky v dnešním světě zcela nefungují.
Podívejme se s jakou bravurou se politické elity vyrovnávají s problematikou muslimské migrace. Česká republika je pro neplnění migračních kvót žalována Evropskou komisí. Kromě toho, že úspěch ve sporu před Soudním dvorem EU může Česko očekávat jen stěží, nutno poznamenat, že neplnění kvót v žádném případě neznamenalo kuráž Sobotkovy vlády postavit se Unii s cílem chránit naše občany před muslimským náporem s možnými tragickými následky, jež vidíme u našich sousedů nebo v jiných unijních zemích dál na západ Evropy. Prohlašoval-li odvážně sociálně - demokratický ministr vnitra Chovanec pár měsíců před volbami, že Česko migrační kvóty bude ignorovat, bylo to zcela jistě gesto, předvolební tah, jímž si ČSSD chtěla v kampani přihřát polívčičku na nepochybném ohýnku české islamofobie. Ve věci migrace je však podstatné to, co provedl premiér Sobotka jen krátce před ukončením své vládní mise. V listopadu 2017 stačil ještě ve švédském Goteborgu podepsat za českou stranu významný unijní akt zvaný Evropský pilíř sociálních práv.
O propagaci programu Evropské unie, v níž zaujímá podpora muslimské migrace své čestné místo se nestará pouze proslulá česká neziskovka, think-tank Evropské hodnoty, o níž náš pan prezident laškovně říká, že neví, nakolik je to tank, zcela určitě však ví, že není think. S touto neziskovkou, jež se může chlubit donátory typu Open Society Foundation známého filantropa George Sorose (toho, jenž tak rád sponzoruje společenské open-air programy typu Majdan) se snaží držet krok například česká iniciativa OPEN DOORS. Že jde o stejného amerikanofilního slouhu potvrzuje otevřený dopis, jenž byl péčí této iniciativy zaslán roku 2015 někdejšímu obamovskému ambasadorovi USA Shapirovi srdečně nadepsaný slovy „Our Doors are open for you, Andrew!“ V tomto listu mimo devótního tónu (zcela srovnatelného se svazáckými zdravicemi odesílanými kdysi do Moskvy) zaujme dojemný dík za osvobození naší země od fašismu armádou USA (zcela v duchu nového pojetí historie, v níž se Sovětskému svazu ve 2. světové válce upírá jakákoli kladná role).
Kanadský novinář prezentuje v článku pocity muslimů palestinského původu dlouhodobě žijících v České republice. Ti jsou pobouřeni bezprecedentním množstvím falešných virálních příběhů o neexistujících zločinech syrských migrantů na našem území, jakož o údajném výcviku bojovníků Islámského státu na českém venkově. V článku jsou kritizovány přehnané statistiky o migrační krizi a údajných teroristických hrozbách publikované prokremelskými periodiky, „jejichž zřejmým cílem bylo šíření a vyvolávání strachu a paniky“. Vzhledem k tomu, že k žádným teroristickým útokům ani hrozbám v České republice nedošlo, jsou obavy Čechů z muslimské migrace označovány za neoprávněné. K údajně neodůvodněné české islamofobii se v článku neopomíjí dodat, že „vrchním islamofobem země“ a nejvíce prokremelským politikem je prezident Zeman.
Colbornův článek reflektuje internetové publicistické periodikum Britské listy ve stati s názvem „Mají lidé v ČR opravdu zapotřebí dělat ze sebe mezinárodně blbce?“ Jak už napovídá titul článku, Britské listy bezvýhradně podporují názor odmítající údajné nedůvodné obavy našich lidí z muslimské migrace, přičemž o Češích se ve stati prohlašuje, že se ve věcech poměru k muslimům chovají idiotsky.
Zcela jistě lze řadu informací o muslimech zařadit do kategorie poplašných zpráv (hoaxů) či sdělení zhola falešných (fake news). Ostatně, stejně jako mnoho mediálních výplodů produkovaných ze strany těch, kteří muslimskou migraci vítají s otevřenou náručí.
Nelze přehlédnout, že příznivci stále živé vize hraběte Coudenhove-Kalergiho o tom, že „člověk vzdálené budoucnosti bude kříženec … euroasijské-negroidní rasy“ (cit. z R.N. Coudenhove-Kalergi: Praktischer Idealismus, Adel – Technik - Pazifismus, Paneuropa – Verlag, Wien-Leipzig, 1925) se snaží nutit českého občana nevidět muslimskou migraci ve světle tragédií, k nimž v posledních několika málo letech došlo v Londýně, Paříži, Nice, Bruselu, Berlíně, Manchesteru, Barceloně či jinde. Proimigrační propaganda jakoby úplně vylučovala, že podobně jako v pařížském Bataclanu může trhavinová nálož vybuchnout například i pod střechou diskotéky DUPLEX na pražském Václaváku.
Jestliže tedy Češi nemají právo obávat se islamistického terorismu z důvodu, že na našem území nikdy k žádnému teroristickému nebo jinému násilí nedošlo, je pozoruhodné, že stejné hledisko neplatí, máme-li vstřícně chápat oprávněnost alianční operace Atlantic Resolve. V rámci ní NATO již několik let hromadí v Pobaltí své ozbrojené síly, což má prý za cíl odstrašit Rusko od jeho záměrů napadnout alianční země. Pokud bychom měli posuzovat důvodnost „ruské hrozby“ ve vztahu k nám na základě faktických příznaků dobyvatelských choutek Ruska, dojdeme nutně k závěru, že obava z ruského napadení naší země je lichá (argumenty okupací Československa Sovětskou armádou v srpnu 1968 soudní lidé snad vážně brát nebudou). Avšak ani jakýsi pochybný globální pohled na údajné ruské nebezpečí ordinovaný nám z bruselské alianční centrály sekretářem NATO Stoltenbergem nebo udatným generálem Pavlem nemůže být dostatečným motivem k tomu, abychom nadšeně mávali fanglemi podél cest, jimiž se naším územím na severovýchod ubírá těžká technika z Ford Carson v Coloradu či odjinud.
Jinak řečeno, zatímco kvůli strachu z islamistického násilí jsou Češi označováni za idioty (co páchají islamističtí teroristé v jiných unijních zemích, to zřejmě není ve věci naší bezpečnosti podstatné), povinný strach z Ruska má naopak patřit k osobnostnímu vybavení seriózně uvažujícího českého občana, (který je povinen slyšet růst trávu hojně zalévanou z bruselské centrály NATO). Nebo jinak, euroatlantický establishment si zcela v souladu s principy New World Order o řízení světové společnosti vyhrazuje právo určovat, kdy nám strach prožívat povolí a kdy nikoli.