Za co všechno vlastně může člověk jako druh a my čeští troubové zvlášť? A nakonec, kdo konkrétně?

Ve chvíli, kdy přestává do Evropy proudit ruský plyn, chystá se sem studený vzduch z východu, varuje evropský meteorologický předpovědní systém Copernicus. První část zimy může být tvrdší, až blíže k jaru by to mohlo být teplejší. Snad to vydržíme, pokud se dá předpovědím věřit.

https://climate.copernicus.eu/seasonal-forecasts

Spory jsou o to, za co může příroda a za co člověk. Příroda je v předpovědích reprezentována nečekaně Ježíškem, přesněji atmosférickým jevem označovaným El Niňo, který ovlivňuje teplotu v Pacifiku od pobřeží Peru až k Indonésii. Šířeji ENSO, neboť je tu souvislost El Niňo (EN) s jižní oscilací (SO), tedy se střídáním teplé a studené povrchové vody ve východním a středním Tichém oceánu jižně od rovníku. Je to jev cyklický, byl tu i v hluboké minulosti. Pokud by se El Niňo probudil na začátku jara, jak někteří předpovídají, mohl by nám přinést více tepla a nejspíš i letních veder. Taková představa by nás mohla zahřát v krušném prostředí regulovaného vytápění ještě lépe než druhý svetr.

Než to nastane, bude to horší. Už třetím rokem totiž řádí Ježíškův protějšek ženského pohlaví (La Niňa). Originální Ježíšek vody u Peru ochlazuje, střídající holčina je otepluje. Z historie jsou však známy případy, kdy genderová přesmyčka La Niňa náhle prošla zpětnou tranvesticí na El Niňo.

https://mkweather.com/2022-2023-forecast-chances-for-el-nino/

Pokud jde o bezprostřední nástup zimy, má být ve Střední Evropě lehce tvrdší, ale třeba Kanadu a sever USA čeká mocná mrazová vlna. Západně od amerického kontinentu se usadila obrovská a hodně stabilní tlaková výše a ta usměrňuje na pevninu arktický vzduch, který se vylil mimo domovský region. Mrazy i přívaly sněhu mohou být rekordní, hlásí web, který se na tyto jevy specializuje.

https://www.severe-weather.eu/global-weather/winter-season-2022-2023-historic-storm-cold-snow-great-lakes-buffalo-mk/

Arktický mráz se vylévá z hlubokého Severu kvůli ochabujícímu víru stratosférických „tryskových větrů“ (jet streams), které jej držely na svém místě, a toto ochabování klimatické ohrádky kolem pólů už je dílo globálního oteplování vlivem člověka. Nejdivočejší podobu totálního rozhození mechanismu rovnoměrného rozdělování energie kolem Země bylo letošní lednové prudké oteplení přímo na severním pólu, neboť polární vír se rozpadl na dva a do centra Arktidy zamířil horký vzduch z jihu.

https://www.severe-weather.eu/long-range-2/winter-season-2022-2023-forecast-october-update-united-states-canada-europe-fa/

https://yaleclimateconnections.org/

Připomnělo nám to, že klimatické změny nejsou ani tak o tom, že je tepleji, ale že přestávají fungovat klimatické mechanismy, na které se adaptovala naše civilizace a obklopující příroda. Epizoda téměř letního tepla na pólu uprostřed zimy naznačila, že dočkat se můžeme čehokoliv, na co nejsme připraveni. Ochabující jet streams váznou i při pokusech o nápravu, takže případné extrémy trvají strašně dlouho.

O vlivu člověka na klimatické změny už není mezi vědci pochyb. Tématu se věnuje tolik pracovišť s tak pestrými metodami a cíli, že nějaké spiknutí „lovců grantů“, jak je to u nás prezentováno, je zprávou spíše o specificky české situaci než o okolním světě. Přesněji, 97 % klimatických vědců dospělo k závěru, že jsme svědky globálního oteplování způsobeného člověkem. Píše se o tom v nejnovější recenzované studii skupiny autorů vedené Anthony Leiserowitzem z centra klimatické komunikace na fakultě životního prostředí prestižní Yaleově univerzity v New Haven ve státě Connecticut.

https://yaleclimateconnections.org/2022/11/new-reports-spell-out-climate-urgency-shortfalls-needed-actions/

Obraz českého veřejného mínění o klimatických změnách najdeme v mapách mezinárodního výzkumu International Public Opinion on Climate Change 2022 ze stejné dílny plus Data for Good at Meta, který byl publikován na egyptské konferenci COP27.

Tato studie nám pomůže osvětlit zlobné vystoupení domácích autorů proti českým studentům, kteří si dovolili stávkovat za klima. Odpověď najdeme na straně 10 na mapce shrnující touto grafickou technikou odpovědi respondentů ze 192 sledovaných zemí a území. Jedná se o souhlas s tvrzením: Klimatické změny poškodí příští generace. Zatímco ve Španělsku, Francii, a dokonce i Maďarsku, nacházíme nejvyšší míru souhlasu, v Česku je nejnižší a je srovnatelná jen s Jemenem. Avšak klimatických změn se nebojí ani současná česká generace. S tvrzením, že klimatické změny mi osobně uškodí, u nás souhlasí jen 3 procenta dotázaných, úplně nejmíň ze všech. Asi proto, že tornáda, povodně či sucha s klimatickými změnami nespojujeme. Může za ně Putin (a Babiš, samozřejmě).

https://climatecommunication.yale.edu/publications/international-public-opinion-on-climate-change-2022/

Jak to vzniklo, že ČR je na špici odmítání? Mohli bychom samozřejmě analyzovat postoje českých prezidentů, ale že by měli takový přímý vliv? Určité nahlédnutí do motivací nabízí mimořádně zajímavá pasáž o globální uhlíkové nerovnosti v obecnější zprávě o nerovnosti ve světě ( World Inequality Report 2022), kterou jako každoročně sestavili Thomas Piketty, Emmanuel Saez, Gabriel Zuckman a editor Lucas Chancel.

https://wir2022.wid.world/

S uhlíkovými emisemi je to podobné jako s příjmovou nerovností. V globálním měřítku vyprodukuje dolních 50 procent obyvatelstva 1,6 tuny oxidu uhlíku na osobu ročně, zatímco středních 40 procent (skupina mezi čtvrtým a sedmým decilem) 6,6 tuny na osobu, horních deset procent 31 tun a horní procento dokonce 110 tun skleníkových plynů na osobu ročně, čili stokrát víc než dolní polovina lidstva. Útok na uhlík je proto útokem na ně. Mluví se o škodách a odpovědnosti, to může být drahé.

Zajímavé je to také regionálně. Americká dolní polovina společnosti vyprodukuje stejně emisí jako evropský střed (jen čtyři decily kolem středu), přestože chudí Američané jsou dvakrát chudší než o něco výše situovaní Evropané. Jak se dočteme na straně 122, tento rozdíl je dán hlavně uhlíkově intenzívním energetickým mixem v USA, kde se uhlík podílí dvakrát víc na výrobě elektřiny, než je tomu v Evropě. Také veřejná infrastruktura USA je uhlíkově náročnější třeba kvůli širšímu používání osobních aut, a ta jsou navíc větší a žíznivější. Ale evropská střední vrstva (tedy oněch středních 40 procent) zase vyprodukuje o polovinu víc uhlíku na osobu než střední vrstva na Dálném východě. Výčitky směrem k Číně jsou proto nemístné.

V čem tedy spočívá naše odlišnost? Česko je zemí, kde si hrstka nejbohatších dokáže své postavení dobře ohlídat, v tom jsme doopravdy výjimeční. A také v tom, že kráčíme bok po boku s velkým bratrem: Spojené státy, náš vzor, a nikdy jinak!

Až bude v obýváku klendra do modra, můžeme se těšit na závan z teplých vod Pacifiku, a přitom třaslavě přemýšlet: Za co všechno vlastně může člověk jako druh a my čeští troubové zvlášť? A nakonec, kdo konkrétně?