Právní norma se zásadně odlišuje od sociální normy, která je produktem živého sociálna, zatímco právní norma vzniká jako produkt sekundárního sociálna a je proto formálně přesně definována. Použít kategorii většinová společnost jako nástroj odsouzení je velice problematické. Jak Přemysl Polák zjistil většinový názor společnosti? Má na mysli výsledky průzkumu veřejného mínění? Výsledky těchto průzkumů do značné míry kopíruji názory zadavatele. Další problém je odborná kompetence řešitelských týmu, běžné jsou metodologické chyby. 

Právní názor Přemysla Poláka stavící právní normalitu na souladu s většinovým názorem směřuje právní řád do pekel a je naprosto protikladný právnímu státu. Svým dovoláním Přemysl Polák legitimizuje politické procesy padesátých let, protože obvinění byli v rozporu se společenskou většinou. Viz známe heslo Jiřího Rumla psům psí smrt. Legitimizuje pronásledování chartistů a disidentů, protože byli v rozporu s většinou. Odsoudil by T. G. Masaryka, protože v hilsneriádě byl v rozporu s většinou. I studenti ho na přednášce nenechali mluvit. Přemysl Polák by vyhnal z koncertních sálu L. v Beethovena a L. Janáčka, protože jejich hudba odporovala většinovému vkusu. Přidal by se ke skandalizování impresionistů, protože většině se jejich obrazy nelíbily. Přemysl Polák je také přímým následníkem katolické inkvizice, s níž by upálil Giordana Brůna, protože nesdílel většinový názor, že země je plochá a je centrem vesmíru, kolem níž obíhá Slunce. Přemysl Polák se také ztotožňuje se sanhedrinem a nechává ukřižovat Ježíše, protože jeho názory se zcela míjí s názory většiny. V české historii upaluje Jana Husa, který se také odlišuje od většinového názoru. Trest na doživotí by musel od Přemysla Poláka dostat Albert Einstein, protože ten neměl pouze názory odporující většině, ale přímo popřel vládnoucí světonázor.  

V USA pronásledovali odpůrce vietnamské války, protože většina byla zpočátku pro válku. Bill Clinton kvůli protestům a odmítání nastoupit do války utekl z USA. Ministr obrany USA, který vietnamskou válku vedl Robert McNamara, řadu let po skončení vietnamské války prohlásil, že tato válka byla chyba. Která většina platí, na počátku války nebo ta následná s ministrem, který válku vedl? Samozřejmě, že za tuto chybu, která stála miliony životů, souzen nebyl, zatímco učitelka Bednářová za odchýlení od vyspekulované většiny souzená je.  

Také druhá válka v zálivu, agrese vůči Iráku byla vyvolána na základě připravené lži. Vojenská intervence v Iráku stála na tvrzení Rafída Džaanábího, agenta s krycím jménem Curvelball, iráckého emigranta žijícího ve Velké Británii, který později listu The Guardian otevřeně přiznal, že si svá tvrzení o biologických zbraních v Iráku vymyslel.  

Dav, většina téměř nikdy nemají pravdu. Jak říká klasik psychologie davu Gustav le Bone začleněním do davu jedinec přichází o svou inteligenci bez ohledu na její kvalitu. V současné mediokracii, s populací, která v současném vzdělávacím systému se nenaučí myslet, ba přímo naopak, jsou jí názory indoktrinovány prostřednictvím médií, především České televize. A ten, kdo tento indoktrinační program narušuje musí být zlikvidován, a to je případ učitelky Bednářové. Její schopnost mít vlastní názor a ten prezentovat je nebezpečný precedens, který musí být za každou cenu zlikvidován. 

Nebezpečné je také objevení se černé ovce v soudcovské komunitě. Soudkyně, která učitelku Bednářovou osvobodila prokázala, že i soudce, pokud má odvahu, může mít i charakter. Dovolání je také útokem na tuto soudkyni a zastrašováním případných dalších soudců s charakterem, protože ohrožují systém státního ovládání občanů, který má nahradit demokratické ovládání politiků občany. 

Státní zastupitelství a Přemysl Polák se staví proti vývoji ve vesmíru, proti evoluci, proti jakýmkoliv změnám. Chtějí zakonzervovat stav, který byl vyprodukován nekompetentními a úchylnými televizními novináři. 

T. G. Masaryk tvrdil, že demokracie je diskuse. Z toho lze vyvodit závěr, že státní zastupitelství a Přemysl Polák jsou proti demokracii, zatímco učitelka Bednářová, která vedla žáky k diskusi, je tvůrčím prvkem demokracie. 

Druhý přístup má již před zahájením jasno, jaký chce rozsudek a připouští pouze to, co vede k tomuto rozsudku a to, co mu odporuje vůbec nepřipustí. Příkladem prvého typu rozsudku jsou politické proces padesátých let, ale i stíhání amerického prezidenta D. Trumpa, že za jeho zvolením byl ruský vliv. Celé volební období se s tímto nařčením potýkal, až se prokázalo, že na zakázku CIA toto nařčení vymyslel britský agent.  Warrenova komise vyhlásila, že vyslechne pouze svědky, kteří potvrzují teorii jednoho střelce při atentátu na J. F. Kennedyho

Přemysl Polák by měl s vědeckou kvalifikací znát teorii falzifikace K. R. Poppera. Pravdivost hypotézy nelze potvrdit, pouze testováním falzifikovat, potvrdit její nepravdivost. Pro Přemysla Poláka není evidentně vzorem K. Popper, ale mistr propagandy Joseph Goebbels.
  „…. podle paragrafu 404 trestního zákoníku, například formou veřejně projeveného nacistického pozdravu, je trestný bez ohledu na to, ……“  V právním státě platí právo pro všechny stejně. Pokud by Česká republika byla právní stát, stíhalo by státní zastupitelství vládní politiky za používání banderovského nacistického pozdravu.

Justici padesátých let personifikuje prokurátor Urválek, justici pětikoalice personifikuje komunistický vojenský prokurátor Nejvyšší státní zástupce Igor Stříž a jeho zástupce Přemysl Polák. 

Na základě analýzy výroční zprávy MV ČR jsem publikoval článek „Vzdělanostní a intelektuální úpadek MV ČR“, (včetně policie). Od vydání článku se potvrzují mé závěry. Zmatené chování policie při střelbě na FF UK  a nestoudné lhaní vysokých funkcionářů České policie a ministra vnitra Víta Rakušana a dalších ministrů (Jurečka), brutální policejní útok na člověka u Národního muzea, přikrytý vedením policie (policejní brutalita přeci patři k policejnímu státu) a další chování policie naznačuje, že máme nakročeno k policejnímu státu.  

K podobným závěrům lze dojít při analýze působení justice a státního zastupitelství. Na tomto dovolání se dokladují kompetence a priority Nejvyššího státního zastupitelství. V devadesátých letech, kdy kriminalita byla běžným jevem a organizovaný zločin se prolínal s politikou a česká ekonomika byla rozkradena, justice a další orgány činné v trestním řízení byly v jakémsi umělém spánku. Téměř nikdo nebyl stíhán a nejzávažnější stíhání a odsouzení proběhlo pouze díky švýcarské justici. I to málo stíhaných za ekonomickou trestnou činnost bylo prezidentskou amnestií omilostněno. Justice úspěšně přehlížela ekonomickou trestnou činnost, při níž šlo v jednotlivých případech o stamiliony a miliardy, až se probrala po mnoha letech od dané události a roky nedokázala uzavřít (politický) případ Čapí hnízdo . Nyní se Nejvyšší státní zastupitelství chce ukázat na kauze učitelky, kterou stíhá, protože nesdílí názor většiny. Na učitelku si troufne. 

„…České televize coby široce respektovaného a mainstreamového veřejnoprávního média.“  Toto tvrzení lze velice snadno zpochybnit. Jednak značná část české populace zpravodajskému a publicistickému vysílání ČT nevěří, jednak je velice pochybná úroveň pracovníků ČT, kteří toto vysílání zabezpečují.  Právě v těchto redakcích ČT se prokázalo, že vedoucí pracovníci mají pochybnou morální úroveň a o řadě z nich se dá říci, že jsou úchylní či deviantní. S řadou vedoucích pracovníků byl proto rozvázán pracovní poměr a dále dochází k rušení pořadů, a to nejen pro sexuální deviaci pracovníků, ale i z důvodů neplnění kritérií veřejnoprávního média. 

Ve světě vzbudil pobouření, kritiku a znechucení zahajovací rituál olympijských her v Paříži. Nic takového nebylo slyšet z České televize. Proč? Zřejmě nedostali pokyn. Tak prostě Česká televize funguje. 

Zde je prokazatelné, že soudcovská komunita si udělala z Ústavy a Listiny lidských práv trhací kalendář. Stačí několik zkorumpovaných a aktivistických soudců a Ústava a Listina lidských práv jsou jen pouhé cáry papíru. Justice se nachází v takovém stavu, že kdyby soud rozhodl, že 1+1=3 a někdo by napsal, že dvě, tak by byl trestně stíhán.  Justice se stala nelegitimní a nekontrolovatelnou politickou silou, s kterou systém nepočítal.  Justice se urvala ze řetězů a stala se významným činitelem nastupující totality. Konec konců, kdo dnes ještě věří Pavlu Rychetskému (kterého nahradil normalizační komunista Baxa) a Ústavnímu soudu. 
 

JUDr. Přemysl Polák, PhD. Je nejen absolventem brněnské právnické fakulty, ale získal také PhD., což znamená kvalifikaci pro vědeckou práci. Měl by tedy být schopen více než běžný právník chápat jevy komplexně v širších souvislostech a do hloubky. Dovolání, jím podepsané a možná i napsané, lze charakterizovat různě, ale v žádném případě ne jako hluboké a vidoucí věci v souvislostech. Příčinu právnických výkonů Přemysla Poláka můžeme také hledat v době jeho sociálního zrání, které se následně promítlo do jeho profesního zrání. Přemysl Polák se ve svém sociálním zrání nacházel v průsečíku normalizační a transformační generace. V devadesátých letech žil ve společnosti, která fungovala na základě hesel vládních politiků. „Je třeba zhasnout a každý si nakrade“. „Ekonomika musí jít před právem“. Privatizace, tunelování, rozkradení státního majetku byly procesy, v nichž podstatnou roli hráli právníci. Ti získávali značné částky v procesech „odstátnění“ státního majetku, navíc to pro ně již byly vyprané čisté peníze. Pochopitelně, že procesy tzv devadesátek, pokud měly něco společného s morálkou, tak to byla morálka mafiánská. Může někdo vyjít z moře suchý? Jakou morálku mohli interiorizovat začínající právníci a soudci. Jak se říká o alchymistickém tvoření Velkého díla, při vlastní práci dochází k proměně samotného alchymisty. Tehdy vznikala justiční mafie. Podobně procesy v devadesátkách měnily společnost a její aktéry. Samotný hlavní aktér Václav Havel výsledek těchto procesů nazval „blbou náladou ve společnosti. Soudce Berka je jen špička ledovce, a to ještě mu soudcovská solidarita zařídila odškodné ve výši 498 000 Kč. O mravním profilu soudců vypovídá zneužití jejich pozice ve společnosti k prosazení vysokých platů. Takovýmto zneužitím specifické pozice, kdy vědí, že nikdo je nemůže korigovat je srovnatelné, jako kdyby si armáda vynutila vysoké platy tanky v ulicích. 

Před léty se již jedna právnická fakulta na západě Čech proslavila a právnická fakulta na východě republiky na tom zřejmě nebude o mnoho lépe. Intelektuální a vzdělanostní úroveň výkonů řady soudců a jejich rozsudků  je tak nízká, že těžko bychom na nich hledali dopady jakéhokoliv vzdělání. Zrušme tedy právnické fakulty a úroveň justice a spravedlnosti se nezhorší a přitom ušetříme.   

Za zvláště nebezpečné považuji prosazování názoru, že stát má určovat, co si má občan myslet. Tento politický axiom je spolehlivým atributem totalitní společnosti. Zde se potvrzuje známe české přísloví: „“Co se v mládí naučíš, k stáru jako když najdeš “ (Stříž, Pavel, Baxa).