Podívejme se, proč je právní vědomí – mé i spoluobčanů – ohledně svobody slova mateno. Rozeberme soudní procesy s obžalovanými občany za jejich výroky. Josef Skála, Juraj Václavík, Vladimír Kapal, Ladislav Vrábel, Martina Bednářová, Antonín Dobner a dalších několik stovek.

Nehodnoťme prosím Tálibán. Náš pohled na uspořádání společnosti, práva žen, soudnictví je jiný. Existuje však pravidlo, že kulturu, demokracii a právní systém jiných kultur není možné nést do jiných států a jejich kultur na bodácích. Žaloba byla podána a soud musel rozhodnout, tak přijal kompromis a odsoudil A. Dobnera na tři měsíce s podmínkou na 18 měsíců za trestný čin schvalování trestného činu. Protože umřeli lidé násilnou smrtí, a to je trestný čin. Kolik trestných činů je podle této logiky pácháno ve světě v různých válkách v dnešních dnech? Kdo vytváří podmínky pro to, aby tyto války vznikaly? Když se vrátíme k první světové válce, položme si otázku, jaký zájem měl francouzský příručí rozpárat břicho bodákem německému zámečníkovi. A naopak, proč měl důvod německý studen kosit kulometem rojnici Francouzů. Tím myslím ještě před tím, než skončili oba v zákopech. Když už se ocitli na frontové linii proti sobě, každý vyzbrojen puškou, bodákem a negativním postojem o tom druhém, pak je to už jiné. Jde pouze o to, kdo z koho. Přežij a zabij, pokud chceš přežít. Kdo je tam dostal a proč? To je otázka. Proč se zabíjí lidé mluvící stejným, nebo velmi podobnými jazyky na bývalém území východní Ukrajiny, dnešních území západních federativních republik Ruska? Půlka populace, která se o konflikt zajímá, řekne vše vysvětlující jméno Putin. A tato půlka je podle nejvyššího státního zástupce v souladu s právem. Druhá půlka myslících občanů má jiný pohled, a ta se podle mínění mainstreamu a některých právníků dopouští ideového zločinu.  

Pánové Skála, Václavík, Kapal vedli diskusi o historii. Soud je uznal vinnými z trestného činu popírání, zpochybňování, schvalování a ospravedlňování genocidia. Dnes miliony lidí zastávají souhlasné stanovisko s počínáním armády Izraele, která si počíná v Gaze jako nacisti v Lidicích. Jiné miliony lidí naopak drží stranu Hamázu. Zvažme, nakolik jedni schvaluji genocidu a druzí se dopouštějí trestního činu podpory a propagace terorismu. Takže někteří lidé byli odsouzeni a miliony jiných se dle mlčení státních zástupců trestního činu nedopouštějí? Nebo se trestního činu nedopustil žádný z nich, pouze vyjádřili svůj názor. Vzniklo nenávistné myšlení, a to v takovém rozsahu, že ho už nelze postihovat? Hrozí, že nenávistné myšlení povede k nenávistným činům? Každý nástroj má účinnost od – do. Ztrácí právo už svoji moc? Nakolik přispěli ke ztrátě moci práva příliš aktivní žalobci? Neměl by se problém pohledu řešit jinými nástroji, než vyhlašováním trestů? Kdo a co stojí za vytvořením podmínek k rostoucí nesmiřitelné nenávisti a tisícům mrtvých na obou stranách? Nedostali bychom se ke kritice mamonu a nicotných karier, kde se kráčí k moci i majetku přes mrtvoly?

Učitelka Martina Bednářová je vláčena po soudech, což ji rozhodně na zdraví nepřidá, pouze za to, že chtěla po žácích, aby vzali na vědomí protikladné názory, zvažovali pro a proti a pak si udělali vlastní názor. Každý učitel ví, jak těžké je získat žáky pro myšlení. Když se to podaří, je to odměna pro učitele ta nejvyšší. Daleko pohodlnější je vézt se v bublině osvojeného postoje, nebo na vlně cizího názoru. Studenti jsou už zkrátka takoví. Co nejrychleji splnit studijní požadavky s minimem vynaložené energie. Nemyslet, zopakovat cizí názor. Podivuhodné je, že právní profesionálové raději podpoří studenty v lenosti myšlení, než by podpořili učitelku v její snaze naučit studenty porovnávat fakta a postupně se více a více dopracovávat k takovému názoru, který odpovídá skutečnosti. Pokud tak činí lidé z manipulatori.cz, nelez.cz, demagog.cz, Čeští elfové, think-tanku Evropské hodnoty z.s., atd., že staví vlastní názory proti názorům jiných z jiných webů, tak to je v souladu se zákony. Ale když to udělá učitelka, tak se dopouští porušování zákona.

My, občané bez titulu magistra z právnické fakulty, můžeme a měli bychom číst zákony, ale většinou se naše právní vědomí utváří pouze z právní praxe, tj. z výroku právníků a rozhodnutí soudů. Z výše uvedeného vyplývá, že je to problém. Co si laik může odnést je strach. Myslet, vyjadřovat své stanovisko k tomu, jak cítí realitu. Ptám se, jak může bez vyjadřování názorů existovat poměřování cílů, politik, postupů? Jak bez svobody vyjadřování názorů může být vůbec řeč o nějakém podílu lidu na vládě? Nám laikům v právu se dostává do právního vědomi – „mlč, buď z ticha“; „nehas, co tě napálí“. Autoři alternativy kritizují uplatňování dvojího metru. Dle mého názoru jde o víc. Je to daleko horší. Někdo rozkládá tmel společnosti – právní vědomí a tím i dobrovolné dodržování právního řádu.