Málokdo se však zamyslí nad tím, proč se tyto věci dějí.  Není to náhodou proto, že naše přítomnost zhrubla až na samu dřeň a sprosté slovo začíná být běžným vyjadřovacím prostředkem ústavního činitele? Nebo je to prostě tak, že ústavní činitelé se chtějí přiblížit domnělé nízké vyjadřovací úrovni lidu, jehož hlasy míní v příštích volbách inkasovat na svůj účet? Ať tak či tak, k vulgaritě se člověk uchýlí obvykle tehdy, jde-li o opravdu extrémní situaci, vyžadující si extrémní pojmenování, anebo tehdy, když dotyčnému prostě došly argumenty.

V presidentově případě, myslím, jde spíše o ten první případ, čímž mu teď nedělám advokáta. Je však takový, takového jsme si jej zvolili, vždy se vyjadřoval jadrněji a tím i získával body – a to již od počátku jeho politického působení ve Federálním shromáždění. K Zemanovi prostě tyto poklesky patří. Jen by asi měl víc rozlišovat situace, v nichž se vyjadřuje. Psycholog by ovšem mohl stejně úspěšně namítnout, že právě rozhlasový posluchač bude příznivě nakloněn, když se mu věc sdělí přímo a bez okolků, než nějakou neslanou nemastnou diplomatickou výmluvou.

Nicméně příkladů pokleslé mluvy najdeme v nedávné minulosti na naší politické scéně opravdovou lavinu. A to – jak se říká – napříč politickým spektrem. Pro příklady můžeme jít například k Andreji Babišovi. To on je autorem výroku „Nas…..  společnosti je gigantická“ – chybějící literky si prosím doplňte. Jindy zase definoval stabilizaci v Lesích ČR slovy: “Každý dostane trošku nažrat a přežije.“ Slovo nažrat sice není vulgární, ale do salónu taky právě nepatří. Stejně jako by tam asi velké nadšení nevyvolal jeho výrok: „žijeme v době debilizace národa.“

Mimochodem, pikantní je, že novinář Martin Komárek, dříve, než přijal angažmá v Babišově hnutí ANO, o Babišovi napsal, že prý je – cituji – „tlachající Pepa Tvaroh. Jen prská a vede hospodské řeči, jež mohou sloužit jeho zájmům.“ To by asi dnes poslanec Komárek stěží zopakoval, že…

Nejčastěji citovaným řečníkem, jehož slovník je podoben slovníku dlaždiče, je nepochybně místopředseda TOP 09 Miroslav Kalousek. Ten příkladně básníka Milana Kozelku počastoval charakteristikou Žižkovský exkrement (on tedy použil to synonymum začínající hláskou H). Stranu Pirátů nazval kokoty. Opravdový majstrštyk se před časem stal i tématem parlamentní diskuse. Někdejšího poslance Skokana nazval, blbečkem, sketou, debilem a pánským údem (avšak v provedení začínajícím hláskou Č). Načež vyjádřil úmysl rozbít mu – cituji – „hubu“. Ať už měl pan Kalousek ke své emoci sebeoprávněnější pohnutku, přece jen je ústavním činitelem a měl by si toho být vědom, a ne lacině mistrovat jiné, jako to dnes činí na adresu presidenta Zemana.