Abych se vyjádřil konkrétně, mám na mysli případy, kdy např. K. Schwarzenberg pro obhajobu svého názoru, že prezidentova účast na oslavách 70. výročí osvobození od fašismu v Moskvě a účast na vojenské přehlídce je nepatřičná když konstatuje : „Ale navštívit parádu pouze ruské armády vzhledem k tomu, co tato armáda toho času dělá, považuji za trošku nešťastnou myšlenku“! Nabízí se pro Schwarzenberga relevantní otázka, jakou souvislost má současná ruská armáda s bývalou sovětskou Rudou armádou, která bojovala a zvítězila nad fašismem? Proč s událostmi z před 70 let, resp. tehdejší sovětskou Rudou armádu spojuje se současnou ruskou  armádou, která se ničeho zásadního nedopustila, na rozdíl od americké armády, která aktivně bojuje na několika místech ve světě? Nebo jiný příklad, kdy se pan Schwarzenberg snaží upřednostnit, resp. zviditelnit Ukrajince v řadách sovětské Rudé armády, kterým by se měl prezident Zeman (zřejmě na Ukrajině) poklonit. Vůbec nebere v potaz skutečnost, že dnešní Ukrajinci, resp. jejich představitelé, nemají s Ukrajinci, bojujících v řadách Rudé armády nic, ale vůbec nic společného (tím méně, že Jaceňuk prohlásil, že  Rudá armáda napadla Ukrajinu!)! Ovšem pan Schwarzenberg se ukázal být důležitým. Přesněji řečeno směšným a ubohým!

Prostě proto, že kníže nemá jiné rozumné a přijatelné relevantní argumenty, jak napadnout, rozcupat neústupný záměr M. Zemana zúčastnit se oslav včetně účasti na vojenské přehlídce (díky mu za to). Podle velvyslance USA  v Praze pana Andrewa Schapira,  bude-li na tribuně na Rudém náměstí Zeman jako jediný státník ze zemí EU, bude to prý  „prekérní“ situace! Jenže  prekérní to může být  jen z hlediska pana Schapira, resp. Schwarzenberga a některých dalších zuřivých rusofobů a trollů naší politické scény. Nemyslím, že prezident Miloš Zeman  potřebuje radit, poučovat a vyhodnocovat své činy a rozhodování zvláště, je-li takovým člověk s diplomatickou misí neslučitelnou aktivní činností velvyslanec USA v Praze pan Schapiro, či zkrachovalý, nicméně stále se do politiky míchající, západní politiku podporující válečné napětí vyvolávající vlastizrádce Schwarzenberg.

A jak na vzkaz prezidenta Zemana reagoval pan Schapiro? Z dovolené v USA se vyjádřil prohlášením, že: „ Cením si dobrých pracovních vztahů s kýmkoli a chci aby věděl, že mé dveře mu zůstali otevřené. A českému národu bych rád vzkázal, že vláda USA i Američané si váží našich partnerských a spojeneckých vztahů více než kdy jindy!“ Nelze se domnívat, že tato forma reakce na Zemanův odkaz byl překypoval zdvořilostí naopak, jeví se jako značně sebejistý v tom, že si je vědom podpory jisté části veřejnosti, kterou projevila při průjezdu konvoje USA army přes ČR a že všem těm řiťolezcům, podkuřovačům a patolízalům a až za hrob věrným „přátelům USA“ ponechává své dveře nadále otevřené. Čímž provokativně dal najevo, že prezidentovo „tabu“ zavřenými dveřmi jej nemůže nijak rozhodit. Zcela jistě také proto, že v Česku našel dost lidí, kteří mu jsou bližší, než sám prezident Zeman! I to je věc k zamyšlení.

Řada pravicových politiků, zvláště z pravicově konzervativní strany TOP 09 se ráda předvádí tím, že do současné vnitřní i mezinárodní politiky často a rádi uplatňují historické data a fakta rovněž z důvodů, že pro obhajobu, podporu a ospravedlnění svých často nenávistných, pomlouvačných, nepravdivých názorů se jim nedostává potřebných relevantních a přijatelných argumentů. Pak neváhají srovnávat současnou, jinými (západními) subjekty vyvolanou politickou situaci, na kterou reaguje vláda Ruska a prezident Vladimir Putin s jednáním a činností vlády SSSR za Stalina, kroky a taktické politické rozhodování V. Putina přirovnávají s osobou A. Hitlera, vnitřní bezpečnostní opatření RF před postupem NATO za podobnou činnost, jakou prý praktikoval Hitler a jiné se současností nesrovnatelné a irelevantní skutečnosti.

Je všeobecně známo, že v nedávné minulosti, tj.  období řádově za posledních sto let, došlo k řadě negativních, pro lidstvo tragických událostí, rozhodnutí, kroků nebo opatření, nicméně tyto skutky je zapotřebí hodnotit jako historické události, z nichž by se mělo lidstvo poučit a v současném životě  jim účinně čelit.. Rozhodně však není potřeba tyto události oživovat za účelem eskalace napětí a cílů, které směřují k potlačení mírového života lidí a národů. Za účelem vykreslení či vypodobnění ničím nedoložených úmyslů V. Putina, kdy  jsou mu podsouvány kroky a záměry, které prý geneticky vycházejí z národní historie Ruska, je Rusko vypodobňováno jako letitý dobyvačný imperiální uchvatitel, k čemuž byl dán podnět zpětvzetí Krymu jako součást Ruské federace.

K názoru, že došlo k anexi Krymu na základě hrubého porušení mezinárodních norem, se  podle některých zavilých antirusistů a rusofobů názorově a finančně  podporovaných západem lze dopracovat pouze na základě jednostranného a zcela neobjektivního posuzování za přispění použití historických, pro ně výhodných událostí, aniž byly vzaty v úvahu jak současná mezinárodní  napjatá situace, tak vnitrostátní situace a stav společnosti na Ukrajině, kdy vše směřuje k eskalaci dalšího napětí mezi Ruskem a Evropou s cílem, v týlu těchto události skrytých USA, které usilují o destrukci ruské ekonomiky.

V souvislosti s anexí Krymu se západní politici a pozorovatelé vyslovují se snahou připodobnit rozhodnutí V. Putina k některým negativním historickým událostem, sahající až do období vlády cara i dále. Nejsou ochotni respektovat současnost, která nejen že geopolitického pohledu plně ospravedlňuje převzetí Krymu pod křídla RF z hlediska bezpečnosti státu, kterou opozice naprosto ignoruje, ale historicky se snaží dokladovat, že Krym patřil když ne Ukrajině, tak Tatarům či jiným národnostním uskupením a ne Rusku a naprosto záměrně neakceptují vlastní požadavek obyvatel (z 90 % Rusů) k navrácení poloostrova Krymu  k Rusku.

Obdobná je situace na severozápadní  hranici Ruska, tj. v oblasti Pobaltí. Ani zde se nepoužívají relevantní důvody, argumenty a fakta. Pokud proameričtí a prozápadní politici těchto států nebudou ochotni akceptovat skutečnost, že ne jejich státy jsou ohrožováni Ruskem, ale Rusko je ohrožováno aliancí NATO a že proto je logické, že Rusko přijímá potřebné opatření, aby této americké imperiální taktice úměrně čelili. I v těchto souvislostech se političtí představitelé těchto zemí odvolávají na některé historické události, jakoby historie, bez chápaní stávající reality ve světě a Evropě zvlášť, měla rozhodovat o současnosti. Je to prostě jeden velký, lidský a politický omyl, nesprávný pohled a postup, který může ve svých důsledcích a  svým způsobem dojít až k fatálním následkům pro lidstvo.

Na všech těchto skutečnostech je velmi smutné, že rozhodování politiků států, členů EU a NATO není čistě mentální a morální, ale ve své podstatě jsou pro jejich politické rozhodování důležité sliby a peníze, které jsou vždy „až“ na prvním místě! Nejde však o přímý úplatek politikům, ale o peníze, které jdou do rozpočtů státu jako tzv. evropské dotace, které pak často politikům umožňují ekvilibristickými kousky (machinacemi) získat nemalé peníze i pro sebe (takový ekvilibrista je u nás např. M. Kalousek).  Peníze jako faktor, který má vliv nejen na myšlení a rozhodování politiků, ale rovněž na strategické, geopolitické rozložení sil, vlivu a moci.

Mocným a vlivným  člověkem neudělá chudoba, prázdná kapsa, nulový zbytek na účtu, ale jen peníze, sliby, loajalita, podlézavost, nekorektnost, nečestnost, sobectví a falešné přátelství. Pro tyto, byť nekalé vlastnosti, jsou lidé, přesněji politici a někteří lidé ochotni používat i velmi nečestné, nekorektní a účelové způsoby, jen aby dosáhli svého prospěchu. Jakkoliv se může zdát, že toto sdělení nemá nic společného se současností, je to další omyl. Všechno totiž souvisí se vším. Na první pohled nic neříkající odvolávání se na politickou historii však má za důsledek změnu myšlení lidí, kteří jsou ochotni věřit zcestným a účelovým trendům, které nemají žádný pozitivní přínos občanům, ale jen faktické zhmotnění loajality svým chlebodárcům na úkor občanů a společnosti. Nemilé, ale věř nevěř, reálné zjištění!

Jiří Baťa