Proč Ismus Vandal útočil? Chtěl vyjádřit svůj postoj? Demokratický postoj vyjádřený „demokratickými“, násilnými metodami, proti „nedemokratickým“ seniorům pasivně odmítajících válku? Nebo je Ismus Vandal obětí poměrů?

Je tento paragraf chránící svobodu projevu a demokracii znám veřejnosti? Postupuje stát v souladu s tímto paragrafem? Chrání občanská práva svobody projevu občanů, právo občanů na shromažďování a sdružování. Jsou účinná preventivní opatření. Jsou občané vedeni hlavními mediálními proudy k dodržování elementárních zásad lidského spolunažívání. Dávají politici dobrý přiklad?

Ismus Vandal je útočník i oběť současně

Podnadpis možná čtenáře zarazí. Ismus Vandal (kdo chce znát celé jméno, Instagram mu ho prozradí) zaútočil a chlubí se tímto činem. Je útočník. Dle mně je však i oběť, a to oběť politických poměrů.

Například. Když jsme dělali na stavbě, kde byl špatný signál, mnohokrát nebylo možné naladit jiné vysílání než Český rozhlas plus. Je to profesionální a technicky velmi dobře vybavené medium hlavního proudu. Poslouchali jsme rozhovory se zajímavými lidmi. Než však začali mluvit ke stanovenému tématu museli zaplatit vstupenku do vysílání. Tou bylo sdělení, že on, host, nebo jeho příbuzní, nebo příbuzný příbuzného zažili, nebo aspoň slyšeli o někom, kdo byl v dobách socialismu vězněn, souzen, šikanován, nebo jinak režimem poškozen. Pětatřicet let se v médiích hlavního proudu plive na vše před rokem 1989. Některá tištěná periodika se výslovně orientovala na znevažování minulého režimu. Uvedené odsudky formuji identifikaci posluchačů. Identifikace je ztotožnění se s něčím. Ale identifikace je utvářena i odmítáním něčeho. Třicet pět let je přeformátováváno vědomí mladých lidí. Propaganda pracuje na ztotožněním se se současným režimem, současnou vládou skrze odmítání všeho, co bylo před rokem 1989. V takovýchto poměrech byl formován duchovní svět, názory a postoje našeho hrdinu od sochy spravedlnosti.

Oni jsou příčinou mého zlého postavení, neútěšnosti života a žádné perspektivy jeho změny. Média pětatřicet let haní vše z minulého režimu. U lidí vybudovali záporný postoj. Racionální stránku tohoto postoje dodaly média, přičemž úmyslně zamlčely vše dobré, co za minulého režimu existovalo. Filmy, písně, knihy posílili emocionální stránku tohoto postoje, což není nic jiného než nenávist. Školy a školní učebnice v ničem za propagandou nezaostávali. Ostatně i tajná služba projevila zájem zasahovat do obsahu dějepisu.

Ohrožení vlastního sebeurčení jinými názory, které nejsou v souladu s názorem osobnosti vedou k frustraci a vedou k aktivní obraně svého postoje. Slovně a pokud to nepomůže i fyzickým útokem na člověka s jiným názorem. Tak dostáváme vedle racionální, emocionální i jeho třetí složku, to je akční prvek struktury postoje.

Druhou charakteristikou postoje je to, že postoj neexistuje osamocen. Váže se na jiné postoje. Například mám kamaráda, ke kterému mám kladný postoj a ten má vysoce kladný postoj ke včelaření. I když jsem se nikdy nezajímal o včelaření, dokonce jsem nejedl ani med, postupně jsem si osvojil kladnější postoj k medu i včelaření, protože můj oblíbený kamarád je včelař. Trs postojů existuje i v záporném podání. Když pětatřicet let posloucháte, jak byl někdo pronásledován za socialismu, zákonitě musíte získat kladný postoj k obětem a záporný postoj k mučitelům
. 

Tento záporný postoj se pak automaticky přenáší na lidi, kteří nevidí na minulém režimu vše špatné, ale vidí i ty neskonalé úspěchy ze kterých žijeme dodnes. Jenom namátkou, robustní přenosová energetická síť a zdravotní systém. Už se pracuje na jejich zničení. Školství, zejména výchova k řemeslu už bylo zničeno. A to se projevuje i v trse postojů našeho hrdiny. A nejenom jeho. Týká se velké části mladých lidí vychovávaných třicet pět let medii, učebními osnovami, sociálními sítěmi a celebritami.

Negativně definovaná identita antikomunistickým postojem

Při poznávání reality existují dvě základní metody. Indukce a dedukce. Logická indukce s posbíraných konkrétních faktů vytváří úsudek, který má obecnou platnost. Fakta jsou jednak pozorované jevy a pak jevy pozorované jinými osobami a jimi sdělené. Takovéto sdílení jevů může být věrné skutečnosti, nebo mírně zkreslené, nebo úplně odtrhnuté od reality. Dedukce je postup, kdy z obecně platných úsudků, východisek a premis jsou logickými postupy vyvozovány jiné úsudky. Dvacáté století se vyznačovalo konfrontací mezi pojetím uspořádání dvou forem společnosti. Jedné s dominantním soukromým vlastnictvím půdy, továren, bank a druhé, kdy výrobní prostředky nevlastnila žádná konkrétní osoba, ale všichni občané prostřednictvím státu.

Heslo světlušek „Svítíme za mír“ je napsáno bílým písmem na červené látce. Právě tady dochází k dedukci. Než ji rozvedu musím říct, že mezi světluškami jsou lidi, které minulý režim moc nemiloval za jejich kritické názory, nebo jsou tam lidé, kteří odsuzovali rok 1968. Přesto náš hrdina Ismus Vandal usuzoval takto: transparent je červený, tak to budou komunisti, milovníci Ruska, odmítající válku na Ukrajině, takto zkrátka nemohou být lidé s mým názorem.

On je teď podnikatel. Žádná socka. Na internetu psali, že nestíhá, nebo snad nechce platit odvody na zdravotní pojištění. Vychovali ho k nenávisti k rudé barvě. Nenaučili ho logice a správnému postupu při práci s indukcí a dedukcí. Tak ji používá, jak ji používá. Neví, že ten nenáviděný, neúspěšný a neschopný socialismus vyráběl jako jedna ze šesti zemí na planetě jaderné reaktory. Celkem jich vyrobil 26. Nevelké Československo vyrábělo a vyváželo do světa 6 typů letadel (větroně, motorová akrobatická letadla Zlín Z-50, turbovrtulová letadla L 410, později L 610, Let Z-37 Čmelák, cvičná proudová letadla L-29 a L39, na kterých se vycvičila půlka bojových pilotů planety. Vyráběli jsme a vyváželi do světa krásné velké říční a mořské lodě. Loď OL-400 se stala největší říční osobní loď s kapacitou 400 cestujících. Vlastnili jsme flotilu zaoceánských lodí. Dále se do světa vyvážely celé elektrárny, petrochemické závody, pivovary, cukrovary. Čech Vladimír Remek se po ruských a USA občanech dostal jako třetí národnost do kosmického prostoru. Zkrátka byli jsme někdo. Něco jsme ve světě znamenali i když u nás sídlily posádky Sovětské armády. Když opustily naši republiku, teda když byla nastolena vytoužená svoboda, demokracie a další evropské hodnoty, tak naprostá většina podniků zanikla. Stali jsme se kolonii. Teď pracujeme na tom abychom byli hodně zadluženou kolonií. Budeme ještě více závislejší, ovladatelnější a poslušnější. Jenom pro připomenutí uvedu namátkou několik podniků z dob Československa: Huť Poldi Kladno, ČKD, Zetor, Škoda, Let Kunovice, ZKL, Orion, ZŤS Martin, PPS Detva, Vítkovické železárny, Hlinikáreň Žiar nad Hronom, Východoslovenské železárny, Tatra, Adast Adamov, První brněnská strojírna, Zbrojovka Brno, podniky TOS Kuřim, Svitavy, Varnsdorf, Znojmo, Olomouc, automobilka Praga, OP Prostějov, Svit, Let Kunovice, Aero Vodochody, podniky TESLA, České loděnice, Slovenské loděnice Komárno, cukrovary, zemědělské podniky. Nejznámější byly JZD SLušovice. Mohli bychom jmenovat další stovky doma i ve světě známých podniků. Říká se, že kdyby nezničili JZD Slušovice, tak dnes by byl podnik na úrovni firmy Apple.