...ale vypadá to spíše jako vypuštěný bumerang, který ohrozí Bidena a ukáže, oč jde Američanům na Ukrajině doopravdy. Pod vzbouřeneckými regiony Doněcka a Luhanska jsou obrovská ložiska břidlicového plynu.

Demokratická strana USA ucítila krev, když se začalo psát o tom, že prezident Trump podmínil pomoc Ukrajině informacemi o tom, jak bývalý viceprezident Biden zastavil ukrajinské vyšetřování svého syna. Jenže ono se to může obrátit. Biden sám se před lety vytahoval, jak dal Ukrajincům šestihodinové ultimátum. Buď ukrajinská vláda vyhodí generálního prokurátora, nebo Biden odletí a s ním miliarda dolarů americké vládní pomoci. Ten prokurátor vyšetřoval Bidenova syna.

O obsahu blahopřejného telefonátu Donalda Trumpa čerstvě zvolenému ukrajinskému prezidentu Volodymyru Zelenskému se dozvídáme od zákona dbalého agenta CIA, který se dozvěděl o nepřístojném chování prezidenta od osob z Bílého domu. Znovu tedy musel zasahovat hluboký stát, aby v zemi udělal pořádek.

Ale hluboký stát možná brání jen sám sebe. Zpráva generálního inspektora ministerstva spravedlnosti o vyšetřování „ruské stopy“ v Trumpově volebním štábu ukazuje, jak to bylo všechno nahrané, vylhané a nezákonné. A jak se to hrálo na publikum. Naposledy se zjistilo, že bývalý šéf FBI James Comey své tajné zprávy poskytoval příteli, který je pak dával New York Times.

Možná tedy sledujeme závody, ve kterých lze sázet na to, zda bude rychlejší impeachment, nebo naopak zásah do bývalého establishmentu Demokratické strany a hlubokého státu.

Trump chtěl po Zelenském, aby se podíval, jak to bylo s Bidenovým synem. „Biden všude chodil a chlubil se, jak zastavil stíhání, tak pokud se na to můžete podívat … mně to zní hrozně.“

Ale je to tak, jak to Trump říká. Bidenův osobní popis, jak to proběhlo, byl natočen na veřejné akci Rady pro mezinárodní vztahy, Council on Foreign Relations, mozkového tanku americké zahraniční politiky. Bývalý americký viceprezident vzpomínal, jak v březnu 2016 vyhrožoval tehdejšímu ukrajinskému prezidentu Porošenkovi, že Obamova administrativa stáhne garance na úvěry za miliardu dolarů a pošle Ukrajinu do insolvence, pokud okamžitě nevyhodí generálního prokurátora Viktora Šokina:

„Za šest hodin odlétám. Pokud nebude prokurátor propuštěn, nedostanete ty peníze,“ vzpomíná Biden, jak na Porošenka udeřil. „A bylo to, vyhodili tu svini.“

Zaznamenal to investigativní novinář John Salomon v žurnálu o kongresové politice The Hill.

Solomon si pak dal práci s ověřováním. Podle několika bývalých ukrajinských činitelů trval americký tlak několik měsíců, nebylo to za šest hodin. Biden tvrdí, že prokurátor byl neschopný a zkorumpovaný. Neřekl však něco, co musel vědět. Prokurátor, kterého vyhodili, vedl vyšetřování rozsáhlé korupce ve firmě pro těžbu plynu Burisma Holdings, která zaměstnala Bidenova syna Huntera jako člena správní rady.

Podle záznamů bankovních operací v USA dostávala americká firma Huntera Bidena s názvem Rosemont Seneca Partners LLC pravidelně na své účty obvykle více než 166 tisíc dolarů měsíčně od Burismy, a to trvalo od jara 2014 do podzimu 2015, kdy byl viceprezident Joe Biden hlavním představitelem Spojených států, který se zabýval Ukrajinou a napjatými vztahy s Ruskem, píše Salomon.

Hunterovým parnterem v Rosemont Seneca byl také další člen správní rady Burismy, Alex Archer, který měl vazbu na Johna Kerryho, pracoval v jeho prezidentské kampani. Archer byl jmenován do správní rady Burisma v dubnu 2014, tehdy se s ním viceprezident Biden setkal a měsíc na to tam byl i Hunter.

Solomon pak lokalizoval Šokina a poslal mu své otázky, ten mu odpověděl písemně. Uvedl, že předtím, než byl vyhozen, měl „specifické plány“ vyšetřování, které „zahrnovaly výslechy a postupy trestního řízení u všech členů správní rady, včetně Huntera Bidena.“

Vyšetřování se soustřeďovalo na tři případy, ale když Šokina vyhodili, korupci smetl se stolu Antikorupční úřad Ukrajiny. Druhý případ, který se týkal pochybných převodů peněz v Londýně skončil na tom, že ukrajinský úředník neposlal v požadované lhůtě potřebné dokumenty. Další věcí byly daňové úniky.

Avšak ukazuje se, že to neusnulo úplně. Také nový ukrajinský generální prokurátor Lucenko v poslední době zaostřil na případ Burisma, je si vědom zájmu americké veřejnosti a chce se spojit s americkým ministrem spravedlnosti Williamem Barrem.

Solomon nakonec klade řadu nepříjemných otázek, které by měly zaznít, pokud chce Biden kandidovat na prezidenta USA: Bylo vhodné, aby Bidenův syn a jeho firma kasírovali Ukrajinu, když viceprezident sloužil jako styčná osoba pro ukrajinskou vládu? Jakou práci Hunter za ty peníze odvedl? Co viceprezident věděl o vyšetřování v Burisma?

Ale proč byla těžařská firma tak důležitá? Konflikt na Ukrajině má jednu skrytou tajenku. Pod vzbouřeneckými regiony Doněcka a Luhanska jsou ložiska břidlicového plynu, který by se dal těžit frakováním. Dokonce jde o velká ložiska, třetí největší v Evropě, a co je podstatné, Ukrajina patří mezi malou skupinu evropských zemí, kde není frakování zakázáno.

Přímo pod Doněckem je ložisko Juživska, ve kterém může být podle ukrajinské vlády až 4 biliony kubických metrů plynu. Podobné číslo uvádí i americká energetická agentura EIA. V lednu 2013, tedy ještě za prezidenta Janukoviče, byla podepsána dohoda o vytvoření společného podniku se společností Shell, která měla přinést investice ve výši 10 miliard dolarů. Předpokládalo se, že po roce 2030 se tam bude těžit až 20 miliard kubíků plynu ročně, tedy dvojnásobek toho, co celá Ukrajina těžila roku 2011, kdy pokrývala třetinu národní spotřeby. Těžební licence měla platit 50 let.

Znamenalo by to, že třeba obyvatelům Slavjansku by se rozeběhly frakovací operace přímo pod zadkem. Do rozvrtaného podzemí by se vháněla natlakovaná rozpustidla, která pak neví, kde se zastavit. Bublinky plynu tu a tam vyprsknou z vodovodních kohoutků, takže lze vodu zapálit, jak se to stává v těžebních oblastech Spojených států. Tam se však nejčastěji těží v řídce zabydlených regionech, nikoliv uprostřed města. Proto se v médiích objevily zprávy, že v souvislosti s těžbou měli být obyvatelé vystěhováni.

Lidé začali protestovat a údajně chystali na toto téma referendum.

Zpráva Euraktivu, ze které zde čerpám, připisuje tento odpor ukrajinských občanů k frakování zlovolnému působení Ruska. Je to prý jasné, v rozšiřující ukrajinské těžbě vidělo konkurenci. Trochu to nehraje se známější aktivitou Ruska, že samo zavíralo Ukrajincům kohoutky s ruským plynem, protože neplatili. Roku 2015 Ukrajinci dováželi jen 6 miliard kubíků místo někdejších 40, takže Rusko představovalo jen šestinu ukrajinského trhu s plynem. Ale to je jen na okraj, nemělo by nás to odvést od největšího zjištění moderní doby, že když se někde něco děje, může za to Putin.

V daném případě se rozhodl překazit ziskovou těžbu vojenským konfliktem, přesněji podporou separatistů, vysvětlil roku 2015 americký žurnál Foreign Policy. Jako přitěžující svědectví jsou uváděna slova vůdce doněckých vzbouřenců Pavla Gubareva. Ten připustil 14. května 2015 v ruské televizi Rossija 24, že hlavním důvodem neutuchajících vojenských útoků Kijeva na region je opravdu snaha „pokračovat v rozvoji ložisek břidlicového plynu na ukrajinském území“.

Další těžební licenci měl dostat americký Chevron, který chtěl investovat 10 miliard dolarů do ropných a plynových nalezišť na západní Ukrajině. Ale po roce, který země prožila v občanské válce, se obě společnosti rozhodly své projekty odložit na příhodnější časy. Vedle války je ostatně tísnily i mimořádně nízké ceny plynu.

Jiná stránka věci je však velice atraktivní. Na mezinárodní ekonomickém fóru v Charkově v září 2016 informoval Mykola Šlapak, expert informačního projektu Nekonvenční plyn na Ukrajině, že legislativa těžby ropy a plynu už byla deregulována.

Z dalších zdrojů se dozvídáme, že nejsou kladeny žádné zvláštní požadavky na ochranu životního prostředí, na testy podloží nebo zveřejňování chemických činidel, která budou použita v podzemí. Nejsou stanovena ani pravidla pro nakládání s odpadními vodami, což není nic okrajového, když uvážíme, že všechno, co se nažene do podzemních vrtů, pak někde zase vyteče ven. Žádné průmyslové frakování na Ukrajině dosud neproběhlo, a tak se má těžba řídit jen obecným zákonem o ropě a plynu.

Ukrajina má dokonce ambiciózní plány na vývoz plynu do Evropy, informuje Euractiv v textu ze září 2015, a má se to odehrát ve spolupráci se Spojenými státy. Těžko lze přehlédnout obrovský zájem na tom, aby se Evropa zbavila závislosti na Rusku a současně využila slibných ukrajinských vyhlídek v oblasti těžby břidlicového plynu, nechává se unést uvedený zdroj.

A teď to začne být obzvlášť zajímavé:
„Vedle pochopitelného zájmu amerických společností na ziskovém podnikání při těžbě ukrajinského břidlicového plynu jsou tu ve hře jako obyčejně i politické a strategické zahraničně politické zájmy ve válce o ukrajinský nový plynový potenciál.“

Tu válku jsem si dovolil zdůraznit, aby nezapadla. A jede se dál – jsme v roce 2015:
„Vice prezident Joe Biden oznámil, že Spojené státy přivedou do země technické experty, aby urychlili využití ukrajinského břidlicového plynu. Bidenova rodina má dokonce takový zájem o Ukrajinu, že jeho syn Hunter byl jmenován do rady ředitelů v největším ukrajinském podniku pro těžbu plynu Burisma Holdings. To staví problém ukrajinského břidlicového plynu do nové perspektivy, alespoň z amerického hlediska.

Burisma vlastní licence pokrývající pánev Dněpr-Doněck a Biden junior není jediným Američanem s politickými vazbami, kdo se nedávno ocitl ve správní radě této společnosti. V dubnu 2014 tam vstoupil také Devon Archer, bývalý vedoucí poradce z prezidentské kampaně bývalého ministra zahraničních věcí Johna Kerryho a někdejší spolubydlící na koleji s Kerryho nevlastním synem.“

„Kijev bojuje na východě Ukrajiny o zásoby plynu. Německo odhaduje, že zásoby činí 5 578 bcm (rezervy USA jsou 8 976 bcm). Kontrolovat to budou USA,“ tweetoval podle tohoto zdroje Alexej Puškov, předseda zahraničního výboru ruské Dumy, v srpnu 2014. (Zkratka bcm znamená miliardy kubických metrů.)

Autor zprávy Euroactivu byl evidentně nalepen na hodně dobře informované americké zdroje. Dnes, po pěti letech, to proto nelze považovat za něco nového a neznámého. Biden a Kerry vycítili zlatou žílu a nasadili rodinu (nebo skoro rodinu) k přímé účasti. S vahou vlády Spojených států za zády byli schopni zastavit ukrajinské vyšetřování. „Za šest hodin“, jak se Biden chlubí. Kdyby generálního prokurátora nevyhodili, odletěl by i se slíbenou miliardou dolarů úvěrových garancí pro Ukrajinu.

Teď se mu postavil do cesty Trump. Biden už disponuje jen částí moci, má krtky v aparátu Bílého domu a v části CIA, odkud pocházel „whistleblower“ k Trumpovu telefonátu se Zelenským. Jenže ono se střílí oběma směry. Vyšetřování generálního inspektora ministerstva spravedlnosti ukázalo, že odposlechy Trumpova volebního štábu byly nezákonné a prezident byl obelháván ředitelem FBI, že na něj není nasazen zpravodajský aparát.