Předstihl tedy dokonce i Jana Fischera, který ji ohlásil loni v únoru, ale protože ji táhl nejdéle a bez přestávky po celý rok, na Karla se mezitím jaksi zapomnělo a vznikl dojem, že je to právě Fischer, kdo je hlavním prezidentským kandidátem havlistických struktur.

"Karel Schwarzenberg symbolizuje globalistické zájmy o české země, které existují už od dob první světové války. Jeho ohlášená kandidatura na prezidenta není jen rozmarem starce, ale pokračováním téměř sto let starého boje zednářů o duši českého národa," napsal jsem tehdy v jednom svém textu (Boj o Hrad začal), když Karel svou kandidaturu ohlašoval.

"Vyslání do boje Karla Schwarzenberga, který je prvním skutečně oficiálně deklarovaným zednářsko-pravdoláskařským kandidátem, má tedy v sobě jistou symboliku. Na něj také sázejí nejvíce," napsal jsem také. Nevyřčeným "oni" jsem měl na mysli kliku svobodných zednářů, sionistů a internacionálních finančních magnátů.

Jenže poté jsem, jako ostatně většina veřejnosti, na toto Schwarzenbergovo vystoupení pozapomněl a podlehl dojmu, že do druhého kola s Milošem Zemanem postoupí právě Jan Fischer.

Nakonec se tak nestalo a je otázka, zda to bylo jen tím, že si Fischer svou předvolební kampaň pokazil, nebo tím, že byl od počátku jen nastrčeným koněm, za kterým v závěsu už číhal Schwarzenberg, který po celý rok kampaň příliš neřešil, ale v posledních měsících před volbou se objevil s až nebývalou razancí všude kolem nás. Nechci ani spekulovat o tom, zda byly volby manipulované či nikoli, respektive zda to, že byly manipulované (protože s volebními lístky se operuje přes noc z pátku na sobotu při každých volbách) výsledek nějak zásadně ovlivnilo.

Máme před sebou zkrátka dvojici Zeman - Schwarzenberg, která vyvolává rozporuplné reakce, protože kromě tábora příznivců toho prvního a tábora přívrženců toho druhého existuje také tábor těch, kteří si nevyberou ani z jednoho. (Podle mého soudu ale existuje hned několik důvodů, proč vybrat toho prvního, i když o tom až někdy příště).

Stalo se tedy to, co ještě před několika měsíci málokdo čekal - z outsidera volby a jednoho z tehdy zhruba 11 kandidátů se nyní stal mediálně protežovaný kandidát, ke kterému se vilně přivinula všechna média, která předtím tlačila Fischera a sem tam i další havloidní kandidáty. Vrátili jsme se tak obloukem do doby před rokem a čtvrt, kdy Schwarzenberg vyhlásil svoji kandidaturu na Hrad a nikdo ještě netušil nic o Fischerovi, Okamurovi, Dlouhém, Fischerové či Franzovi, kteří ve volbě dělali křoví.

Zednářům se tak jejich tah povedl, když jejich "nejlepší" kandidát je nyní vážným adeptem se snad veškerou myslitelnou mediální podporou a s podporou drtivé většiny kandidátů, kteří nepostoupili.

Jenže úspěch je to jen zdánlivý. Podařilo se jim sice vygenerovat nejlepšího kandidáta, přesto jsem přesvědčen, že jejich původní plán nevyšel. Proti sobě měli usednout oba jejich kandidáti, aby - ať bude zvolen kterýkoli z nich, vítězství bylo jejich. Podobně tomu bylo po Masarykově abdikaci, kdy proti sobě kandidovali dva svobodní zednáři (Beneš a Němec) - pro jistotu. Právě proto také kandidovalo i letos tolik uchazečů z jednoho a téhož (pravdoláskařského) těsta.

Tento záměr se ale - naštěstí - nepovedl. Do prvního kola se probojoval i nemilovaný Zeman. Černokníže má sice velkou šanci, ale existuje také velká pravděpodobnost, že nakonec prezidentem nebude. A jak se zdá z jeho posledních vyjádření (na téma Sudetských Němců, odsunu a Benešových dekretů), počíná si jaksi nediplomaticky a má tedy dobře našlápnuto, aby český národ naštval a svoji šanci promarnil.

Situace, ač vypadá hrozivě (protože ještě nikdy neusiloval o nejvyšší a nejvíce symbolický český ústavní post prvek tak cizorodý jako je právě člen nadnárodní dynastie Schwarzenbergů), tedy není pro Čechy úplně beznadějná a ztracená.

Dalo by se říci, že tak vlastně máme (coby národ) snad poslední šanci ještě chystané zlo (rozvrat svrchovanosti státu, který by Schwarzenbergovým usednutím na Hrad nastal) odvrátit. Stačí ignorovat lamentace sdělovacích prostředků a zvolit toho, kdo by nám (tentokrát výjimečně bez ohledu na pravolevé vidění světa) měl být svým českým naturelem bližší. Pro někoho - uznávám - to sice může být těžké, protože Zeman není ideální kandidát, ale duch doby si takové vpravdě státotvorné rozhodnutí zodpovědných voličů vyžaduje.

***

Už několikrát jsem sepsal své nejvážnější výhrady vůči Karlu Schwarzenbergovi (například v textu Hříchy Karla Schwarzenberga, který se nyní spontánně šíří po internetu, ale připravuji i aktualizovaný materiál doplněný o celou řadu dalších sporných aspektů Schwarzenbergovy osobnosti). Nad některými věcmi lze přimhouřit oči, nad jinými mávnout rukou, za jiné se jen stydět. Co ale považuji za podstatnou záležitost, kterou Schwarzenbergovi vytýkám a která ho podle mého soudu po morální stránce diskvalifikuje z prezidentské volby, je to, že reprezentuje zájmy globalistických struktur. To je zjevné z jeho konkrétních politických postojů a činů ještě výmluvněji než z prostého faktu, že je členem globalistických organizací jako Bilderberg Group, Trilaterální komise či členem Výboru 300, tedy jakési pomyslné špičky globalistické pyramidy (jak upozornil bývalý britský důstojník zpravodajské služby MI6 a autor knihy "The Commitee of 300" dr. John Coleman).

Všechny tyto tajné a polotajné společnosti, jakási paralelní centra světové moci, usilují o celosvětovou vládu a kontrolu nad planetou. Coleman ve své knize shrnuje záměr a účel Výboru 300, ve kterém mezi třemi stovkami členů najdeme i Schwarzenberga, následovně:

"Jedna světová vláda a jeden měnový systém, pod trvalou nevolenou dědičnou oligarchií, která se sama vybrala mezi svými ve formě feudálního systému, jako to bylo ve středověku. V této věci Jednoho světa (One World), bude populace redukována omezením počtu dětí na rodinu - nemocemi, válkami, hladomory, dokud nezbude jedna miliarda lidí, která se bude hodit vládnoucí třídě v přesně a jasně definovaných oblastech, a ta zůstane jako světová populace. Nebude tu žádná střední třída, jenom vládci a služebníci. Všechny zákony budou jednotné v rámci právního systému světových soudů praktikujících stejný sjednocený zákoník, opírající se o policii Světové vlády a spojenou armádu k prosazování zákonů ve všech bývalých zemích, kde už neexistují žádné hranice. Systém bude fungovat na základě sociálního státu - ti, kteří jsou poslušní a podřízení Světové vládě, budou odměněni podmínkami k žití a ti, kteří jsou vzpurní, budou jednoduše hladovět nebo budou prohlášeni za psance, jako cíl pro každého, kdo je chce zabít. Soukromé vlastnictví zbraní všeho druhu bude zakázáno."

Můžeme se pak divit, že cítí-li se být Schwarzenberg součástí těchto elitářských a po světovládě dychtících struktur, že nehájí české národní zájmy, ale hájí zájmy nečeské - tu Američanů, tu nadnárodního kapitálu a finančních oligarchů, tu Izraele, Francie, Německa, sudetských Němců a sudetských Rakušanů, Evropské unie a mnoha dalších?

Druhá velká pochybnost nad Karlem Schwarzenbergem je něco, s čím tak rádi operují havlisté ve směru ke konzervativním a národoveckým kruhům, když jim neoprávněně a s cílem mediálně je pošpinit předhazují smyšlené sympatie s nacismem či fašismem. Pro někoho totiž možná bude překvapivé, že je to naopak právě Schwarzenberg, který má k těmto myšlenkám BLÍŽE NEŽ SI MYSLÍTE.

Jeho otec byl členem fašistického kroužku Vlajka vydávajícího za první republiky stejnojmenný časopis, v době protektorátu nechvalně proslulý svým kolaborantstvím s nacisty. V té době už Karel VI. Schwarzenberg s Vlajkou, jak havlistický literární historik M. C. Putna správně poznamenává, neměl nic společného, inspiraci fašismem však předválečná Vlajka, s kterou byl neodmyslitelně spjat, nezapře, protože se k němu programově hlásila.

Zajímavostí ve vztahu k současné kandidatuře jeho syna Karla VII. je i fakt, že v říjnu 1938 Vlajka (ač bez jeho vědomí) oznámila jeho prezidentskou kandidaturu, stejně jako o pár dní později učinila to samé nacistická vysílačka, která pod názvem Pravda vítězí! vysílala z Vídně a s tehdy již kolaborující Vlajkou spolupracovala (Putna s. 24-25).

Podle knihy amerického autora Paula Polanského (The Storm / Bouře), kterou vydal v Česku Fedor Gál (G plus G, 1999), zneužívala Schwarzenbergova rodina v době protektorátu k bezplatné otrocké práci na svém lesním hospodářství poničeném katastrofální bouří Cikány a Židy z nedalekého sběrného tábora v Letech u Písku (Polansky zmiňuje, že rodiče ministra žádali o to, aby byl tábor postaven blízko jejich sídla právě proto, aby mohli jeho osazenstvo používat jako levnou pracovní sílu. Otec Schwarzenberg měl prý kontaktovat v této věci ministerstvo vnitra). Pokud kniha není fikce, jak dnes Gál v rozporu se svými dřívějšími prohlášeními tvrdí (či pokud není smyšleným obviněním ze strany tzv. holokaustového průmyslu, který má v Češích záměrně vzbudit pocit viny, že jsou stejně tak hrozní jako Němci a že i oni mají svůj malý koncentrák, za který se budou do konce života stydět), pak by tato temná minulost Schwarzenbergovy rodiny vysvětlovala jeho dnešní hujersky proizraelské postoje i jeho angažmá v organizování piety na místě bývalého tábora. Zvláště jako póza totiž toto mediálně zdůrazňované klanění se památce tehdejších obětí působí ve světle jeho nedávného prořeknutí se v jednom rozhovoru, ve kterém Karel neprozřetelně připustil, že řešení cikánské otázky vystěhováním Cikánů do nějaké země ve světě je nápad vpodstatě zajímavý, jen nereálný v tom, že taková země by se nenašla...

A pojďme dále - Schwarzenbergova manželka Therese pochází z rodiny s nacistickou minulostí - její otec (Johann Hardegg) byl členem rakouské ilegální NSDAP a velitelem (führerem) elitních členů SS a SA, které cvičil ve střelbě. V roce 1934 se také podílel na puči v režii SA a SS, při kterém byl zavražděn rakouský kancléř Dollfuss a byl za to vězněn.

Schwarzenberg k tomu skromně a téměř omluvně poznamenává, že tchán měl "spornou pověst", kdežto jeho žena Therese alespoň na rovinu přiznává - můj otec byl nacista. Je otázka, zda jde v jejím případě o povzdechnutí, nebo se k tomuto "odkazu" hrdě hlásí. Podle některých indicií se zdá, že jde spíše o druhou variantu.

Otce nacistu měl i Theresin pozdější milenec a papírenský průmyslový magnát Thomas Prinzhorn, se kterým za Schwarzenbergovými zády počala syna Karla Filipa. A nešlo jen o Thomasova otce - v NSDAP byli i další členové rodiny. Thomas Prinzhorn se později angažoval v politické straně Jörga Haidera a v roce 2002 se dokonce vyšvihl na Haiderova stranického zástupce.
 
S tím vším tedy souvisí i obhajoba německých zájmů a zájmů Sudetských Němců zvláště, včetně odporu k Benešovým dekretům, které Karel Schwarzenberg tak bezelstně prezentoval v posledních dvou televizních duelech. Větší chybu asi ani nemohl udělat, ale to je pod Schwarzenbergovu schopnost - on zkrátka takto uvažuje a nemůže jinak, vůbec nechápe, jak je toto téma kontroverzní, pro Čechy citlivé a že by měl alespoň mlčet. Čím více to vysvětluje, tím více se do toho zamotává.

Konečně, ne nadarmo také Schwarzenberga v jeho současné kandidatuře podporuje údajný miliardář Karel Janeček, jehož hnutí někteří oprávněně považují za předzvěst nástupu fašismu.

Ostatně i výše zmíněné globalistické skupiny (Bilderberg, Trilaterála, Výbor 300) lze označit za fašistické z hlediska jimi hlásaných idejí i z hlediska metod jejich práce, nehledě na to, že v jejich řadách a mezi jejich zakladateli najdeme zapřísáhlé obdivovatele historického fašismu či nacismu (princ Bernhard z Nizozemí, který stál u zrodu Bilderbergu, byl bývalý důstojník SS a takových případů bychom našli více).

Můžeme tak říci, že zahraniční skupiny, které Schwarzenberg reprezentuje, jsou fašistické skupiny, což není jen politologická hříčka, vezmeme-li v úvahu, že řada členů těchto struktur měla fašistickou či nacistickou minulost, čehož jsou rodiny Schwarzenbergů / Hardeggů samy příkladem.

Dokud se Karel Schwarzenberg k těmto faktům nepostaví čelem a nevysvětlí je veřejnosti, neměl by prezidentský post nikdy získat.

Na posvátném místě českých králů by totiž neměl usednout nikdo, na koho - byť i jen vzdáleně - dopadá stín toho nejtemnějšího období novodobých českých dějin.

Adam B.Bartoš