12. dubna 2024 - 21:02
Karel Kryl (1944 - 1994) je jednou z nejosobitějších a také nejtragičtějších postav moderní české resp. československé historie, politiky a kultury. Za normálnějších okolností by byl významným básníkem, jako jimi byli prvorepublikoví Horové, Halasové, Nezvalové či Dykové. Jenomže Krylovi nebylo dáno žít normální život v normálním světě. Stal se legendou nedobrovolně daleko od vlasti a znovu zavrženým páriou po návratu r.1989. Zemřel dřív, než by se stačil dožít našich dnů, kdy jeho básně a texty osvědčují stálou aktuálnost.
Jak už je psáno svrchu , má K. K. letos dvě kulatá výročí - 80. narozeniny (*12.4.1944) a 30 let od úmrtí (3.3.1994). To byl nepochybně i bezprostřední důvod, proč nakladatelství Torst po již dříve vydaných svazcích právě přichází ke čtenářům se dvěma krásně typograficky vypravenými svazky. Jeden obsahuje kompletní dostupný soubor Krylových básní a druhý svazek je věnován písňovým textům. V obou případech v nesmírně pečlivé redakci Dr. Jana Šulce, dnes už de facto klasika mezi českými knižními editory (připravil mj. soubor textů Jarka Nohavici, dílo Jiřího Ortena a mnoha dalších. Šulc svou prací navazuje na nejlepší předchůdce v oboru, třeba Jiřího Opelíka a další.) Chcete-li prožít mimořádně intenzivní literární i lidský zážitek, pak by tyto svazky neměly chybět na vašem stole.
Pro připomenutí aktuálního výročí Krylova narození přinášíme jednu z jeho básní, jakým se obyčejně říká "erbovní".
Karel Kryl - Jde jaro do léta Jde jaro do léta a léto do podzimu.
V kostýmu Hamleta a v mozku Hirošimu
Strach krajem obchází sešvagřen s beznadějí.
Vrah chlastá se zloději v putyce nad hrází.
Na prášek rozemelou má váhání, mé činy
neb kdo je onde mnou, je vlastně někdo jiný,
zombie, sen z morfia, ve vodě obraz klamný.
Kdo jsem? Jen bezvýznamný zatrpklý pária.
Ten druhý přebírá vítězství, pocty ceny.
Mé "já" je nevíra.
Půlkacíř, uřícený z útěku před láskou, před citem,
před pohodlím. Ještě se někdy modlím
v tom příliš hlasitém hrabivém očistci.
Co zbývá moji páni? Jen pokorně přečíst si
tiše a bez reptání rozsudek mlčení
a nad skleničkou raky
dál věřit na zázraky. Uctivost, vážení!
Petr Žantovský